Vydáno 25.07.2016 | autor: David Stoklas
Poslední dobou můžete mít pocit, že věci kolem nás se tak nějak vrací v čase zpátky. Všichni blázní z Pokémonů a punk-rock k tomu tvoří trefný soundtrack. Blink-182 mají za sebou krušné časy, ale výměna zpěváka jim nezabránila v nahrání nové desky.
Blink-182 se představují poprvé bez Toma DeLonga
Skladby:
Cynical, Bored To Death, She's Out of Her Mind, Los Angeles, Sober, Built This Pool, No Future, Home Is Such a Lonely Place, Kings Of The Weekend, Teenage Satellites, Left Alone, Rabbit Hole, San Diego, The Only Thing That Matters, California, Brohemian Rhapsody
16 trax / 42:36 min
Vydavatel: Warner Music
Po trapném divadélku, které jejich bývalý frontman Tom DeLonge předvedl minulý rok, to vypadalo, že Blink-182 skončí. Opět a zase. DeLonge se odporoučel, začal pracovat na sólové kariéře a na jeho místo nastoupil Matt Skiba z Alkaline Trio. Ač bývají výměny za mikrofonem většinou rozpačité, punk-rock je naštěstí žánr, kde tyto změny nebolí tolik jako třeba v symfonickém metalu. Vody se ještě ani nestihly uklidnit a do světa pustili informaci, že se pracuje na albu. Do jejich diskografie přibyla položka s názvem California.
Pánové si s jejím vydáním dali záležet. Deska, jejíž název evokuje pláž, dívky, párty, palmy, nemůže vyjít nikdy jindy než o prázdninách. Ono trochu toho slunce do duše by bodlo i během sychravého podzimu, ale takhle to tvoří prazvláštní symbiózu. Co kdyby se tedy jejich další album jmenovalo Alaska?
Onen drastický chirurgický zákrok možná svádí ke stejně drastické změně. Už během vydání několika prvních singlů ale bylo jasné, že kapela rozhodně nemá v plánu nějak zásadně změnit směr. Drží se léty prověřené formule. Přímočarý pop-punk, jednoduché kytarové linky a Travisovy nadupané energické bubny. Toto jsou Blink-182. Na stará kolena, když už fungujete dvacet let, není moc prostoru hrát si na malé chemiky, když vám výsledek vašich odvážných pokusů mohou hodit fanoušci na hlavu. Na druhou stranu by trošičku odvahy neuškodilo. Negativní stránka toho, že neexperimentujete, je fakt, že se nikam neposunete. Pak se dostavuje nežádoucí pocit déja vu.
POST SCRIPTUM (17.): Bubeník Blink-182 si chtěl po letecké nehodě objednat svou vraždu
California je deska, kterou si poslechnete jednou. Maximálně ještě podruhé, pak ji odložíte a přehrávačem proženete možná za pár let v nějakém záchvatu nostalgie. I přes její pestrost působí spíš jako nudný chumel vaty. Klasické punkové zadupávačky střídají melancholické oplodňováky, které se kluci s akné na obličeji učí na svoji první kytaru, aby udělali dojem na Marušku ze třídy. Ta bude patrně nadšená, protože má celý pokoj zatapetovaný jejich plakáty. Ortodoxní fans budou mít po poslechu spokojený úsměv na tváři. Jednou. Podruhé. Pak ale až za těch pár let, kdy bude naší Marušce táhnout na třicet.
Celé to evokuje pocit, že si při nahrávání řekli: "Pojďme, rychle splácáme desku, ať blbeček DeLonge vidí, že se obejdem i bez něj." To se sice obešli, ale něco tomu zkrátka chybí. Nebudeme ztrácet čas frázemi "co by, kdyby". Možná by ale jen stačilo vzít šestnáct songů, které na California jsou, a zredukovat jejich počet a tu roztahanou energii hezky nakumulovat, aby vás, nás, všechny, celá deska zamlátila do země a všechno bylo jako za starých dobrých časů.
Témata: Blink-182, Tom DeLonge, California, punk-rock
2,50
čtenáři
hlasuj
