LIVE: Kapela D.Y.K. odpálila Prahu. Nával energie a humoru zaplavil Areál 7

Vojtěch Dyk + D.Y.K.
Praha, Areál 7
26. 8. 2026

Dlouho plánovaný koncert kapely D.Y.K. v Riegrových sadech byl vyprodaný už v červenci, a tak se pro velký úspěch organizátoři Prague Open Air rozhodli přesunout celé dění do Areálu 7 pro jeho větší kapacitu. Za příjemného počasí jednoho z posledních srpnových večerů si tak mohlo přijít kapelu poslechnout o několik desítek až stovek lidí více.

LIVE: Vojta Dyk si splnil sen a vyprodal O2 arenu. Nabídl estrádní show, které chyběly silné písně

Koncert začal typickou reprezentativní písní D.Y.K., jejíž dynamičnost doprovázelo několik ohňostrojů a světelných efektů. Sestava tak doslova odpálila hned začátek show. Až bych si dovolila tvrdit, že nasadila sama sobě laťku hodně vysoko. Vojta uvítal publikum humorně, a sice větou: „Nejraději mám koncerty, na které se dá dojet tramvají.“ Zbytek kapely, oděné minimalisticky v černém a se slunečními brýlemi, souhlasně přikyvoval.

Následující autorská píseň, tentokrát v angličtině, rychle ukázala, že celý koncert bude neskutečně kvalitní a grandiózní, a že nasazená laťka zůstane nahoře pravděpodobně po celou dobu. Skupina vokalistů spolu s Vojtou Dykem v čele měla secvičené taneční choreografie, vždy ale s dostatečným prostorem pro improvizaci, kterého zejména zpěvák hojně využíval. Molo vstupující mezi diváky mu sloužilo jako taneční parket po celou dobu show.

Kvalitní hudba, špičkoví tanečníci a emocemi nabitá show. Vojtěch Dyk si splnil sen a učaroval O2 areně

Během mluvených výstupů Dyk několikrát s nadsázkou narážel na rozvrstvení společnosti i v rámci koncertu, a sice na zastupitelstvo, aristokracii, střední třídu a plebs, dle rozdělení do jednotlivých sekcí na sezení či stání, ale také dle účasti některých kulturně či politicky výrazných osob. Humorný projev vzápětí vystřídala vážná atmosféra spojená s písní Vina, kterou dle svých slov napsal autor právě v Praze, na rozdíl od anglických skladeb, z nichž většina vznikala v New Yorku.

Jakožto hudebnice jsem opravdu ocenila, že na pódiu měl každý jeden nástroj dostatek prostoru se projevit. Nejednalo se pouze o kratší sóla stereotypně jaksi doplňující písně, ale o téměř celé skladby nebo jejich velké části věnované jednotlivým instrumentům. Koncert proto nebyl jen o Vojtovi Dykovi, ale opravdu o celé kapele D.Y.K. Hned ze začátku dostali prostor například kytarista Kryštof Tomeček nebo varhanista Jan Andr.

Kapela se po celou dobu snažila udržet pozornost diváka dynamikou samotného koncertu. Aktivně se střídaly anglické a české skladby, skladby pomalé a rychlé či zpívané a instrumentální. Za zmínku stojí autorská píseň Duhömö, ve které dostal prostor si zarapovat vokalista Jakub Vaňas, který nám po koncertě poskytl rozhovor (na stránkách iREPORTu již brzy!). Sám považuje píseň za svoji nejoblíbenější.

V průběhu večera nechyběly ani covery známých skladeb. Například píseň I am every woman si v duetu zazpívaly vokalistky Marta Kloučková a Annamária d´Almeida, ve které měly možnost ukázat sílu i hravost svých odlišných, a přesto tak spolu ladících hlasů.

Ostatně, schopnosti Vojtěcha jakožto zpěváka jsou až nadpozemské. Svou precizní technikou, respektive několika hlasovými technikami, a absolutní kontrolou nad svým tělem jako nástrojem, všem dokázal, že i při tanci, pohybu a jevištním tlaku lze podat fenomenální výkon.

Celý koncert si jednotliví členové kapely předávali pomyslné žezlo, a tak měli prostor zazářit i basista Marek Caba, bubeník Filip Ernst nebo dechová sekce složená z Jakuba Žídka, Martina Jůzla, Jaroslava Kohoutka a Michala Žáčka.

V rámci interakcí s publikem Vojtěch Dyk nejenom vtipkoval, ale také se pokusil o dirigování sboru amatérsky vytvořeného z diváků. Správným vedením se mu podařilo vytvořit krásné souznění hned několika melodií, které okomentoval opět zpočátku vtipně, avšak s hlubokým přesahem: „A tomu se přátelé říká harmonie, to nám dnes ve společnosti chybí. Tak se to pojďme sami od sebe naučit. Každý má svůj hlas, ale dohromady tvoříme harmonii. Až budeme respektovat hlasy druhých, teprve pak budeme moci zpívat jako jeden muž či žena.“

Z vážnosti se plynule přešlo opět do odlehčené energie v průběhu doplněné o Vojtův komentář: „Pojďte si zablbnout!“ A nutno dodat, že během nejproslavenějších písní Mr. Beat a Phone Song se uvolnil snad každý posluchač.

Amatérský sbor z publika Vojta vytvořil ještě jednou ke konci koncertu, před přídavky. Podařilo se mu nejen melodiemi, ale i hudební aranží dosáhnout až jakéhosi kolektivního transu. Zpívající dav slovně dirigoval formou básnických metafor, celý mluvený projev byl až ezoterický a celé atmosféře dodal na jejím kouzlu.

Jako přídavné písně pak zazněly obě letošní novinky. Píseň Lůzr spatřila světlo světa v červnu, zatímco píseň Melódie je venku teprve dva dny! Účastníci koncertu tak měli jedinečnou šanci ji slyšet jako jedni z prvních naživo. Po těchto dvou výrazných singlech následovala poslední, pro změnu něžná skladba Here I Am, kterou Vojtěch Dyk věnoval svojí ženě stojící v davu posluchačů. Před jejím zazněním se zpěvák rozloučil s publikem větou „buďte šťastní“, čímž rozněžnil snad už opravdu i ty poslední kamenné tváře. Obecenstvo odcházelo dojaté, naplněné, napojené a především spokojené.

Text: Eliška Bohunská, foto: Klára Prchalová
Témata: Vojtěch Dyk, D.Y.K., Prague Open Air, Areál 7