Vydáno 05.07.2024 | autor: Dominik Pavliš
Naposledy se představili českému publiku před pěti lety ve vyprodaném Foru Karlín. Nyní se The Smashing Pumpkins vrátili do našich končin ve vší parádě do prostor pražského O2 universa, které jim nesmírně sedlo. Pouze škoda, že dorazili v sestavě o jednoho zakládajícího člena méně. V roli předkapely velice potěšila alternative-rocková kapela Please The Trees.
LIVE: The Smashing Pumpkins nestárnou. V O2 universu zářili charismatem a legendárními hity
Partička kolem frontmana Václava Havelky je vždy zárukou kvality. Když jsem zjistil, že supportem budou právě Please The Trees, mé srdce zaplesalo. Jejich desky jsou geniální a fungují především naživo. Kdo někdy skupinu viděl live, jistě mi dá za pravdu. Set odpálili deset minut před osmou hodinou večerní s již slušným kotlem pod pódiem. Po pár taktech se opět potvrdilo, že v O2 universu je zvuk opravdu (většinou) skvělý – všechno čitelné a sama kapela jela v oparu modro-fialových světel jako tank. Dlouhé post-rockové pasáže citlivě střídány s písničkářstvím byly balzámem na duši.
Zemřel Bjorn Thorsrud, producent Smashing Pumpkins či Davida Coverdala
S úderem deváté hodiny se na stagi vynořil frontman Billy Corgan ve svém typickém hábitu se svou družinou. Z původních členů nechyběl kytarista James Iha a bubeník Jimmy Chamberlain. Kytarista Jeff Schroeder bohužel opustil kapelu na konci minulého roku. Ne však, že by měl problémy se samotným Billy Corganem, jako někteří členové v minulosti, ale nechal se slyšet, že se chce věnovat vlastní hudební kariéře, odlišné od tvorby The Smashing Pumpkins. Formaci doplňovala kytaristka Kiki Wong, backvokalistka Katie Cole a baskytarista Jack Bates.
Přibližně dvacetiskladbový setlist začal písní The Everlasting Gaze – úvodní skladbou z desky Machina / The Machines Of God, následovala Doomsday Clock a trochu překvapivě Zoo Station – cover verze písně od U2. Takto zezačátku nechybělo ani obecně nenáviděné či naopak milované bubenické sólo pana Chamberlaina. Osobně tomuto „fenoménu“ příliš nefandím, ovšem Chamberlain je mistrovský bubeník, dokážu přimhouřit oko. I lajk si musel všimnout na první dobrou jeho monstrózní bubenické soupravy, přes kterou snad sotva viděl do davu. Hity jako 1979, Bullet With Butterfly Wings, Today či Tonight, Tonight samozřejmě nechyběly. Sympatické bylo, když se kapela nenechávala vytleskávat k přídavkům – jednoduše do lidí nasázela dvacet songů, jeden za druhým, poté důstojné rozloučení a dobrou noc. Corgan rozházel publiku snad na stovku trsátek. Hodina a třičtvrtě uběhla jako voda.
Na koncertě bylo nadmíru teenagerů a obecně mladých lidí. Přemýšlel jsem nad tím, proč tomu tak je, vzhledem k věku kapely. Myslím, že The Smashing Pumpkins se daří něco výjimečného – jsou jakousi „podivnou“ směskou grunge, metalu, trochu gothic rocku a trochu i shoegaze a i třeba dream popu. Zkrátka jejich hudba je sexy, originální, celkem neuchopitelná, opravdu nadčasová, a i po tolika letech dělána stále s láskou a s poctivostí - tedy aktuální a přitažlivá i pro mladé/mladší ročníky. A to se prostě na koncertě pozná a je nabíjející onu poctivost a lásku k hudbě, s jakou k ní přistupují právě oni, pocítit.
Text: Dominik Pavliš, foto: Pavla Hartmanová (Live Nation)
Témata: The Smashing Pumpkins, O2 universum, Billy Corgan, Please The Trees, Václav Havelka
4,50
čtenáři
hlasuj
