Vydáno 23.06.2017 | autor: Jan Trávníček
V první části na to nedošlo, ale letošní ročník rakouského Nova Rocku poznamenalo hned několik změn počasí. Zatímco první a druhý den jsme si natírali spálené krky krémem, třetí den přišel vytrvalý déšť a v závěru festivalu neustávající vítr a zima tak velká, že i hrubá mikina byla málo.
LIVE: Nova Rock - den druhý. Ohniví Blink-182, špičkoví Pendulum a jeden rozpačitě splněný sen. Foto: Rusty Shepherd
Škoda že právě až na úplném konci jsme zjistili, kde že se to vlastně nachází čtvrtá stage pro písničkáře a že je v areálu naprosto geniální zázemí pro milovníky grilování. Ano, až tak moc je Nova Rock velký. Každopádně - za výrazně nižší cenu oproti hotovému výrobku si v místním obchůdku koupíte libovolné, už naložené maso, vyberete si přílohu a dostanete číslo stolu. Před obchodem pak zasednete ke stolu a na jednom z řady grilů si sami dopečete dobrotu až k dokonalosti. Na evropských festivalech se rozšiřující cashless placení zrušit, grily rozšířit!
Zpět k hudbě. Pomalovaní šašci Avatar sice možná hrají pěkně, díky dohadování se s trojící sekuriťáků o tom, proč si nelze vzít do areálu batoh, když ho ve stejné velikosti a se stejně bezproblémovým obsahem pronášejí branami všichni ostatní, to bohužel neklaplo. Nicméně dřevorubci z Devildriver, loučící se drtiči The Dillinger Escape Plan i opoždění trendaři Architects předvedli velmi slušné metalové seance, z nichž museli fanoušci odcházet jednoznačně spokojení. Žlutě zbarvené Red stagei ale přece jen dominovali spíše Francouzi z Gojiry, jejichž líbozvučné, byť nabroušené melodie ozvláštnila také parádní plamenná show a neztratili se na ní ani příhodně pojmenovaní In Flames. Z těch jsme sice stihli jen kousek, ale zaujali jak hudebně, tak i co se týká promluv mezi písněmi, kdy například Here Until Forever doplnili příběhem vzniku spočívající v páru snoubenců, z nichž se budoucí otec rodiny zabil týden před svatbou a místo ní se tak organizoval pohřeb. Tak na podzim v Praze.
Hodně lidí přilákali také spolehliví A Day To Remember, kteří se v německy mluvících zemích těší velké oblibě a to i přesto, že poslední deska Bad Vibrations nebyla zrovna z těch nejsilnějších. O půl jedné v noci ještě začali hrát ultra tvrdí Slayer, jejich natlakovaná, syrově thrashová muzika už ale neoslovovala každého, takže publikum značně prořídlo.
Na hlavní, tedy modré scéně, se už ve tři odpoledne řádilo na hardcore punkové legendy Suicidal Tendencies, jejichž frontman, dnes už čtyřiapadesátiletý Mike Muir, se po koncertě vrátil do kotle, aby se trpělivě fotil s fanoušky, což snad žádná jiná hvězda letošního ročníku neudělala. Je to prostě srdcař.
Už přes dvacet let hrající Danko Jones u nás mnoho lidí nezná, v Rakousku ale mají Kanaďané dlouhodobě solidní úspěchy. Na to aby však jejich muzika uspěla naplno, jsou bohužel příliš průměrní a jejich hudba až moc obyčejná. Jestli znáte Trapt, Hardcore Superstars, Black Stone Cherry a jim podobné, jste tady na správné adrese.
FESTIVALY 2017: NEJVĚTŠÍ PŘEHLED LETNÍCH OPEN AIRŮ NA ČESKÉM INTERNETU
Na velké chválení to není ani s Me First & The Gimme Gimmies. Podobně jako třeba The Baseballs hrají hlavně covery známých hitů, na rozdíl od nich ale jejich do punku upraveným věcem typu I Believe I Can Fly od R. Kellyho schází vtip i styl. To Alter Bridge, to je velká muzikantská paráda. Bývalí členové Creed v čele s kytaristou Markem Tremontim toho moc nenamluví, hrají ale jako králové. A když jim k tomu zpívá čtyřmi oktávami vybavený sympaťák Myles Kennedy, na nějž můžete vždycky ukázat, když po smrti jiné hvězdy někdo začne hlásit, jak je rock mrtvý, není vůbec nad čím váhat. Možná kdyby jejich skladby nebyly tak onanisticky dlouhé, byly by ještě slavnější, i tak ale zážitek.
Poslední trojice kapel patřila pro pisatele k jedněm z největších lákadel, přinejmenším Good Charlotte to ale docela zkazili. Maddenovic bratři už jsou dnes otcové od rodin a je na nich vidět, že zpívat písničky o problémech náctiletých jim je celkem proti srsti, proto ostatně všechny ty albové propadáky, boční projekty, rozpady, comebacky a tak podobně. Ostatně když se ptali, kdo je vidí poprvé, zvedli ruku skoro všichni. Nejnovější album Youth Authority je ale fajn, a i když z něj skoro nic nezaznělo, vadilo na téhle vzpomínkové retro párty hlavně to, že je to už očividně moc nebaví. Od pop-punkové kapely chceme energii, drive a schopnost strhnout ve třech minutách, Joel Madden se ale po stagei spíš jen klidně procházel a svůj už tak špatný zpěv předával bez většího prožitku. Hity jako I Just Wanna Live to sice trochu napravily, jinak ale spíše zklamání.
Také Pendulum za sebou mají rozpad, na nich se ale těch bezmála pět let moc nepodepsalo. Kdo je viděl v roce 2011 na Rock For People a odcházel z jejich drum 'n' bassové smršti nadšený, ten dostal v roce 2017 takřka totožný nášup. Jedna z nejvýraznějších ikon žánru má v záloze spoustu hitů, které spolu se stroboskopovou, omračující show střílela do lidí, jako AK-47. Witchcraft, Watercolour, Granite, Tarantula... To všechno jsou věci, které už dnes můžeme řadit do zlatého fondu tohoto stále ještě relativně mladého stylu. Možná tomu pomohla i nostalgie, možná vděčnost za krátkou pauzu od metalu, ale i když se od toho člověk oprostí a představí si Pendulum na samostatném koncertě, resumé musí být stejné - jeden z nejlepších koncertů festivalu.
Blink-182 za sebou také mají dobře známou změnu obsazení a byť i fanoušci uznávají, že hyperaktivní, ale zároveň nerozhodný Tom DeLonge je megaloman, jehož ambice kapelu paradoxně brzdily, je to právě jeho hlas, který na pódiu citelně chyběl, ať už se náhradník Matt Skiba snažil jakkoliv. Nováčkovi zásluhy upírat nemůžeme, California je lepší album než předchůdce Neighbourghs, na němž se autor perfektního debutu a mnoha slabších pokračování Angels & Airwaves ještě podílel, Skibův hlas se ale liší hodně a ve starších hitech, kde měl DeLonga zastoupit, to tahalo za uši.
Jinak to ale byl hodně dobrý koncert. Velká scéna dala triu dostatek prostoru pro velkou ohnivou show, skupina překvapovala obrovským množstvím hitů, které už se jí povedlo nastřádat a koncert měl spád a neztrácel na síle. Mark Hoppus coby frontman ale pochopitelně nebyl ten hlavní, na koho se tak dobře dívalo. Byl to právě Travis Barker, jehož umění a dechberoucí přechody, rychlost a intenzita jej dlouhá léta řadí mezi nejlepší bubeníky planety a tady bezesporu dokázal, proč tomu tak je. Při pohledu na něj až oči přecházely a každý, kdo si někdy vyzkoušel jeho party alespoň na bicích z Guitar Hero, musí uznat, že ten člověk je v dobrém slova smyslu blázen.
Tím se druhý festivalový den uzavřel, v tom třetím se můžete těšit na dojmy ze System Of A Down, Prophets Of Rage, Of Mice & Men, Pierce The Veil, Sleeping With Sirens nebo Mouse Blood. Na iREPORTu se o nich dočtete už brzy.
text: Jan Trávníček, foto: Rusty Shepherd
Témata: Nova Rock, Blink-182, Good Charlotte, Pendulum, Alter Bridge, Slayer, Avatar, festivaly, rock
5,00
čtenáři
hlasuj
