LIVE: Pražský výběr ve strhující show věnoval písničky "hrdlořezovi z Kremlu", Vilém Čok rozdal svoje boty fanouškům

Vydáno 13.04.2022 | autor: Aleš Materna

Pražský výběr se po dlouhých letech představil ve svém domovském městě Praze a ačkoliv by kapela neměla problém vyprodat velkou halu, zahrála trochu překvapivě v beznadějně vyprodaném Lucerna Music Baru. Předvedla excelentní výkon hodný skutečných mistrů, plný hudebních lahůdek i překvapení v podobě pravé rockové tomboly, a ukázala všem, že ještě ani náhodou nepatří na smetiště dějin rockové hudby.

LIVE: Pražský výběr ve strhující show věnoval písničky LIVE: Pražský výběr ve strhující show věnoval písničky "hrdlořezovi z Kremlu", Vilém Čok rozdal svoje boty fanouškům


Pražský výběr
Lucerna Music Bar, Praha
12. 4. 2022

Po nedávném vystoupení na hudebním předávání cen Žebřík v Plzni se tentokrát dočkali i fanoušci z Prahy – ovšem jak se ukázalo, mnoho z nich na koncert přijelo z celých Čech. Klub byl narvaný po střechu a Pražáci se s tím vůbec nepárali. Po úvodních zvukových podkresech, které obstaral DJ Roxtar, nakráčeli postupně na pódium a spustili úvodní Airoplán. Než se všichni stačili oklepat z neuvěřitelně hutného, přesto krásně čitelného zvukového náporu, přišel asi největší hit kapely Pražákům těm je tu hej okořeněný uprostřed krátkou zvukovou taneční koláží a výkřiky “ein, zwei, Pojicajt”, po nichž následovalo charakteristické a nezaměnitelné kytarové sólo.

Pražský výběr hrál na cimbály a plný Lucerna Music Bar tancoval

Hned od počátku bylo jasné, o co tady jde: výtečné individuální hudební výkony, počínaje souhrou skvěle šlapající rytmiky bubeníků Klaudiuse Kryšpína a Jiřího Hrubeše s přesnou, občas bublající, jindy řádně důraznou basou Vildy Čoka, dechberoucí kytarové šlehy i procítěná mistrovská sóla Michala Pavlíčka často až za hranicí lidského chápaní, virtuózní klávesové prstolamy a monstrózní zpěv Michaela Kocába, jehož prvotřídní hrdelní intonace se zařezávala pod kůži - to vše umocnilo neuvěřitelnou sehranost celé kapely, která se představila téměř v životní formě.

Celý koncert se odehrával ve strhujícím rytmu – Vilém Čok vyštěkával svou Na václavským Václaváku a zdálo se, že ji kapela hraje ještě rychleji a úderněji než na legendárním albu Straka v hrsti, které letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Burácející Snaživec byl adresován “hrdlořezovi a smraďochovi z Kremlu” a jeho refrén v závěru Putinovi zazpívali sborově všichni v klubu. Pak přišla na řadu legendární S.O.S., neboli Prachy, kterou si s kapelou zazpíval i jeden z fanoušků, jehož Michael Kocáb vytáhl na pódium. Nechyběl maskot Ropotámo a byla to náramná show i legrace v jednom.

Kromě tradičního "spíkra" Michaela Kocába dostal neočekávaně velký prostor jako bavič také Vilém Čok, který vtipně uváděl další skladby Smolař, Olda či Člověk bez talentu, rozezpívával fanoušky a zhostil se na výbornou i překvapení kapely, jímž bylo dvojité losování rockové tomboly – všichni členové Pražského výběru postupně tahali z bílého klobouku lístečky s čísly a vylosovaným věnovali dárkové balíčky, a když dárky došly a jeden z neodbytných posluchačů se zeleným výherním lístkem se stále dožadoval své výhry, sundal si Vilém Čok své zelené tenisky a za frenetického jásotu celého klubu je nadšenému fandovi věnoval. Toto pak zopakoval ještě i při losování číslo dvě, kdy fanynce věnoval náhradní boty a zbytek koncertu odehrál zcela bos.

Došlo i na Mejdan, pak se všech v klubu dotazoval Michael Kocáb s téměř mladistvou intonací Proč jen já, a když dorazil Tatrman, vyskočil na pódium pupkatý Pepa z Lanškrouna, další ze skalních fanoušků, a rozjel s mikrofonem v ruce s celou kapelou divoké choreo, za které by se nemuselo stydět ani mnoho profesionálních rockerů.

Zpestřením bylo sólo dvou bicích v zajímavé souhře s elektronickými zvuky, jež obstaral DJ Roxtar, a pomalu se jelo do finále – poslední tři songy věnoval Michael Kocáb “té krvežíznivé zrůdě, jež skončí na smetišti dějin”. Neboli Hrabě X, Zubatá na pódiu s dalším z fanoušků, Martinem z Krkonoš, a závěrečná Reminiscence.

Po téměř dvou hodinách vyprovázel kapelu do šaten za tónů valčíku Johanna Strausse Na krásném modrém Dunaji nadšený aplaus a klub se otřásal v základech, a tak nebylo divu, že přišel i přídavek v podobě Chvastouna, kterého si zazpíval osobně Artur Ropotámo.

Včerejší koncert Pražského výběru ukázal, že hudebníkům vytíženým v mnoha jiných projektech vůbec nedochází entuziasmus, právě naopak, a tak když se společně sejdou na pódiu, tryská z nich energie snad ještě více než před desítkami let, v době jejich počátků. Pražáci zrají jako víno, a když se k jejich nadšení a téměř mladickému elánu přidá i hudební zkušenost a muzikantská vyzrálost, jež je podpořena skvěle vyváženým a čitelným rockovým zvukem, o který se postaral Kulich Novotný, jde o jedinečný rockový zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

Text: Aleš Materna, foto: Petr Hanč
Témata: Pražský výběr, Vilém Čok, Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Jiří Hrubeš, Klaudius Kryšpín, koncert, Praha

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít