LIVE: Gentlemani Tremonti v Praze předvedli, jak to vypadá, když vás s nástrojem pojí pupeční šňůra

Tremonti
Praha, Palác Akropolis
21. 1. 2025

Předkapela Florence Black se kolem sedmé hodiny postarala o první úder do kopáku a s ním i o dynamický start večera. Trojlístek z Walesu sice hudebně nepřináší nic nového, ale svým mixem melodického rocku se špetkou grunge si publikum v již velmi slušně zaplněném žižkovském prostoru brzy získali. Florence Black nabídli písně z alb Bed of Nails a Weight of the World. Po půlhodince na pódiu se pánové odporoučeli, aby uvolnili prostor Marku Tremontimu a jeho bandě.

Setsakramentsky dobří gentlemani

Koncert Tremonti pak šlapal od začátku do konce – což je u kapely, kde je frontman „připoután“ ke kytaře a stojanu na mikrofon, v podstatě nutnost. Když totiž nehodláte zběsile pobíhat ze strany na stranu, učit publikum tleskat a zpívat plytké popěvky, pak vám prostě nezbývá nic jiného, než být setsakramentsky dobří. To Tremonti skutečně jsou a určitě nestaví jen na auře člena, jenž kapele propůjčil své jméno. I Kytarista Eric Friedman odváděl po celý set skvělou práci nejen jako instrumentalista, ale také jako doprovodný zpěvák. V průběhu koncertu navíc s úsměvem rozdával trsátka a gestikuloval směrem k publiku, čímž prohluboval spojení mezi kapelou a fanoušky.

Tremonti v Brně rozvášnili fanoušky, nezastavila je ani zlomená žebra kytaristy

Průřez tvorbou i skladba, co zazněla po letech

Tremonti jsou skupinou, která na každý koncert připravuje jiný setlist, a servíruje tak písničku za písničkou jako překvapení. Ačkoliv přijeli primárně promovat svou nejnovější desku The End Will Show Us How, setlist byl velmi vyvážený a nabídl průřez celou diskografií. Z novinky zazněly čtyři skladby: All the Wicked Things, It's Not Over, Just Too Much a Tremontiho oblíbená The Mother, the Earth and I, která zněla naživo fantasticky. Stejný počet písní kapela zahrála i z debutového alba All I Was z roku 2012.Velký ohlas sklidila skladba Flying Monkeys z desky Cauterize, která letos slaví deset let od vydání. Mezi třemi přídavky pak byla i píseň As the Silence Becomes Me, jíž Tremonti zahráli na této tour vůbec poprvé. Fanoušci ji mohli naživo slyšet naposledy před dlouhými šesti lety.

Pupeční šňůru nestříhat

Ke konci setu zpěvák zmínil, že by hráli klidně dál, ale berou ohled na to, že lidé musí stihnout poslední vlak, dostat se domů za rodinami a podobně. Tato slova jen podtrhla jeho gentlemanský přístup, který je v ostrém kontrastu k některým rockovým či metalovým hvězdám, jež sice bývají vděčné za každého svého příznivce, ale většinou nešetří vulgarismy. Na Tremonti v Paláci Akropolis panovala jiná atmosféra. Člověk se cítil v bezpečí, i když kapela dokázala vytvořit intenzivní atmosféru, jakou by zvládla i menší hala. Žádný moshpit, stagediving a podobné záležitosti se ale nekonaly – ten večer se lidé přišli soustředit na hudbu, poctivé skladatelství a muzikanty, kteří své nástroje ovládají s takovou lehkostí, jako by je s nimi pojila pupeční šňůra. Bubeník Ryan Bennett například jen tak mezi řečí vyhazoval paličky do vzduchu. Dělal to s takovým klidem, jako by to nebyla „frajeřina“, ale samozřejmost.

Profesorský výkon? 

Zvuk sice občas působil přepáleně a vibroval, ale to je v případě koncertů podobných kytarovek nepodstatné. Nic, co by fanoušci tvrdé hudby nezvládli přenést přes srdce. Naopak bylo zábavné sledovat spokojené tváře těch, již v ten večer objevili i Tremontiho působivé vokální schopnosti. Tomuto muži zkrátka bylo do vínku dáno mnoho talentů. Ačkoliv jsem slyšela i názor, že šlo o „profesorský“ výkon, tento pohled nesdílím. Nazvala bych ho spíše gentlemanský, jak už se v tomto textu objevilo. Tremontiho sólový projekt je totiž důkazem, že tvůrčí pnutí a potřeba realizace mohou vést k hudbě, která baví rockery všech generací, aniž by měli potřebu zbourat klub, vylít hektolitry piva a rozsekat pár židlí.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: FB Tremonti
Témata: Tremonti, Mark Tremonti, Alter Bridge, Palác Akropolis, thrash metal