Příběh českého hitu: Jiří Schelinger - Holubí dům

Melodie písně Holubí dům vznikla skoro sama. Na začátku byl drobný popěvek, který se, jak uvedl Jaroslav Uhlíř, „dlouho povaloval na ponku". Těmito slovy označuje skladby, které čekají na finální dokončení. Ačkoliv melodii měl hotovou téměř okamžitě, refrén dal skladateli už více práce. Píseň dokonce prý opatřil vlastním textem, ten byl však příliš patetický a téměř nic si z něj už nepamatuje.

RECENZE: Kterak Jiří Schelinger bruslil mezi mantinely socialistické kultury

Text, který dnes známe, napsal Zdeněk Svěrák. Ten začal psát už v 60. letech, kdy například otextoval skladby Mám ráda hajnýho, Kapesníčky nebo Málokdy se vydaří takhle pěkné předjaří. Jelikož se mu však zdála slova písní poněkud nepatřičná, nechal se pod ně podepsat jako Emil Synek. Pseudonym vznikl složením křestního jména Svěrákova tchána (jmenoval se Emil Němeček) a dívčího příjmení Svěrákovy matky (jmenovala se Růžena Synková). Tehdy ještě ale netušil, že skutečný Emil Synek existuje a je to český dramatik, spisovatel a novinář, který ovšem před druhou světovou válkou emigroval do zahraničí. V době normalizace měl Svěrák zakázáno publikovat a tak, aby písni neškodil, podepisoval se právě tímto pseudonymem.

A kde se v hlavě Zdeňka Svěráka vzal šum holubích křídel a cukrové homole? „Můj tatínek býval nejenom včelař, ale i holubář. Od malička jsem tak slýchal šum křídel, když se holubi slétali na hozenou pšenici a vířili prach našeho dvorku. To je zvuk mého dětství – proto je ten dům holubí,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák.

Samotného ho dodnes překvapuje všeobecná oblíbenost této písně. „Věděl jsem, že si budu muset dát na slovech mimořádně záležet, abych Jardovi nezničil tu nesmírně krásnou a silnou melodii. A protože v písni je velmi mnoho dlouhých not, které bylo třeba naplnit dlouhými slabikami, všechno zrýmovat a nestvořit přitom blábol, bylo pro mě psaní slov k této písni jako křížovka. Nakonec vznikl velice náročný text – docela se divím, že si tuhle písničku lidi dodnes zpívají. Vždyť je ještě ke všemu plná archaismů – kdo třeba dneska ví, co to jsou cukrové homole?“ zavzpomínal Svěrák v rozhovoru pro lidovky.cz.

Stejně, jak byl Zdeněk Svěrák okamžitým kandidátem na textaře, byl i Jiří Schelinger jasnou volbou jako interpret. Nahrávání trvalo poměrně dlouho – všichni si byli vědomi, že pracují s krásnou a jedinečnou skladbou, kterou nechtějí rozhodně zkazit. Nakonec se našlo dokonalé vyvážení Schelingerova „chrapláku“ a jemného zpěvu, který se k některým slokám hodil víc. Píseň vyšla v roce 1973.

Text: Alena Kaňová, foto: archiv iREPORT
Témata: Jiří Schelinger, Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák, Holubí dům