LIVE: DJ Wich splnil v O2 areně hiphopové sny jen vyvoleným

DJ Wich
Praha, O2 arena
19. 9. 2025

Toto bude trošku jiný report, než jste asi čekali, když jste si klikli na článek a vězte, že to vážně nebyl záměr. Ale popořadě. DJ Wich si k pětadvaceti letům na scéně nadělil obrovský koncert, na nějž mu příznačně přišlo okolo pětadvaceti hostů. On sám k publiku téměř nemluvil a přibližně hodinu a tři čtvrtě strávil jen za svým DJským pultem, který opustil pouze kvůli kytarovému sólu.

RECENZE: Veni, Vidi, Nic. DJ Wich se chce líbit všem, nahrál nejkonzumnější desku roku

Jednu z hlavních rolí přenechal Matyáši Vordovi, který mu vymyslel nejspíš zatím nejlepší scénu v jeho dosavadní scénografické kariéře - konečně to totiž nevypadalo jen jako staveniště tu a tam oblepené obrazovkou, ale jako skutečně velkolepá show - pohyblivá světla, výtah, několik pater, velká projekce, plameny, wow momenty... Prostě opravdová podívaná. Tedy taková, kterou od něj svého času chtěli už i lidi jako Lenny nebo Mirai, žel, dočkal se až známý producent.

Hlavní část scény tvořilo bohatě nasvícené čtvercové pódium, na němž vystupoval jeden rapper za druhým. Místy to vypadalo, že se půjde po Wichem podpořených hitech chronologicky od nejstaršího k nejnovějším, ale rychle se ukázalo, že nakonec pojedeme na přeskáčku. A že si mnozí vystupující střihnou jen jeden song a rychle zase zmizí, což byla v mnoha případech vážně škoda. Viď, Tino!

LIVE: DJ Wich je stále pán

Nedá se sice mluvit o tom, že by se na scéně ukázali všichni průkopníci domácího hiphopu, to bychom tam museli vidět třeba i už neexistující skupinu Manželé, ale pokud jde o osobnosti, které tady zakládaly scénu, která si tu a tam přičichla i k mainstreamu a na níž dnes staví Yzomandias a spol., ukázal se tam skoro každý. Tedy až na Ektora, který okolo koncertu dělal trochu vlny, pořadatelé ho ale přitom ani nenapsali na trička, takže to působilo trochu zbytečně. Chyběl třeba Radek Banga alias Gipsy.cz nebo Bow Wave, kteří v podobné době jako DJ Wich nahráli své největší hity, se samotným producentem ale v dobách své největší slávy nespolupracovali, takže to z dramaturgického hlediska nelze jejich absenci považovat za chybu.

To nejlepší z českého i slovenského hiphopu

Jinak ale šlo o opravdu to nejlepší z českého i slovenského hiphopu, kde nechyběl Vec, PSH, Rytmus, Paulie Garand, Rest, na gauči sedící Kato z Prago Union a mnozí další.

Hudebních snů se na koncertě splnilo hned několik. Peneři strýčka Homeboye ukázali, že by jim to na vlastním koncertě v O2 areně mohlo slušet. Srovnatelný a velmi hlasitý bordel vyvolal návrat legendárního Andrease Christodouloua alias Indyho, který se ve svých sedmačtyřiceti letech vrátil na pódium spolu s parťákem La4em a oživili tak skupinu Indy & Wich. Společně zarapovali jako jedni z mála hned čtyři věci, mezi jinými také hity Z tvojí 1/4 z filmu Gympl nebo titulní Hádej kdo z památného alba vydaného už v roce 2006.

RECENZE: Vladimir 518 se na Ultra! Ultra! stal velkým zvířetem, které nekouše

Jen o dva roky starší hit Du Dolů si na scéně s až na podlahu položenými světelnými pláty odrapoval Vladimir 518 společně s Kateřinou Winterovou, což je samo o sobě obrovsky vzácné a už nevídané spojení, u něhož leckdo čekal na plnohodnotné živé provedení i celých dvacet let. Podobně by se dalo koukat i na spojení Rytmuse s na playback "zpívající" ex-partnerkou Darou Rolins v podobě velkého a dodnes nestárnoucího hitu Party DJ z její nejlepší desky D1. Potěšil ale třeba i raper Nironic s připomínkou singlu Coasting nebo alespoň úryvek z What We Need, do níž si před lety DJ Wich památně přizval především Lil Wayna, což je jeden z mnoha důvodů, proč jeho sólovku The Golden Touch z roku 2008 lze i z dnešního pohledu řadit mezi nejdůležitější a nejambicióznějších česká alba všech dob.

Silných spojení, u nichž mnozí už ani nedoufali, že se jich dočkají a jejich protagonisté se tak zase po letech ukážou na scéně společně, nabízel večer přehršel a tak starší a pokročilí fanoušci hip hopu mohli nejen tancovat, ale také se rochnit v nostalgii. A pokud jim vyloženě nevadilo, že pyrotechnika si lítala do vzduchu halabala a že celý koncert občas připomínal spíše showcase festival než uzavřenou komunitu, mohl zažít vážně moc pěkný večer.

DJe Wiche jsme viděli jen dvakrát

Neplatilo to ale pro hudební novináře a další hosty, které organizátoři na místě nejprve nechtěli pustit na jejich místa, neboť prý měla zůstat zavřená, a následně to změnili, což mělo za následek, že lidé, kteří by o koncertě měli informovat pokud možno nezaujatě a zodpovědně popsat, co se na místě dělo (upřímně snaživý výsledek viz odstavce výše), neměli pro svou práci vhodné podmínky.

ROZHOVOR | Rytmus: V dětství mi říkali, že nic nedokážu. Jsem synonymem trnité cesty

Ze sektoru 109 a řady 17 totiž třeba takový DJ Wich, tedy hlavní hvězda večera, šel vidět jen dvakrát - když na pódium přicházel a když z něj na konci večera odešel. Jinak zůstal skrytý za obří ocelovou konstrukcí pro VIP hosty a smyčcové těleso, které ale v této části haly taktéž nebylo skoro vůbec slyšet. Pořadatelé totiž tímto směrem vůbec nenamířili reprobedny, tudíž zde byl suverénně nejhorší zvuk v hale a také ten vůbec nejhorší možný výhled. Z projekcí tady nezůstalo vůbec nic, protože byly stejně jako Wich skryté za hradbami oceli, vystupujícím raperům bylo možné koukat leda do zad a rozumnět jim bylo jen pokud měli opravdu dobrou výslovnost a nadto ještě rapovali pokud možno svůj největší hit. Ale třeba jedno z kouzel hip hopu, tedy beaty, které vámi prostupují a vibrují vám celým tělem, se do sektoru 109 vůbec nedostaly. Jinými slovy - ani obraz, ani zvuk.

Co na tom koncertě tedy máme jako hudební publicisté vlastně hodnotit? Aby bylo jasno - není vůbec potřeba dávat médiím nějaké VIP prostory nebo dokonce speciální podmínky - úplně by stačilo i obyčejné stání. A už vůbec se nemá jednat o strefování se do vystupujících či pořadatelů, jichž si pisatel v mnoha případech velmi váží a je mu jasné, že jim koncert přidělal nejednu vrásku na čele. Ale drazí Mafia Records - pokud člověka, který má o vaší akci referovat, posadíte na místo, kde není ani trochu hratelný obraz a kde si ten zvuk musí spíše domýšlet, tak co, sakra, čekáte, že z toho vyleze?

Text: Jan Trávníček, foto: Thomas Habr, Kubo Križo (ilustrační)
Témata: DJ Wich, Tina, Vec, PSH, Rytmus, Paulie Garand, Rest, Prago Union, Peneři strýčka Homeboye, Dara Rolins, hiphop, rap