ROZHOVOR | Deaf Heart: Když má hudba koule, tak ji lidi žerou

Jak jste se dali dohromady s The Silver Spoons? Kdy vznikl nápad jet spolu turné?
Tomáš: The Silver Spoons jsou hudebně podobnou kapelou jako my. I když oni spíše dělají britský indie rock. Bavili jsme se o tom několikrát. Potom přišel moment, kdy jsme vymýšleli, s kým pojedeme turné k desce a věděli jsme, že obě kapely budou mít nová alba. Napadlo nás zavolat klukům, jestli do toho půjdou, ale oni nás předešli asi o dva dny. Zkrátka zavolali a domluvili jsme se. Bylo to oboustranné.

Rokenrolová show v Plzni. Deaf Heart a The Silver Spoons si podmanili publikum

Vaše kapela údajně vznikla tak, že se Thomas Lichtag odstěhoval na Moravu a tam začal tvořit demáče. Je to pravda?
Thomas: Vznikla společně s Michaelem. Měli jsme první společné nápady, ale nevěděli jsme, jestli půjde o kapelu, nebo jen nějaký projekt. Udělali jsme demáče, které jsme začali šířit mezi ostatními muzikanty, a postupně jsme se dali dohromady.

Je symbolické, že toto turné začíná právě na Moravě? Má to nějakou spojitost se vznikem, nebo je to jen náhoda?
Thomas: Je to jen náhoda.

Turné se jmenuje Rock´n´roll Strikes Back. Je pravdou, že v poslední době zažívají velké oživení synťáky. Počítáte s tím, že by se za pár let měl na výsluní vrátit i rock´n´roll?
Thomas: Myslím, že ve světě už se to děje pár let. Ono vždycky chvíli trvá, než se něco dostane do Česka. Například v Británii nebo v Americe zažívají velký comeback kytarové hudby už poslední tři roky.
Michael: Myslím, že funguje všechno najednou. Už asi nikdy nebude takový ten velký comeback jedné vlny, jako tomu bylo u grunge, britpopu nebo rapu. Teď jede všechno najednou v různých žánrech. Nové jsou různé kombinace, crossovery těhle žánrů a způsoby, které bys třeba dříve při nahrávání nepoužil. To znamená nějaké divně nazvučené věci. Prostě si vypůjčíš, třeba z rapu, nějaké nazvučení a použiješ ho v rockové kapele a obráceně. Tyhle crossovery zvukařského řemesla teď letí nejvíc.
Thomas: Poslední dobou prostě letí to, co je dobré. Je jedno, jestli hardcore, rap nebo pop. Když má hudba koule, tak ji lidi žerou.

Platí ještě pořád to, že na nahrávání desky se zavřete s kapelou v jednom bytě a tvoříte, dokud jen to jde?
Thomas: Jasně. My jsme doteď žili tady s Michalem spolu v jednom bytě. Z jednoho prostého důvodu. Abychom mohli tvořit kdykoliv, tak jako dříve. Všechno, co jsme dosud vydali, vznikalo tím způsobem, že kdykoliv nás napadlo tvořit, šli jsme psát. Nemuseli jsme se nějak moc domlouvat dopředu a mohli jsme se hned pustit do skládání. Díky tomu jsme byli hodně produktivní a vydali dvě desky za zhruba rok a půl.
Tomáš: Hodně jsme se o tom v poslední době bavili, a jelikož obě desky vznikly symbiózou kluků, kteří spolu bydleli, chceme se tím i dál inspirovat při tvorbě nových věcí. Tentokrát plánujeme udělat jen kostry písní a na nich pak pracovat spíše ve studiu, zkusit trošku jiný přístup. Zvažujeme i zapojení producenta.

Druhé album jste vydali v docela rychlém sledu po debutu. Jak při takové produkci vypadá proces výběru písniček? Dostanou se všechny skladby na desku, nebo hodně filtrujete?
Thomas: Zrovna na nové desce jsme udělali velký filtr, protože jsme si původně mysleli, že budeme mít tak patnáct, nebo šestnáct tracků, a nakonec jsme hodně materiálu vyhodili a nechali jenom nejsilnější věci.
Michael: Vlastně i z první desky nám zbylo dost songů, ale vždycky, když se k nim máme vrátit, řekneme si, pojďme radši napsat něco nového. Takže nám naše banka písniček narůstá. Zatím ale raději vždycky sáhneme po něčem novém.

Přijde mi, že jste na prvním albu byli drzejší, zatímco na Curse of the Sophomore Album jste více vyklidněnější. Je to v tom nějaká pokora nebo změna?
Thomas: Myslím, že na nové desce jsou větší extrémy. Jsou na ní písničky, které jsou něžnější, ale pak je tam pár věcí, které jsou ostřejší než cokoliv, co jsme kdy udělali. Hlavně na ní není tolik vypalovaček jako u prvního alba.
Tomáš: Nešlo ale o záměr. Přistupovali jsme k druhé desce jinak a používali jsme jiné nástroje, které celek táhly hudebně někam jinam. V kombinaci s dobou a covidem i emoce byly trochu jiné.

Říkáš, že jste k tomu přistupovali jinak. Jaký byl tedy ten hlavní rozdíl?
Thomas: Tvůrčí proces byl trochu jiný v tom, že první deska vznikla na mnoha místech. Písničky nevznikly jenom na jednom bytě a všechno bylo složeno na kytary. Do druhé desky jsme se vrhli s tím, že jsme hledali jiný zvuk, na kterém jsme ji chtěli postavit. Pořídili jsme si specifický synth, na kterým jsme složili víceméně celou desku, a pak jsme kolem toho dávali kytary a podobně. Myslím, že tenhle postup hodně ovlivnil celý proces a celkový zvuk desky. Možná má měkčí zvuk v některých ohledech, ale naštvanost byla daleko větší, než na první desce.

Vaše texty jsou v angličtině. Je podle vás možné přepnout z angličtiny do češtiny? Dokážete si to představit?
Thomas: Ne. (smích kapely) Samozřejmě je to otázka, na kterou se mě hodně lidí ptá, ale nechce se mi. Vím, že možná jdeme proti trendu, když se snažíme na české scéně zpívat anglicky, ale je to prostě součástí balíku, který se snažíme lidem předat.
Michael: Všichni se snaží na scéně znít anglicky a my máme native speakera, tak proč toho nevyužít. (smích)

Jdou vůbec rock´n ´roll a čeština dohromady?
Thomas: Určitě ano. Ale já nejsem ten, který to zvládne. Zpívat česky je pro mě problém, protože kolikrát mi dá zabrat jenom česky mluvit. Vůbec si nedokážu představit, že bych tvořil texty v češtině. Čeština v textech by pro mě byla ohromný handicap. Baví mě psát a cítím se dobře, když píšu anglicky.
Michael: Myslím, že český rock s českými texty tvorbu hází vždycky trochu jinam, protože automaticky se posluchač zaměří více na text. Angličtina více splyne, jako nějaký další nástroj.

Aktuální deska nese název Curse of the Sophomore Album, což by se dalo přeložit jako prokletí druhého alba? Má to nějaký skrytý význam nebo na co má název odkazovat?
Michael: Je to takový hudební terminus technicus. Spousta skvělých kapel to nedalo po první desce. Zkrátka natočili dobrou první desku a s druhou to nějak nevyšlo. Nedokázala se vyrovnat první.
Thomas: Bylo pro nás výzvou, abychom se úrovní druhého alba vyrovnali aspoň prvnímu. Možná i ještě lepší, a zároveň jsme si mohli udělat srandu, protože kdyby to nevyšlo, tak co no...

Váš úplně první klip režíroval Steve Lichtag. Plánujete tuto spolupráci někdy obnovit?
Thomas: On teda nebyl oficiálně režisér úplně prvního klipu. Režisérů bylo více. Pravdou ale je, že tam figuroval dost. Zrovna teď jsme natočili klip na druhý singl z desky, který dělal můj otec. Ještě není venku. Zatím ho stříháme. Ale ano, na dřívější spolupráci navážeme.

Tvrdíte, že ke své hudbě přistupujete s cynickým nadhledem. Máte to tak i v životě?
Adam: Já si osobně myslím, že celý cynismus je nějaký životní styl. Nějaké smíření se s realitou a o tom, jak akceptuješ vnější vlivy. Samozřejmě se to u nás do určitě míry promítá do naší tvorby.
Thomas: My vlastně tvoříme hudbu stylem našeho života. My se určitě nepřevtělíme do jiných osob, nebo jiného světa. Takže cynismus hraje velkou roli, jak v hudbě, tak v našich životech.

Ještě k té angličtině. Máte nějaké ambice prorazit i v zahraničí?
Thomas: Samozřejmě, že by to bylo supr. Myslím si, že každý, kdo dělá hudbu speciálně v angličtině, by chtěl vyrazit do zahraničí. Uvidíme. Zatím by bylo fajn zahrát si pořádně aspoň v Česku.

Zpracoval: Tomáš Kocian, foto: Kamil Klekar
Témata: Deaf Heart, rozhovor, kapela