Vydáno před 12 hodinami | autor: iREPORT
Kraftwerk zpátky v České republice. Legendární německá kapela se po sedmi letech vrátila do Prahy, kde tentokrát obsadila prostory Fora Karlín. Duchovní otcové taneční a elektronické scény nabídli publiku dvě hodiny plné hudby, doprovázené dokonalou estetikou s lidským a místy až nadpozemským zážitkem.
LIVE: Elektrárna v Karlíně aneb Kraftwerk po sedmi letech zpátky v Praze. Dokonalá estetika s nadpozemským zážitkem
Dobít si baterky na Kraftwerk mi přišlo opět jako dobrý nápad, přesto, že jsem na nich byl pokaždé, když tu byli. Hned v roce 1991 v pražském Paláci kultury (dnešní Kongresové centrum). V rámci turné k albu The Mix to po letech nesvobody a kulturní izolace byl doslova zázrak.
Duchovní otcové taneční a elektronické scény zpátky v Praze. Kraftwerk vystoupili ve Foru Karlín
Poté se skupina na delší dobu odmlčela, ale v roce 2004 se Kraftwerk vrátili do Prahy, do velké Lucerny, a to v rámci celosvětového turné k desce Tour de France Soundtracks.
V srpnu 2006 pak proběhlo jejich poměrně raritní vystoupení na Dostihovém závodišti v Pardubicích, na kterém jsem se organizačně podílel. Zde jsem se také setkal s Ralfem Hütterem a měl tu čest a ním strávit hodinku před koncertem. Kraftwerk zde zahráli jako hlavní hvězda festivalu elektronické hudby Summer of Love.
V prosinci 2015 se ve Foru Karlín, kam se tedy nyní po jedenácti letech vracejí, konala premiéra jejich slavného konceptuálního 3D koncertu a bylo to první vystoupení, kde diváci ke vstupence obdrželi i speciální 3D brýle!
V červnu 2019 na Výstavišti v Holešovicích jsme si pak dali repete a já byl pracovně také u toho na jejich open-air 3D show. Proběhla v rámci festivalu Metronome Festival Prague.
A nyní Praha přivítala legendární Elektrárnu již pošesté. Jejich mise se tentokrát konala pod všeříkajícím názvem Multimedia Tour. A byl to opět mocný zážitek.
Na první pohled by Kraftwerk měli z hudební mapy zmizet už před lety. Od roku 1970 vydali sice deset studiových alb (kapela sama jich oficiálně prezentuje pouhých sedm), ale to poslední z nich vyšlo v roce 2003 (živá a remixová alba z let 2005 a 2009 nepočítám) a to je přece jen už nějaká ta doba.
Ze čtyř zakládajících členů dnes zůstává aktivní pouze Ralf Hütter, spoluzakladatel Florian Schneider bohužel zemřel v roce 2020. A tak vzhledem k tomu, že od roku 2003 jsme žádnou novou desku neslyšeli, dalo by se očekávat, že i tato v pořadí x-tá inkarnace düsseldorfských hrdinů a věrozvěstů elektronické hudby bude jen smutnou karaoke napodobeninou kdysi zajímavé a novátorské kapely (všichni bychom tu teď myslím mohli jmenovat podobné případy "moderních" verzí starých kapel, které jsou z různých důvodů odsouzeny k pouhému nostalgickému turné).
Proč jsou tedy v tomto ohledu Kraftwerk jiní? A proč bylo teď v Praze opět plno? Jak už jsem zmínil, viděl jsem je zde předtím pětkrát, a přesto jsem z tohoto koncertu zase neskutečně nadšený. Splnila tedy poslední návštěva vesmírné laboratoře Kraftwerk na planetě Zemi na pražské základně očekávání? Na to se nyní z odstupu pouhých několika hodin pojďme podívat.
Abych však na tuto otázku dobře odpověděl, přidám trochu historie. Protože bez toho bychom unikátnost tohoto momentu v celé šíři jeho dopadu na posluchače asi jen tak nepochopili.
Kraftwerk vznikli v Düsseldorfu v roce 1970. A byli rozhodně první kapelou, která v tak velké míře začala využívat zpočátku primitivní elektroniku. Oscilátory, různé podomácku sestrojené generátory a modulátory zvuku. A pak již syntezátory, vokodéry a bicí automaty, které se v té době vlastně teprve vyvíjely. Ačkoli v této oblasti experimentovalo i několik raných průkopníků elektronické hudby, jedině Kraftwerk posunuli vznikající technologii na novou, vyšší úroveň. Kombinovali jednoduché a čisté melodie s údernými basovými linkami a novátorskými bicími patterny, které už snesly kritérium "taneční". V době hippies, kdy hudebníci nosili kalhoty do zvonu a dlouhé vlasy, vytvořili navíc tihle pánové novou, fascinující image. Krátké, uhlazené vlasy, červené košile a identické černé kravaty. Alba od titulu "Autobahn" měla pak obrovský vliv. Jejich styl byl popisován jako „robotický pop“, i když za tím bychom toho našli samozřejmě mnohem víc. K tomu se ještě dostaneme.
Pro jejich příběh je totiž klíčový hlavně obrovský dopad, kterou jejich tvorba měla na moderní světovou elektronickou hudbu. Kraftwerk tak třeba měli velký vliv na Beleville Three, svatou trojici producentů (Juan Atkins, Derrick May & Kevin Saunderson),kteří vynalezli detroitské techno. Afrika Bambaataa si vypůjčil rytmus bicích ze skladby Numbers a sólovou linku z Trans-Europe Express a díky tomu odstartoval hip-hopovou revoluci. Chris Lowe z Pet Shop Boys v roce 1990 prohlásil: „Kraftwerk to všechno začali“. Samplovali od nich New Order, obdivoval a poctu jim složil David Bowie. Nezapomeňme ani na Daft Punk! Mnoho článků o vlivu Kraftwerk je označuje jako „elektronické Beatles“, s čímž si dovolím souhlasit. Přestože je jejich hudba generována řadou jedniček a nul, je na tomto jejich„robotickém rocku“ něco neuvěřitelně lidského, dojemného, vtipného. A krásného.
LIVE: Hard disky se nezasekly, Kraftwerk předvedli dokonalou 3D show
Historie kapely je tedy skutečně legendární. Tento příběh byl sice vyprávěn mnohokrát, ale nemohl jsem si ho odpustit. Hlavní otázkou samozřejmě je, jaká tedy byla ta nejnovější živá prezentace Kraftwerk? A moje stručná odpověď zní: stejně silná a kouzelná, jako vždy!
Hütterův hlas je i dnes pozoruhodný a schopnost kapely fascinovat publikum stejně silná, jako kdykoliv předtím. Vizuální stránka byla ohromující, psychedelická a místy i pěkně halucinogenní. Obrazové panely svým jasem a dokonalým rozlišením, spolu se synchronizovanou rytmizací přinášely publiku opravdu intenzivní zážitek. Zvuk čistý a dynamický, dokonalý v rámci té proslulé kraftwerkovské estetiky. Troufnu si říci (a na tom jsem se shodl i s několika dalšími přítomnými hudebníky), že ve Foru asi nejlepší, co jsem tu kdy zažil.
Setlist byl takový, jak se očekávalo, s jednou výjimkou, a přesto jejich hudba zněla místy nově a celkově moderně. Kraftwerk totiž hrají spoustu syntezátorových linek naživo, přestože někteří jejich "kritici" tvrdí, že jde de facto jen o záznam. Troufnu si říci, že znám jejich technické vybavení na pódiu a hlavně každou notu každého songu. A tak pokaždé, když je vidím nebo ze záznamu slyším naživo, registruju všechny ty jemné rozdíly. A právě to je další velkou devízou jejich vystoupení. Každé z nich je totiž v tomto smyslu originálem.
Trojice partů z alba Computer World (Numbers/Computer World/Computer World 2) byla geniálním nápadem, jak zaujmout publikum hned od začátku - a také to skvěle zabralo. Jedinou drobnou "chybičkou" bylo vypadnutí mikrofonu hned v úvodní části skladby Autobahn, což ale věřím skoro nikdo ani nezaznamenal. A vlastně to v celkovém kontextu nebylo vůbec důležité, protože tento první mezinárodní hit Kraftwerk měl výbornou aranž a moogovské basy doslova rozvibrovaly celý sál. Zvuk od té chvíle také nabral na intenzitě a celý koncert zde začal gradovat.
Všechno pak jelo ideálně, neregistroval jsem žádné hluché místo. Necítím proto potřebu pitvat úplně všechny tracky. K některým se ale dostanu.
Hütter s publikem obvykle moc nemluví. Jasně, jde i o tu robotickou image. Tentokrát ovšem své pravidlo porušil, když oznámil pro mnohé asi nečekanou další skladbu. Kraftwerk si totiž byli velmi blízcí s japonským skladatelem a syntezátorovým mágem Ryuichi Sakamotem, který zemřel už v roce 2023. Hütter tak považoval za dobré vysvětlit, že to byl právě Sakamoto, jinak též člen skupiny Yellow Magic Orchestra (YMO), kdo pro Kraftwerk přeložil text písně Radioactivity do japonštiny. A poté následovala dojemná pocta v podobě speciální coververze Sakamotovy legendární filmové skladby Merry Christmas, Mr. Lawrence.
Když dozněly poslední tóny klavíru, přišel vrchol koncertu, kdy na zmíněnou poctu geniálně, skrze ťukání a praskání Geigerova měřiče úrovně radiace, navázala skladba Radioactivity. Klasika a opravdu velký hit na živých vystoupeních skupiny. Tenhle song je jakousi hypnoticky přísnou úvahou o jaderné energii. Hütterův stoický vokál tu zněl jako specifický chorál atomového věku, vše parádně zasazeno do sboru tak trochu strašidelných syntetických hlasů na pozadí. Tuto píseň lze zároveň považovat za jakousi investigativní reportáž k cílenému protestu proti nebezpečí zneužití jaderné energie a také jako temně krásnou symfonii všech tranzistorů a vysílačů, řetězových reakcí a mutací, sci-fi ukolébavek a snílkovských hvězdných sonát.
Za mě osobně pak byla parádní volbou v playlistu následující Tour de France, miluju to album. Bylo to dynamičtější, než jak jsem si pamatoval z Metronomu. Mixovaná sekvence z Tour de France tak nekompromisně navázala na předchozí hitovku a připomněla Hütterovu zálibu v cyklistice, která ho málem, díky drsnému pádu z kola, stála život. A zejména čast Étape 3 byla mocným interaktivním minimal-techno hudebním diktátem, perfektně propojeným se záběry sportovních velikánů. Eddy Merckx, pamatujete?
Trans-Europe Express byla momentem, kdy se čas zhmotnil a celý sál se jakoby nakláněl vpřed - a spolu s rychlíkem jsme se řítili kamsi do daleka.
Po jízdě vlakem jsme se na chvilku dostali opět do sedla závodního bicyklu a zazněl další part z cyklistické odyssey, skladba La Forme, která lidské tělo oslavuje jako precizní stroj, který je v naprosté symbióze s moderní technologií.
Atmosféra gradovala. A když zaznělo Music Non Stop, jakoby se člověk ocitl v nekonečné smyčce toho nejlepšího, co kdy tvořilo elektronickou hudbu. V jakési primární základně nekonečného groove - který však nakonec zákonitě skončit musel. Za mohutného aplausu publika kapela odešla a pak nešlo skrýt fakt, že by se nikdo nezlobil, kdyby tahle velká sonická oslava ještě pokračovala. Konec? Nikoliv.
Osm NEJ Lollapaloozy v Berlíně: od Kraftwerk přes The Weeknda až k Imagine Dragons
Po lehké pauze naštěstí přišlo velké finále. Nadšení publika neznalo mezí. To když na setmělé pódium nastoupili roboti. Klasické mechanické figury, které se v dřívějších časech doslova zjevily na pódiu, dnes nahradily vynikající robo-projekce. The Robots je po všech stránkách asi ten nejlepší přídavek, co jsme si mohli přát. A jestli to dobře registruji, tentokrát byl celý taneční základ doplněn i novými hi-haty, které tuto robotickou hymnu propulzivně rozvlnily a proslulý song tak stylově posunuly spíše k Chicagu než k Düsseldorfu. Jedním slovem paráda.
Byly to zkrátka neuvěřitelné dvě hodiny dokonalé elektronické hudby, které perfektně spojily new wave, techno, electro, industrial i house do jedné mocné elektrické vlny. A také dokonalou estetiku s lidským a místy až nadpozemským zážitkem. Člověku se až nechce věřit, že hlavnímu protagonistovi Kraftwerk bude brzy osmdesát. Ale třeba je to taky robot.
Setlist: Intro - Ansage, Numbers / Computer World / Computer World 2, Home Computer / It's More Fun to Compute, Spacelab, Ätherwellen, Tango, The Man-Machine, Electric Café, Autobahn, Computer Love, The Model, Neon Lights, Merry Christmas Mr. Lawrence - pocta Ryuichi Sakamotovi, Geiger Counter, Radioactivity, Tour de France / Étape 3 / Chrono / Étape 2, Trans-Europe Express / Metal on Metal / Abzug, La Forme, Planet of Visions, Boing Boom Tschak / Techno Pop / Musique Non Stop, The Robots
Text: Moimir Papalescu - Music for Friends, foto: Jiří Linhart
Témata: Kraftwerk, Ralf Hütter, elektronická hudba, Forum Karlín
0,00
čtenáři
hlasuj
