Vydáno 13.07.2016 | autor: redakce
Pozdě objevený hrdina. Na druhou stranu buďme rádi, že se nakonec našel. Hudebníka mohli oceňovat pouze fanoušci Jihoafrické republiky a Austrálie a pražský koncert by se nekonal. Pro někoho se nyní splnil sen, svou úlohu už ale Rodriguez hraje výsledně tak trochu z donucení.
Rodriguez v pražském Foru Karlín. Foto: Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Je to už několik let, co se celý svět zamiloval do zpěváka a svým způsobem revolucionáře Sixta Rodrigueze. Zájem byl najednou obrovský. Cena logicky stoupala. Vstupenky na pražské vystoupení nebyly nejlevnější, lidé i tak projevili zájem a 11. července se, v mezifestivalové pauze, Forum Karlín zaplnilo fanoušky i zvědavci, kteří šli na koncert, protože "Sugarman".
V Praze vystoupí Sugar Man Rodriguez, spolu s ním přijede zázračná Lucía Scansetti
Kromě zadních řad a vymezeného prostoru balkónů byl koncert na sezení. Toto rozložení publika bylo značně limitující a jediný, ke komu se takový krok zdál být uctivý, byl samotný umělec. Ten pouhý den před před pražskou zastávkou oslavil čtyřiasedmdesáté narozeniny. Stáří se na zpěvákovi viditelně projevuje, ostatně to sám přiznává. Zpočátku si tak návštěvník sledující Rodriguezovy pohyby kladl otázku, zda celá akce po patnácti minutách neskončí. Špatný zrak i drobné problémy s kapelou, s níž není Rodriguez sehraný, jelikož se na každé vystoupení mění, vzbuzovaly v návštěvnících rozpačitost.
Co naopak se sedací atmosférou nekorespondovalo, byla hudba. Energická, svěží a někdy natolik silná, že šlo jen stěží vydržet na židli. Na co sál celou hodinu čekal? Ochranka zřejmě jen plnila pokyny, v některých případech nevychovaných fanoušků svlečených do půl těla oprávněně, v někom ale dnes už ikonické písně ze sedmdesátých let probudí tanečního ducha hravě.
Upřímně, celé vystoupení se mělo odehrávat spíš někde na Parukářce než v dokonale ozvučeném, ale pro tuto příležitost naprosto sterilním prostředí karlínského sálu. Naživo člověk pochopí snad ještě jasněji, čím tak učaroval před dvěma desítkami let Afrikánce. A přestože je Sixtovi přes sedmdesát let, na jeho hlasu se to projevuje minimálně. I když toho pohybově příliš nepředvedl, kdyby se dnes konal Woostock, patřil by bez problému k hlavním hvězdám festivalu.
Premisu takového vystoupení naplňoval zpěvák také předvedeným materiálem, v němž nechyběly ani covery. Rodriguez by je hrát nemusel. On je ale má rád a jejich interpretací jim vzdává díky. To ony ho zformovaly, a proto tu nyní stojí. Proto zvolil k zakončení celého setu Somebody To Love proslavenou Jefferson Airplane.
Je škoda, že čirou radost a svobodu projevili fanoušci až při přídavku. Kdyby se všichni vzbouřili hned na začátku, mohla vzniknout zcela odlišná atmosféra a možná by z večera vznikl nezapomenutelný zážitek. Takto si jej budou pamatovat jen ti nejvěrnější příznivci, pro zbytek to byl rozpačitý výsledek, pitoreskní výkon, za který ale Rodriguez nemůže. Jen jsme ho měli objevit dřív.
text: spolupracovník redakce, foto: Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Témata: Rodriguez, Sugar Man, Jefferson Airplane, Woodstock, koncerty, Forum Karlín
3,00
čtenáři
hlasuj
