RECENZE: Kterak Jiří Schelinger bruslil mezi mantinely socialistické kultury

Jiří Schelinger / František Ringo Čech

Hrrr na ně... / ... nám se líbí...

Skladby:
Hrrr na ně... Violo, jsem …cellista!, Lásky splín, Kdo ví?, Siréna, Kartágo, Mám rád lidi, Lucrezia Borgia, Perfektní ženich, Já jsem vrchol skromnosti, Divné tušení, Praví muži zkušení, Tréma, Sloní bugy, Krev neklidná, Jsem prý blázen jen, I Love You Mädchen krásné, Jaro, Nesmím znát prý její jméno, Nestálost, Čas, Láska, Bílý sníh létá, Bral jsem to vážně, Zima, Pohřeb přítele, Nám se líbí, Už mě nelíbej, Znám tisíc důvodů, Tak ahoj, mini, Neskutečná, Jahody mražený, Létáme Franta - já, létáme oba dva

32 trax / 126:37 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Supraphon

Hrrr na ně…, nahrané v šestasedmdesátém roce, bylo po předchozích albech plných neblahých kompromisů konečně důstojné dílo. Pro úplné docenění je však třeba jej zasadit do kontextu normalizačních časů, v nichž bylo na tuzemské scéně, plné rozjuchaných popových zvěrstev, vskutku převratné. Škoda, že žánrovou ucelenost výborných autorských skladeb rozbíjí vášně vzbuzující propojovací skeče s humorem Františka Ringo Čecha na pomezí absurdity, ironie a trapnosti. Vhodné by byly spíš do silvestrovské estrády Československé televize než na album úspěšně reflektující kodex západního hard rocku. Jenže podobné legrácky ke kontroverznímu Ringovi neodmyslitelně patří, stejně jako on sám k Schelingerovi. Naštěstí jako výhradní textař tu Čech nabízí i svou serióznější vizitku, byť minimálně nad duem Perfektní ženich a Já jsem vrchol skromnosti se tyčí varovný prst.

HITPARÁDY (37.): Jiří Schelinger je v Česku 35 let po své smrti nejprodávanější, porazil i Adele

Během následujících dvou let Schelinger evidentně neustrnul a elektrické hřmění částečně ustoupilo folkové křehkosti, která dostala prostor takřka poloviny alba …nám se líbí... Přestože se tím pádem celek stal poněkud nesourodým, Schelingerův zastřený hlas plný prožitku s Hrubého houslemi i akustickými kytarami Kalandry a Petra báječně souzní. Nicméně i rockové kusy jsou zde vedeny v melancholičtější rovině (Čas, Bílý sníh létá, Pohřeb přítele), celkovému útvaru se tak paradoxně nejvíc vymyká závěrečná řízná titulní skladba s tentokrát výjimečně odlehčeným textem. Zvýšenou pozornost zaslouží bravurní hra bubeníka Jiřího Stárka.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jiří Schelinger (25.)

Oba disky doplňují časově i autorsky souvztažné bonusy, a přestože všechny již byly v minulosti "recyklovány", jejich aktuálnímu edičnímu výběru nelze zhola nic vytknout. Opět názorně vykreslují Schelingerovu režimem vynucenou profesní rozpolcenost mezi poctivým rockerstvím (Praví muži zkušení, Jsem prý blázen jen, Neskutečná) a potupným pitvořením (I Love You Mädchen krásné, Létáme Franta - já, létáme oba dva). Potěšujícím kamínkem výsledné mozaiky jsou syrové duety s pěnicí folk-countryového Pacifiku Helenou Maršálkovou (Sloní bugy, Krev neklidná). Přičteme-li stávající moderní zvukové ošetření, vykrystalizoval výstižný portrét vrcholné umělecké tváře Jiřího Schelingera s jeho neduhy i ctnostmi.

BEST TRAX: Kartágo, Lucrezia Borgia, Čas
ZKUS TAKY: M. Efekt - Svět hledačů, Olympic - Marathón, Marsyas - Marsyas

text: Daniel Folprecht, foto: Otto Dlabola, Lukáš Kadeřábek