ROZHOVOR | Radim Vychopeň: Glorchestra je audiovizuální, není jen pro uši, ale i pro ostatní smysly

Radime, letos pořádáte již druhý ročník glorchestry. Jak vás spojení moderní hudby za doprovodu symfonického orchestru v této podobě napadlo?
Nápad nebyl z mojí hlavy, vymyslel ho vedoucí projektu Patrik Trojan, tuším že při výšlapu v Brdech. Na mě padla až jeho realizace. Fúze napříč žánry a různé hudební formáty mě ale lákaly už dlouho.

Z čeho vychází název glorchestra?
Projekt takového rozměru jako je glorchestra je možné dát dohromady jen díky podpoře firmy British American Tobacco. Název glorchestra je taková slovní hříčka kombinující slovo orchestr a název jejich zařízení na zahřívaný tabák glo.

Tam, kde se soudobá hudba snoubí s klasikou. Projekt glorchestra dorazil do Prahy, přivezl Tata Bojs i Katarzii

Na základě čeho vybíráte hosty, kteří na akci vystupují?
Jedná se o cross-žanrový projekt. Ačkoliv je jeden z poprocku, druhý z hiphopu a další z techno scény, museli jsme vybírat tak, aby to přeci jenom drželo nějak pohromadě. Hudebně, ale i lidsky. I když se to nemusí na první pohled zdát, někde hloub tam jsou různé vazby, předchozí spolupráce, dlouholeté přátelské vztahy a podobně. I to mělo na výběr letošních interpretů vliv.

Kdy začínají přípravy, respektive jak vzniká program celé akce?
Je to běh na dlouhou trať, a přestože jsme na druhém ročníku začali pracovat skoro ihned po ukončení prvního ročníku, tak času stále nebylo tolik, kolik bychom si přáli. Nejdříve je třeba najít shodu na výběru interpretů a získat je na svoji stranu. Pak začíná detailnější výběr konkrétních tracků. Z nich potom skládám program a celkovou vizi se pak snažím předat aranžérovy projektu Honzovi Šiklovi. Ten píše partituru de facto až do data prvních zkoušek. Na nich nejdříve luštíme noty jen s orchestrem. Ve chvíli, kdy v tom máme jasno, začínáme zkoušet i s interprety a jen krátce poté jdeme na to. Paralelně s tím se samozřejmě chystá projekt na všech dalších úrovních. Technická produkce, PR, organizace a logistika celé akce. Domlouvání všech zkoušek a jejich lokací atd. Na glorchestře pracuje usilovně velká řada lidí, naštěstí jsou to všichni profíci v oboru.

A co se vlastního zkoušení týče? Mnozí hudebníci, s nimiž spolupracujete, neměli doposud s hraním s orchestrem zkušenosti…
Ne každému se poštěstí si zahrát svoje věci se symfonickým orchestrem, to je pravda. Přesto většina interpretů už má ledasco za sebou. Tata Bojs i Katarzia už takovou spolupráci na kontě mají. Idea s Geyem z labelu TyNikdy měli projekt s dechovým big bandem a tak dále. V tom pojetí toho spojení jich všech dohromady to je ale dost unikátní projekt a také technicky velmi náročný. To je pro nás všechny novinka a velká výzva.

Akce je jedinečná i svou scénografií, kterou si vzal na starosti Milan Cais. Liší se například místy, kde se daný koncert odehrává?
Glorchestra je site specific projekt. To znamená, že je vymyšlený tak, aby fungoval na konkrétních lokacích. Vybíráme místa tak, aby to byl zážitek už jen tím, kde se koncert odehrává. Scénografie s tím pak do určité míry pracuje. Kromě velkých led obrazovek máme v arzenálu i různé svítící objekty nebo audiovizuální objekt právě od Milana Caise. To vše je součástí glorchestry, není to jen pro uši, ale i pro ostatní smysly.

Vstupenky na akci jsou poměrně levné. Bylo vaším cílem nabídnout tento unikátní hudební zážitek co nejvíce divákům?
Jak už sem řekl, projekt tohoto rozměru by se dal jen stěží zaplatit ze vstupného, je skvělé, že si díky supportu od BAT můžeme dovolit držet vstupné na velmi symbolické hodnotě, a tím ho tak zpřístupnit tolika lidem.

Výtěžek věnujete na renovaci architektonických a kulturních památek. Vybíráte přímo vy, jakou podpoříte? Kam budou putovat peníze z letošního ročníku?
Ano, k tomu všemu jde plná výše vybraných peněz vždy na podporu toho místa, kde hrajeme. Část výtěžku z pražského koncertu jsme se ale rozhodli věnovat na Hřensko, oblast postiženou ničivým požárem.

Na glorchestru jsem neslyšela snad žádný negativní komentář. Jak se na ni díváte vy, jako jeden z organizátorů? Změnil byste do budoucna něco?
Vždy je co zlepšovat a sám znám nejlíp každou slabinu tohoto projektu. Přesto si myslím, že celý realizační tým odvedl fantastickou práci. Je to nejkomplexnější projekt, na kterém jsem kdy pracoval. Fakt, že se povedlo i na podruhé glorchestru zrealizovat, a přitom přinést oproti minulému roku řadu nových přístupů je pro mě obrovský úspěch. Jsem na glorchestru hrdý jak otec na svoje dítko.

Máte už představu o tom, jak by mohl vypadat příští ročník? Případně koho z hudebníků byste do něj rádi oslovili?
Ještě nám zbývá poslední zastávka v Ostravě. Co se bude dít dál se uvidí až po posledním hraní. V hlavě mám spoustu nápadů, ale jestli bude glorchestra pokračovat i v roce 2023, je i pro mě stále s otazníkem. Nechme se překvapit.

Text: Andrea Štipčáková, foto: František Ortmann,Lukáš Wagneter, Lukáš Knoll
Témata: Radim Výchopeň, Radimo, glorchestra, rozhovor