Czenda (Post-It) interview: Rád v muzice riskuju, nemělo by smysl zůstat v Support Lesbiens jen tak z podstaty

Czendo, v září mě překvapila novinka, že odcházíš ze Support Lesbiens a že oprašujete slávu Post- It. Co tě k tomu vedlo?
Tenkrát jsme se s Post-It nerozešli ve zlém. Po zralé úvaze jsme pocítili, že jsme bez energie. Naše přátelství to ale nijak neovlivnilo. Propojovaly nás další koníčky, naše rodiny, vídali jsme se neustále. Dali jsme si od muziky pohov a říkali si, že jestli pánbůh dá, tak nás to spojí zase dohromady. Poté přišla nabídka od Supportů, ve kterých jsem strávil čtyři a půl roku. Děkuji Hynkovi za tu šanci. Bylo to krásný, ale těžký zároveň. Co se týče muziky, tak jsem ji dělal vždy srdcem. Přizpůsobil jsem si tomu maximálně život, vedle toho chodil do práce, což bylo popravdě tak trochu na hlavu. Dělat vše na 100%, nic neošidit.

Post-it se vrací, jejich comeback odstartuje v prosinci v Akropoli. Chystají i nový singl

Ale tahle výzva mě lákala a stálo to rozhodně za to. Odměnou byly všechny ty koncerty před tolika lidmi. Bohužel jsem ale pomalu dozrál k pocitu, že nadšení, se kterým jsem do toho vstupoval, vyprchalo. Začal jsem cítit, že to, kam já bych rád hudebně směřoval, není úplně v souladu s tím, kam směřují Support Lesbiens. Nemělo by smysl zůstávat v kapele jen z podstaty. Muziku miluju, je to pro mě terapie. Proto nelituju, že jsem do kapely šel a ani že z ní odcházím. Člověk by se měl dívat stále kupředu. Klukům přeju, ať se jim daří.

SUPPORTY JSEM CHTĚL ČEŠTINOU ODPOJIT OD JEJICH MINULOSTI 

Kam jsi chtěl směřovat?
Můj cíl byl hlavně začít zpívat česky. Pociťuji posledních pět let obrodu češtiny, z čehož mám osobně velikou radost. Supporty jsem vnitřně cítil jako rockovější kapelu. Chtěl jsem nás tak odpojit od doby minulé, posunout se jednoznačným svébytným směrem kupředu. Cítil jsem to jako cestu, kterou bychom se měli vydat. Sic byla velice riskantní. Ale já rád v muzice riskuju. V tom jsme se neshodli. Ale je to Hynkova kapela, jeho dítě. Respektuju to. Já jsem se do rodiny "přiženil". (smích) Než abychom se hádali a kapela stagnovala, rozhodl jsem se, že bude lepší odejít.

Post-it interview: Nejvíc nás plácali po ramenou, když jsme byli na dně

Nebylo to tím, že jste byli složeni z vícero skupin?
Nemyslím, spíš to byla výhoda. Tím, že každý z nás byl z relativně jiného žánru, do toho přinesl něco nového, osobitého. Celek to obohatilo. Žánrové ceny Anděl za 2015 toho byly, myslím, důkazem a pro nás velikou satisfakcí.

DÁT SE ZNOVU DOHROMADY? VYPLYNULO TO PŘIROZENĚ SAMO

Loni v rozhovoru jsi mi prozradil, že to na comeback Post-It nevidíš, protože každý máte svůj pracovní a osobní život. V čem najednou došlo ke změně názoru?
S klukama z Post-It jsme se vídali stále. Máme malé děti, milujeme sporty. Jsme taková komunita ze sektoru 10. Atmosféra dát to znovu dokupy se proto tvořila úplně sama. Kluci mě rozhodně do ničeho netlačili. Respektovali, že jsem v Supportech. Zároveň se vylučovalo, aby obě kapely existovaly zároveň, protože by časem došlo k tlakům, termínovým kolizím. Já už taky dnes vím, že na muziku mám jen určitý díl času a energie a že další bych už těžko našel. Mám dvě děti, firmu. Všechno tedy vyplynulo ze situace a mého rozhodnutí odejít ze Supportů.

Jak dlouho trval proces "odcházení"?
Pro mě je muzika opravdu terapie, ventil. Potřeba vyzpívat ze sebe vše, očistit se. Přemýšlel jsem o tom proto opravdu dlouho, vlastně už od desky KID. Klukům ze Supportů jsem svoje rozhodnutí řekl na začátku tohoto roku. Ale o mém rozpoložení a vnitřním pnutí věděli už od zmíněné desky. Nebyla to rána z čistého nebe. Spíš jsme čekali, jestli se něco nestane, jestli někdo z nás třeba nezmění názor. Opět vše vyplynulo přirozeně.

Paradoxně poslední půlrok pro mě byl jeden z nejlepších v Supportech. Smířený se svým odchodem jsem si začal vše bez stresu a tlaku naprosto užívat. Přestal jsem úplně řešit, jestli mě někdo s někým srovnává. Skvělý pocit naprosté svobody. Nostalgii jsem vnímal až po posledním koncertě. Byl definitivní konec další mojí hudební a životní etapy. Mezitím jsme s klukama z Post-It zjistili, že se nám po té naší muzice stýská a máme touhu začít zase tvořit.

DŘÍVE PRIORITOU BYLY BUJARÉ VEČÍRKY A MUZIKA JEN TAKOVÁ ZÁMINKA, DNES JE TOMU JINAK

S jakými ambicemi do toho jdete?
V první řadě to budeme dělat s láskou, pro radost a jak jen to nejlíp půjde. Dospěli jsme do stádia, kdy pro nás bujaré večírky nejsou tím motivem. Dřív to byla priorita a muzika jen taková záminka (smích). Dnes je motivem konečně muzika, snaha splnit si sny, které jsme z jakéhokoliv důvodu nedotáhli. V jádru jsme se lidsky asi moc nezměnili. Chceme se pořád muzikou bavit, protože v srdcích jsme malí kluci. Nemáme potřebu někomu něco dokazovat, maximálně sami sobě. Půjdeme krůček po krůčku. Od písničky k písničce. Doba se za těch pět let strašně změnila a musíme se taky v tom našem českém rybníčku trochu zorientovat. Každopádně si nedáváme žádné mantinely. Určitě taky nepojedeme model, že chceme být na každé akci a za každou cenu se někam tlačit. Přesto myslím, že to tady ještě dokážeme trochu nakopnout (smích).

Budou to staří dobří Post-It?
Doufám, že to budou sice starý, ale lepší Post-It (smích). Mladší nebudeme, ale lepší snad jo, uvidíme. (úsměv) My na každém albu chtěli udělat zásadní změnu oproti tomu předchozímu. Ale v Čechách tohle moc nefunguje. Lidi tě chtěj poznat, pochopit. A ideálně chtějí, aby se to, co se jim líbí, neměnilo. Nás to vždy iritovalo. Nezvládli jsme ještě první disciplínu a už jsme chtěli rovnou dělat druhou či dokonce třetí. Nezvládli jsme pořádně elektropop a už jsme chtěli dělat metal apod. Každá naše deska byla zvukově a formou jiná. Teď po pěti letech jsme konečně zmoudřeli, máme potřebný respekt, ale i nadhled. Konečně víme, kde jsou naše silné a slabé stránky.

Dřív jste o sobě tvrdili, že hrajete krutopop, jak tomu pojmu mám rozumět? 
Vymysleli jsme si ho sami, když jsme se v roce 2001 nesli na vlně s Cocotte Minute, Status Presents, Gaia Mesiah. Byla to doba nu-metalu a my jsme z nich byli nejměkčí, proto se nám říkalo "Dortíci". Proto jsme si z toho udělali legraci a vymysleli si svůj vlastní název. Abychom nevypadali jak kluci z kavárny. (smích)

Na scénu se vracíte comebackovým koncertem, který se uskuteční 15. 12. v Paláci Akropolis, na co se můžeme těšit?
Bude jedinečný. Tři měsíce na něj dřeme. Museli jsme k některým písničkám sednout a normálně odposlouchávat, co tam kdo hraje (smích). Budeme hrát staré věci. Teď se v nich i trochu nimráme, tak uvidíme, co z nás vypadne. Vychytáváme akcenty, které jsme na deskách zapomněli. Vychytáváme detaily. Takhle poctivě jsme snad nikdy nezkoušeli (smích). Aktuálně máme rozdělaný jeden staro-nový song. Pokud se zadaří, fanoušci ho uslyší naživo právě na tomto koncertě. Chceme, aby byl takovým předznamenáním, kudy povedou kroky "nových" Post-it. Mám z nás pocit, že se nám zastesklo po tvrdší muzice, bordelu a kraválu. To jediný asi můžu v tohle chvíli prozradit (úsměv).

Teď je doba comebacků, na scénu se vrátili Walk Choc Ice, Gaia Mesiah, Minus123Minut. Myslíš si, že jste se svezli s touto vlnou?
V tomhle ohledu to na nás nemělo vůbec vliv. Myslím si, že to je náhoda. Každá z těch kapel měla svůj vrchol a pak většinou přirozeně přichází i pomyslný sestup do doliny. Čas je nejlepší lék. Mám z toho radost. Mohu-li si přát něco za všechny tyhle kapely, tak doufám, že se vrátíme zase při síle a té dnešní "mladé" scéně nakopeme trochu prdelky. (smích)

Kolik tipuješ, že dorazí lidí?
Těžko říct, dva z nás říkají, že bude vyprodáno, zbylí nedokážou odhadnout. Mám z toho respekt. Vracíme se jako "nová" kapela. Jsem v očekávání. Těším se, že přijde hodně lidí, ale jsem připraven i na fiasko. Lepší je totiž nic neočekávat (smích). Každopádně, kdo chce vidět Post-It, ať neotálí, protože nebudeme s koncerty plýtvat. A dle zájmu uvidíme, co bude dál.

Co bude s Post-It, až odehrajete prosincový koncert? Můžeme se těšit na další koncerty či celou desku?
Zatím se po letech "očucháváme". Vidím to tak, že příští rok dáme 10 - 15 koncertů, z čehož budou hlavně festivaly. Co bude dál, se uvidí. Nevytváříme na sebe tlak.

Co bys vzkázal skalním fanouškům?
Chtěl bych poděkovat všem, kteří věřili, doufali a přáli si, abychom se vrátili. Byli zásadní proměnou pro náš návrat. Mám radost z jejich podpory a reakcí kamarádů z branže - to je ten náboj, který nám dodává energii a entusiasmus.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv

Témata: Post-It, Czenda, Support Lesbiens