LIVE: První oficiální objev letoška! Bones, holky s koulema, hrály poprvé v Česku

BONES
BASEMENT BAR, PRAHA
14. 2. 2016

Bones se do hraní na pódiu pustili stejně rázně, jako se objevili na hudební scéně. Sledovanost jejich videí na YouTube se zatím pohybuje v řádu pár desítek tisíc, na Spotify je ani nenajdete. Z podhoubí londýnského Camdenu se vyšplhali na stage teprve před čtyřmi měsíci. A hopla, už předskakují Skunk Anansie! Náhoda?

FOTOREPORT: Bones, oblíbenci Skunk Anansie, zahráli v Praze

Náhody neexistují. Dvě holky s kytarou a jeden bubeník v martenách a neprůstřelnou maskou těch, co se s ničím nemazlí, disponují stejnou mužskou energií, která srší ze Skin.

"Ááááá!" rozkřičí se mimo mikrofon frontmanka v army čapce a kalhotách až do pasu, aby si dodala sílu. Mezi ní a odměřenou kytaristkou s krátce střiženými blond vlasy lítají jiskry, přesto cítíte, že se právě potýkáte s proudem testosteronu, cákajícímu z ženského těla. Když zpívá, je zároveň tvrdá, nabuzená, drzá i nevysvětlitelně sexy. Jenže zvuk téhle kapely dělá mistrovsky ovládaná kytara té "bloncky". Ovládá vůbec ona tu kytaru, nebo kytara ji? Prsty jí tančí po hmatníku jak zrychlené, dokazují, že kytarová sóla ještě nezemřela a bubeník má trochu smůlu. I přes zajímavé vzezření si ho nikdo nevšímá, protože divák je zblbnut z těch dvou holek.

Nabízelo se ten řízný a ostrý rock'n'rollový riot přirovnat k White Stripes už před koncertem? Nabízelo. Po koncertě už jenom děkujete Bohu, že kytara Jacka Whitea opět burácí mezi námi. Včetně těch jisker a křiklavě jednoduchého vizuálního sdělení.

Během třetího songu se kapela sladí a publikem se napříč podlahou útlého klubu rozletí střepy z rozbitého půllitru. Tak si zkontrolujete, jestli vám nekrvácí stehno. Frontmanka mezitím odsune pivo, co jí přinesl technik, a přihne si z panáka, zatímco nohou přišlápne rukou naškrábaný setlist na cáru formátu A5. Mezitím stíhá kázat, velet, ječet a pomazlit se se songem pro Bowieho.

A o čem to je? O tom, dát světu najevo, že holky můžou být tlustý, hubený, jak je jim libo. Že krása je nuda a hlavně… Předsudek, že holky neumí hrát na kytaru, je balastní svinstvo. Když song právě na tohle téma Bones girl rozjede, už se válí na zemi a následně práskne zapnutým mikrofonem o zem, jako by to snad bylo normální. Že se o závěr postarala klubová odříkávačka Pretty Waste, která se zalíbila i tvůrcům populárního seriálu Orange Is The New Black, není třeba dodávat. A jejich cover Helter Skelter od Beatles? Jen důkaz, že Beatles nebyli žádní panáci a že drásavá i pompézní, špinavá i bravurně odehraná mystika konce šedesátek je lifestyle i nálada, kam se chcete vracet. 

Že holky (a kluk) nakonec přidali zcela neplánovaný přídavek a nakonec popíjeli na baru jako doma, asi také není třeba dodávat.

Ale dodali bychom s dovolením toto: Takhle suverénní objev jsme tu dlouho neměli.

Ááááá!

text: Alena Bílková, foto: David Webr