RECENZE: Back to the Water Below. Jak zní novinka Royal Blood, nahraná bez pravidel, předsudků i producentského dohledu?

Royal Blood

Back to the Water Below

Skladby:
Mountains at Midnight, Shiner in the Dark, Pull Me Through, The Firing Line, Tell Me When It´s Too Late, Triggers, How Many More Times, High Waters, There Goes My Cool, Waves

10 skladeb / 31:22 min

Vydavatel: Warner Music

Kromě produkce přistoupili tentokrát jinak i k celému skladatelskému procesu. V rozhovoru pro DIY Magazine Mike Kerr popsal, že texty začal psát na dovolené, kam si záměrně s sebou nevzal kytaru. Poprvé v životě tak psal texty bez hudby. "Když nejprve napíšete spoustu hudby, máte pocit omezení. Potřebujete, aby slova odpovídala náladě písně, a už tam jsou [melodie a rytmy] a vy se můžete cítit uzamčení ještě předtím, než začnete. Tím, že to nemám, vzniká větší prostor pro vyjádření a to, co jsem chtěl říct, může mít větší prioritu."

RECENZE: Royal Blood hrají napodruhé temně a sexy

Oproti předchozí desce k celému procesu tentokrát přistoupili zcela “bez pravidel” a bez nějakého uceleného konceptu nebo představy, jak by album mělo vypadat. "Omezovalo nás to, znamenalo to, že přicházely nápady a my je zahazovali, protože se nehodily k tomu, co jsme si v tu chvíli mysleli, že album bude."

Otvírák desky a taky pilotní singl Mountains at Midnight se svým hutným riffem vás okamžitě přenese k prvním dvěma deskám, které na takových skladbách stály. Ne nadarmo si tehdy Royal Blood vysloužili přívlastek „spása rockové hudby“. Pokud jste ale i vy po vydání singlu očekávali, že nová deska bude podobně tvrdá jako starší počiny, možná pro vás bude poslech celé desky zklamáním. Není to ale ani takové osmdesátkové „skorodisco“, jako byly Typhoons. Back to the Water Below je totiž oproti všemu, co Royal Blood vydali dříve, deska neskutečně pestrá. Ty hutné riffy tam samozřejmě jsou, ať už v již zmíněné Mountains at Midnight nebo třeba ve skladbě Tell Me When It‘s Too Late. Jsou tam i tanečnější skladby, například Triggers nebo High Waters. Ale tím to teprve začíná a deska toho nabízí mnohem více. Je znát inspirace jejich velkými vzory Muse, kterým Royal Blood letos předskakovali na evropském turné, a to hlavně v písni The Firing Line. Oproti předchozím deskám Mike Kerr také daleko více využívá klavír, ale v každé písni úplně jinak – někdy funguje pouze jako doprovodný nástroj, jindy hraje prim v celé skladbě - od Lennonovské There Goes My Cool, přes zlověstnou Pull Me Through, kde klavír kombinuje s typicky zkreslenou baskytarou, až po závěrečnou silnou baladu Waves. 

Je znát, že tentokrát Royal Blood opravdu vykročili ze své komfortní zóny. Konkrétně o The Firing Line, kde snad poprvé nepoužívá na base žádné zkreslení, Kerr říká pro NME: „Měl jsem podivnou osmistrunnou basu a jen tak jsem si hrál. Celou instrumentálku k ní jsem složil asi za hodinu. Bylo to jen tak pro radost. Říkal jsem si: 'Co s tím k***a budu dělat? Vtipné je, že naším prvním nejistým krokem bylo ji ‘zroyalbloodovat’ - a úplně jsme ji zničili. Byla to připomínka toho, že písničky mají hlavní slovo, a když jim upřeš to, čím mají být, tak je to hodně znát. Vrátili jsme se k demu téhle jemné a průzračné písničky bez zkreslení. Takové momenty mi dávají naději, že je tu budoucnost. Nechci dělat pořád to samé - chci vidět, co bude dál."

Dalším takovým vykročením je již zmíněná zavěrečná Waves: "Děsilo mě hrát Benovi první demo. Cítil jsem se trapně, protože to bylo úplně nové místo bez zvukové stěny. (...) A on na to: '10/10 - musíme to udělat!' Je úžasný v tom, že mě podporuje v tom, abych zkoušel nové věci. To jsme měli i na poslední desce u 'All We Have Is Now'. Říkal jsem si: 'Není to trochu trapné?' Je ve mně nejistá část, která by chtěla vyjít ven s vypnutou hrudí a být profesionálním zápasníkem. Je to moje část a baví mě to, ale není to moje celá osobnost. V písničkách jako ‘Waves’ je moje jemnější stránka, která se na pódiu nikdy neprezentuje, ale všichni moji přátelé vědí, že tam je."

Některé recenze hovoří o Back to the Water Below jako o nejlepším letošním rockovém počinu. Mezi jeden z nejlepších počinů rozhodně právem patří, jen bych byla opatrná s přívlastkem “rockový”. Pravověrní rockeři desku nejspíš neocení, protože na jejich poměry nebude dost tvrdá. Tato deska se nedá tak jednoduše zařadit do jedné žánrové škatulky a je to dobře. Je z ní slyšet svoboda, se kterou na ní duo pracovalo, tentokrát bez nějakých předsudků, že by se něco nemuselo hodit. "Tahle deska je především o písni, a o tu šlo vždycky. Jedna věc, která lidi vždycky štve, je chytlavá rocková písnička. Řeknou si: "Jak se opovažuješ pokoušet se napsat popovou písničku, když máš na sobě kytaru?". Nám o to vždycky šlo - dělat věci, které vám utkví v paměti." A to se přesně podařilo. Royal Blood vydali výbornou desku plnou dobrých chytlavých skladeb, které vám utkví v hlavě ať chcete, nebo ne. A o jaký se jedná žánr, je úplně jedno.

Text: Barbora Kubalová, foto: Royal Blood
Témata: Royal Blood, Mike Kerr, Back to the Water Below, recenze