RETRO 90s | Michal Pavlíček: Bigbandové turné Adieu CA bylo experimentem, chtěli jsme s Pražským výběrem přinést něco nového

Je neděle 9. června 1991 kolem půl jedenácté večer. Ve třech šatnách plzeňského amfiteátru relaxuje patnáct rockových muzikantů, ještě před chvílí přímých aktérů v pořadí již osmého koncertu turné Pražské výběr '91. Samozřejmě, že každý po svém. Michal Pavlíček, kterého dnešní rockování stálo hodně sil, vychutnává Gambrinus 10, pokuřuje a v duchu si ještě zcela určitě promítá celé plzeňské vystoupení.

ROZHOVOR | Pražský výběr: Novou desku máme v computeru, chybí jen texty

To Vilča Čok (ano, ten s tím zhysterizovaným ječákem) má zřejmě úplně jiné starosti. Zpocené tričko převlékl za firemní (Johnnie Walker), popíjí „géčko“, a přitom svými poznámkami baví nejen unavené rockery, ale i jejich známé, milé a vůbec celou šatnu č. 4. Tam se kromě Michaela Kocába, dechového tria a předskupiny Manželé vtěsnali kompletně všichni „Pražáci“ – tedy David Koller a František Hönig (bicí), Michal Pavlíček a Stanislav Jelínek (kytara), Vilém Čok (baskytara), Miloš Vacík (perkuse), Ladislav Faktor (klávesy) a host programu Oskar Petr. Z publicistů pak jen zástupci soukromých sdělovacích médií, samozřejmě včetně redaktorů Rock Reportu. V typicky bigbíťáckém prostředí jsme se rozhodli vyzpovídat Michala Pavlíčka, nyní, v době Kocábova parlamentování, vůdčí osobnost Pražského výběru.

„Na tento projekt jsme zkoušeli už od září, vždy sedm velkých zkoušek měsíčně. Se šňůrou jsme vyjeli 24. května do Ostravy a její konec je datován na 7. července, kdy budeme v Chomutově. Většinu nových věcí jsem napsal já, jednu Vilém, dvě Standa Jelínek a na jedné se podílel Láďa Faktor. Tohle turné je pokusem o rockovej bigband s určitou snahou o experiment přinést do našeho bigbítu něco novýho.“

Nebyl v něm tak trochu záměr vytvořit monstrózní show typu koncertů Pink Floyd a dalších?
Ne, nebyl, protože na takovou show tady nemáme peníze. Hovořit o našem projektu jako o show lze jen v souvislosti s větším obsazením, než bývá zvykem. V Pražském výběru jdeme čistě po tý lajně muzikantský.

ROZHOVOR | Michal Pavlíček: Byl jsem asi první a poslední skladatel, který odmítl texty Jiřího Suchého

Kdo třeba přišel na nápad doplnit Pražský výběr o dechovou sekci?
Myslím, že já s Michaelem. Prokonzultovali jsme to a na počátku zrodu nového Výběru už byla celá koncepce včetně dechové trojky hotová.

Co bude s Pražským výběrem, až turné skončí?
Bude mít pauzu. Další šňůru chceme udělat na podzim a hned po ní natočit desku. Doufám, že ji do konce roku stihneme. Název? Ne, ten ještě nemáme. Je velice složitý skloubit, a přitom preferovat zájmy a povinnosti všech členů kapely. Každý z nich má totiž ještě „něco svýho“. Těžko můžu chtít třeba po Davidovi a Vilémovi, aby zrušili turné Lucie, resp. Nové růže.

Je šance, že by Pražský výběr v dohledné době koncertoval také venku?
Záleží na tom, zda o nás bude zájem. (Vilém Čok dvakrát za sebou zdůrazňuje, že „naděje je matka trpaslíků“.) Konkrétně bychom měli asi 26. září hrát v Hamburku v rámci kulturní výměny mezi Prahou a tímhle přístavním městem. Jinak zatím nic.

A co chystáš mimo Pražský výběr? Mám na mysli tvé sólové projekty.
Na Výběr jsem se dost upnul a mám dojem, že je to to nejdůležitější, co v současnosti dělám. Bokem hraju v takovém triu ještě spolu s Jirkou Veselým a Jirkou Zelenkou. Michael Kocáb tomu říká ventilační komínek. Je to zase trochu jiná muzika, takový odreagování.

Co říkáš plzeňskému publiku po dnešním koncertě?
Plzeňské publikum bylo fajn, tady je problém v tom, že lidi nový věci ještě neznají. Jedná se i o srozumitelnost textů, a hlavně o to, že hrajeme koncert hodinu padesát, což je na české poměry dost velká kláda. Kdyby už lidi znali nový „kusy“ z desky, tak bezesporu zaberou víc. Reagovali by stejně jako na tu naši „klasiku“. Koncertní aranžmá máme záměrně postavený právě na tomhle faktu. Na vyvrcholení a přídavky jsou proto určeny starší a osvědčené skladby.

Jak jsi spokojen s technikou?
Máme světla kanadské firmy Light and Sound Concept. Těsně před začátkem šňůry nám však odřekla zvuk, takže jsme museli požádat Miloše Köglera, dobrého zvukaře s ještě lepší aparaturou, čtyři dny před začátkem. Těžko teď po něm můžeme chtít, aby nás ozvučil bezchybně, když nás předtím pořádně neslyšel. Ale koncert od koncertu je to lepší a ten včerejší v Českých Budějovicích, který jsem si pak poslechl z kazety, vyšel výborně.

Michale, co bys na závěr vzkázal čtenářům Rock Reportu?
(Zatímco kytarový virtuóz usilovně přemýšlí, David Koller za něj reaguje přirozeně lidským výrokem: „Vyližte si…, to je takový rockový, že jo?“) Neblbni, to ne. Tak ať jim chutná pivo.

Text původně vyšel v historicky prvním vydání časopisu Rock Report v srpnu 1991. Prolistujte si celé číslo.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Tento obsah mohl vzniknout díky finanční podpoře Ministerstva kultury.

Pod tímto odkazem si můžete prolistovat kompletní digitalizované ročníky 1991 a 1992! 

Text: Jarda Hudec, foto: Ivan Prokop, Josef Kůda, Marek Smejkal, archiv iREPORTU
Témata: Michal Pavlíček, Pražský výběr, David Koller, Vilém Čok, Michael Kocáb, Rock Report