Vydáno 01.08.2025 | autor: Roman Jireš
Milan Schelinger byl po celou svoji kariéru ve stínu svého slavného bratra Jiřího Schelingera. Když Milana v roce 1980 přivedl jeho sourozenec jako kapelníka a druhého kytaristu do své skupiny, stihli spolu odehrát několik desítek koncertů k připravovanému albu Zemětřesení, na němž spolupracovali. Jejich plány pak překazila tragická smrt Jiřího v dubnu 1981. Upozaděný Milan zemřel nečekaně začátkem roku 2023 a zůstalo po něm nedokončené album pojmenované po jeho agentuře. Nyní vychází doplněné o písně z počátků jeho kariéry a vyvolává vzpomínky na Milana i na jeho bratra.
RECENZE: Album Milana Schelingera vyvolává vzpomínky i na jeho bratra Jiřího
Skladby:
Luly Luly, Třešňová nálada, Jaký hřích, Nebe je blízko, Že vraj hej, Neskutečná, Pijácká, Páprda, V srdci poušť, Nuselský víly, Zahrada ticha, Dva kohouti, Moře slzí, Holubí dům
14 skladeb / 45:51 min
Vydavatel: Warner Music
Milanovu kariéru poté pomohl udržet František Ringo Čech, což šlo do té doby, než se Milan zapojil se skupinou The Plastic People of the Universe do ilegálního nahrávání desky Hovězí porážka na Hrádečku Václava Havla, což ho na několik let odstavilo od oficiální činnosti. Po roce 1989 se Milan vedle koncertování s písněmi svého bratra stal spolu s Alešem Brichtou, Milošem Dodo Doležalem, Vlastou Henychem a Štěpánem Smetáčkem součástí projektu Zemětřesení. A o tři roky později natočil svoje debutové album PF 2.000,-.
Základy aktuálního alba natočil Milan v letech 2007 a 2008. Z této doby se dochovaly písně Jaký hřích, Nebe je blízko, Že vraj hej, V srdci poušť a Pijácká. Zbytek rozpracovaných nahrávek dokončil zpěvákův spolupracovník, textař a vydavatel Roman N. Zahrádka, který album sestavil. Aby byl výsledek co nejvěrnější, přizval k nahrávání i některé Milanovy kolegy z jeho kapely, například baskytaristu Ivo Hašlera nebo klávesistu Marka Jirovského.
Album bylo přitom retrospektivně doplněno o nejznámější skladby skupiny Projektil, které s ní Milan Schelinger nahrál a nazpíval a mezi kterými pochopitelně nechybí ani zábavový hit Zahrada ticha, který ovšem složil Ivan Sekyra a proslavil ho zejména zpěvák Pavel Roth. Z repertoáru Projektilu je i úvodní skladba Luly Luly, hudební vzpomínka na 80. léta a písně typu Já na to mám.
Z posledního Milanova životního období se na desce objevuje skladba Páprda, která vznikla spolu s dalšími nikdy nevydanými písněmi v době covidové pandemie. Autor hudby i textu se v ní vrací k rockovým kořenům a vydařenou pecku si dovedu představit jako součást neuskutečněného projektu Zemětřesení Jiřího Schelingera.
Ve své podstatě se tedy místo druhého alba Milana Schelingera nakonec jedná o kompilační album, které může potěšit příznivce obou bratrů. Z mého pohledu ho však kazí fakt, že rozpracované skladby Nuselský víly, Moře slzí a Neskutečná byly posmrtně dokončeny s pomocí AI, která imitovala Milanův hlas. Nejde o hodnocení kvality, ale vzhledem k nedozírným důsledkům se stavím striktně proti využívání umělé inteligence v umělecké tvorbě. Někomu to může připadat jako malý bezvýznamný podvod, jako když v originále písně Holubí dům na začátku neslyšíme křik holubů, ale racků. Před zapojením hologramů a dokonalé AI do hudební produkce však dávám přednost chybujícímu člověku.
Text: Roman Jireš, foto: Petr Moško
Témata: Milan Schelinger, Jiří Schelinger, Agentura Holubí dům, recenze
3,00
čtenáři
hlasuj
