Vydáno 31.05.2017 | autor: Roman Jireš
Nedávno jsem s hrůzou vyslechl rozhlasovou zprávu o tom, že vznikla píseň složená robotem. Tedy složená, prostě do počítače narvali písně Beatles a ten z toho vygeneroval písničku. Znělo to opravdu jako kluci z Liverpoolu, ale chyběla tomu šťáva a navíc to prostě bylo celé vykradené. Není bohužel náhoda, že jsem si na to vzpomněl při poslechu nové desky kdysi celkem progresivních Linkin Park.
Linkin Park ztratili energii a zkouší, co jejich fanoušci vydrží
Skladby:
Nobody Can Save Me, Good Goodbye, Talking to Myself, Battle Symphony, Invisible, Heavy, Sorry for Now, Halfway Right, One More Light, Sharp Edges
10 trax / 35:19 min
Vydavatel: Warner Music
Být příznivcem téhle party z Kalifornie začíná být v posledních letech stejné utrpení, jako fandit fotbalové Spartě. Sledovat, jak se vaši oblíbenci sveřepě vydávají cestami, které zjevně vedou do míst, o nichž není slušné hovořit, není nic příjemného. Kde jsou ty časy alb Hybrid Theory a Meteora, právem považovaných za základní pilíře nu-metalu? A kde je naděje probuzená předchozí solidní nahrávkou The Hunting Party, kdy se zdálo, že ničeho horšího než stylové změny na deskách Minutes to Midnight a A Thousand Suns se už od téhle nevyzpytatelné party nedočkáme?
POST SCRIPTUM (83): Nelíbí se vám noví Linkin Park? Frontman Chester má pro vás drsný vzkaz
Muzikanti kolem Chestera Benningtona a Mikea Shinody se mohou bavit oprašováním starých cen na poličkách a utěšovat se kecy o tom, že nijak oslnivý úspěch posledních nahrávek je výsledkem toho, jak okolí nechápe jejich úžasné experimentátorství. Pravdou však zůstane, že nové album One More Light je prostě špatné.
Už úvodní skladba Nobody Can Save Me je kopnutím do slabin všech nostalgických příznivců Hybrid Theory a Meteory. Ono by ani tak nevadilo, že je to popík jako prase, zejména když Bennington je opravdu vynikající zpěvák, ale kam se vytratila energie?! Její náznaky možná najdeme v následujícím Good Goodbye, i když ten rap je přece jenom hodně utahaný, ale pak už je to spíše cesta do již zmíněných míst, o nichž není slušné hovořit.
Výjimkou je píseň Battle Symphony s refrénem, který jen těžko vyženete z hlavy, jenže zbytek je spíše hudbou do parkovišť obchodních domů a výtahů. Sterilní nic, které nezachrání ve skladbě Heavy ani hostující zpěvačka Kiiara. Při písních jako Sorry for Now už si člověk říká, jestli nejde o nějakou parodii, a pro většinu ostatních kousků platí, že po fázi očekávání nastává fáze zklamání. Bezradnost kapely pak jen podtrhuje pokus o moderní písničkářství v závěrečné Sharp Edges.
Snad nám Linkin Park 11. června na pražském letišti Letňany v rámci Aerodrome festivalu nabídnou větší zážitek, než představuje tenhle hudební zm(e)atek.
Roman Jireš
Témata: Linkin Park, One More Light, pop, Aerodrome festival
2,00
čtenáři
hlasuj
