RECENZE: Billie Eilish ve svém dokumentu odhaluje své opravdové já. Hlubší vhled do jejího života ale nečekejte

Nahlédnutí do pokojíčku v tomto případě není jen čistě obrazová fráze. Značná část stopáže dokumentu se totiž přímo v něm odehrává. A stejně tak v něm ve spolupráci s bratrem Finneasem vzniká většina její tvorby. V pokoji Billie Eilish zastihneme hned v úvodní scéně, která ukazuje moment, kdy se vůbec první singl Ocean Eyes dostane do regionálního rádia. Poté už se ale přesouváme o kus dál, do momentu příprav zpěvaččina zásadního alba When We All Fall Asleep, Where Do We Go?

Grammy znají své vítěze. Beyoncé se stala nejúspěšnější umělkyní všech dob, sošky si odnesly i Dua Lipa, Billie Eilish nebo Taylor Swift

Dětské, nebo chcete-li náctileté hvězdy, to v šoubyznysu obecně nemají jednoduché. Absence dětství, kamarádů na turné nebo nutnost rychle dospět a přizpůsobit se dospěláckému světu, už nejedné vycházející hvězdě proměnilo život v peklo. Kalifornská rodačka má naštěstí za sebou nejen svého staršího bratra, který se zodpovědně stará o deadliny odevzdání skladeb do vydavatelství, ale i rodiče, kteří ji na turné doprovázejí.

Například v situaci, kdy se zpěvačka vzpírá napsat líbivý hit, se kterým by ohromila vydavatelství, ji zkouší Finneas společně s rodiči nenápadně popostrčit a přesvědčit. V některých záběrech je možné vidět osobu, která se Billie vyptává na její depresivní a mnohdy až sebevražedné myšlenky. Jestli jde o psycholožku, těžko říci, každopádně se situace nijak neřeší a spíše je zametena pod koberec.

Billie Eilish v dokumentu vystupuje jako opravdová umělecká duše se vším, co k tomu patří. Ukazuje, že jindy na pódiu optimismem a sebevědomím sršící zpěvačka, je ve skutečnosti křehká osobnost bojující s pochybami o svých kvalitách. Zároveň je k sobě dost přísná a perfekcionistická. Když si při jednom z koncertů hned při prvních basových beatech skladby Bad Guy zraní nohu, odchází z pódia a odmítá vystoupení dokončit, protože nemůže dát fanouškům show, kvůli které přišli. Se zvětšujícím tlakem, jenž je na zpěvačku kladen, vyplouvají na povrch skalním fanouškům již známá fakta. Jako například to, že Eilish trpí tourettovým syndromem a ve vyhrocenějších situacích, o které není nouze, ji trápí různé tiky a záškuby. 

The World´s a Little Blury dobře zachycuje i jemné detaily, které by byla škoda neukázat. Mezi nákresy v denících Eilish figuruje i její vlastní návrh na přebal veleúspěšného alba. V dalších záběrech si zase sama zpěvačka režíruje vlastní matku se sklenicí, aby o pár vteřin později podle svého vymyšleného návrhu zrežírovala klip ke skladbě When the Party´s Over. 

Pro vyloženě uměle vyvolané emoce nebo přehrávané situace, není v dokumentu místo. Zároveň ale nejde o hlubší dokumentární sondu. Sledujeme fragmenty z nahrávání alba, cesty po turné a letmo nahlédneme i do zpěvaččina soukromí. The World´s a Little Blury je tak spíše příjemným pohledem na to, jak se dá udělat hudba světového formátu v dětském pokoji. Zhlédnout dokument můžete zde.

Text: Tomáš Kocian, foto: promo Billie Eilish
Témata: Billie Eilish, Finneas O'Connell, recenze, The World´s a Little Blury