Vydáno 10.03.2016 | autor: redakce
I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It. Tak zní název druhé desky kapely The 1975, která v červenci vystoupí na festivalu Rock for People. Zapamatujte si ho, je tak dlouhý, že už se ve zbytku recenze neobjeví. Vystřelit s debutovou deskou tak, jak se to povedlo těmhle manchersterským floutkům, znamená jistotu dvou věcí - zaprvé se váš život změní v totální kolotoč koncertů, koksu a holek. A za druhé víte, že druhá deska rozhodne, jestli vaše hvězda zhasne stejně rychle, jako se rozsvítila. Jak dopadli The 1975 u téhle zkoušky?
The 1975 budou v létě hvězdami Rock for People
Skladby:
The 1975, Love Me, UGH!, A Change Of Heart, She's American, If I Believe You, Please Be Naked, Lostmyhead, The Ballad Of Me And My Brain, Somebody Else, Loving Someone, I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It, The Sound, The Must Be My Dream, Paris, Nana, She Lays Down
17 trax / 73:55 min
Vydavatel: Universal Music
Navazovat na desku se sedmi singly, které bořily hitparády po celém světě, je výzva, co nejednomu autorovi podlomí kolena. The 1975 se však této výzvě nepostavili ani trochu čelem, naopak jí ukázali záda a natočili desku, která je jedním velkým a sebevědomým "fuck you" všem, co čekali další salvu rádiových hitů. Kromě singlů, které kapela zveřejnila v průběhu zimy před vydáním, se na desce nachází už jen jedna rádiová věc, a to She's American.
Hned od úplného začátku funguje propojování druhého alba se starším sourozencem. Intro track, který se jmenuje stejně jako úvodní skladba debutu, na něj navazuje i hudebně a předznamenává, čeho budeme svědky. Frontman Healy ve svých textech takřka nekonečně odkazuje na první desku a rozporuje či nadále vystavuje příběhy, s nimiž začal v roce 2013. Pro fanoušky tak vzniká nepřeberná studnice slov, ve kterých mohou při každém dalším poslechu najít nové a nové významy. Jednoduše důvod, proč si desku pustit víckrát. Když už jsme u textů, je na místě frontmana vyzdvihnout za to, jak osobní texty plné nejrůznějších sebereflexí a zároveň krásných zapamatovatelných sloganů na desku dostal.
POST SCRIPTUM (31): Frontman The 1975 rozjímá nad přátelstvím dnešních celebrit
The 1975 ze sebe flagrantně smyli poslední zbytky nálepky pionýrů kytarového indie, kterou jim světová média trošku nešťastně nalepila kvůli singlu Sex z debutu. Na téhle desce kytary rozhodně nehrají ani druhé housle, tady jde především o synťáky a hlasy. Rozebírat desku song po songu zde vpodstatě nemá smysl, protože nejdůležitější je, že byť je žánrově rozkročená úplně napříč spektrem od gospelu až po trance a je plná "WTF, jak si tohle můžou vůbec dovolit" momentů (sólo na trubku v If I Believe You je toho zářným příkladem), všechno do sebe krásně zapadá a vytváří funkční celek.
Jestli se albu dá něco vytknout, je to možná až nesmyslně dlouhá stopáž - celá deska má 74 minut. Stává se tak vhodným adeptem do auta na cestu do Brna, ale ke snídani a kafi ráno si ji celou nepustíte. S touhle délkou albu místy i dochází dech a po dvou třetinách trochu ztrácí tah na bránu, kterým se na začátku uvedlo.
The 1975 natočili naprosto eklektickou, drzou a odvážnou desku. Abychom se vrátili na úplný začátek recenze - to, že se album stalo ihned po vydání digitálním číslem jedna ve třiceti sedmi zemích světa (včetně České republiky) znamená opět dvě jistoty. Kvalitní a posluchačsky náročnější hudbě svítá na lepší časy a kolotoč kolem party novoromantika Healyho se ještě aspoň pár let nezastaví.
ZKUS TAKY: The Blue Nile - Hats, The 1975 - The 1975, Phill Collins - Dance Into The Light
BEST TRAX: Somebody Else, Lostmyhead, She's American, Dirty Hit, 2016
4,00
čtenáři
hlasuj
