Vydáno 19.05.2017 | autor: Josef Martínek
V Česku nemáme zase tolik interpretů, kteří by uměli dělat hudbu s kapkou humoru. Buď se u nás totiž hraje výhradně navážno, a nebo se spoléhá na laciné vtipy. Písničkář Pokáč svým prvním albem pod velkým labelem dokazuje, že hudba s nadhledem může být i v našich končinách na takové úrovni, abyste se při jejím poslechu necítili trapně.
Pokáč se svými Vlasy povedeně balancuje mezi realitou a humorem
Skladby:
Vlasy, Nikde žádnej sníh, Co z tebe bude, Rád chodím na poštu, Lovesongy, Mám doma kočku, Co by se stalo, kdybych dneska nevstal, 26, Vymlácený entry, Nedělám nic, ale dělám to dobře, Padá hvězda, Blbej den, Holky, Stereotypy, Porno, Pohádka, Vymlácený entry, Místa
18 trax / 60 min
Vydavatel: Warner Music
Pokáčovu tvorbu nemusíte předem škatulkovat jako tu, u níž byste se měli za břicho popadat - spousta jeho témat je totiž ve své podstatě vážných, odlehčené je pouze podání. Hezky o tom referuje písnička Kdybych dneska nevstal, která zůstala před fanoušky jako jediná skrytá až do vydání, ostatní totiž představil jako singly nebo alespoň na sociálních sítích. Od začátku působí song smutně, Objev roku podle hlasujících v Žebříku v něm zpívá, že i kdyby nevstal, "svět by se jen sotva točit přestal, slunce svítit a muzika znít". Závěrečná pointa ale ukáže, že vlastně vůbec není důvod k zármutku.
A tak je to v jeho písničkách běžné - někdy se téma k zamyšlení schovává za veselým zpracováním (Co z tebe bude, Nedělám nic, ale dělám to dobře), jindy naopak banálním problémům humorně přikládá zásadnější význam (26, Blbej den). Hranice mezi realitou a ironií je zkrátka na albu Vlasy tenká a to ho dělá na české scéně zajímavé.
Pokáč interview: Průvodce jeho prvním albem Vlasy v sedmnácti písních
Pokáč už předem avizoval, že mu nejde o vyznění celku, ale o jednotlivé písničky. Ty umišťuje úspěšně každý týden na YouTube, a tak lze vlastně výslednou desku vnímat jako Pokáčovo best of. Některé skladby jsou totiž již roky staré - vždyť Porno nebo Pohádku zpíval ještě jako náctiletý. Přestože zvolil na dnešní dobu vysoký počet zařazených songů (včetně dvou verzí singlu Vymlácený entry je jich rovnou 18), poslech až nečekaně plynule odsýpá a na překážku není ani to, že se v tracklistu objevuje pestrá škála nálad.
Vlasy tak unesou "zamilovanou" (i když samozřejmě po pokáčovsky) písničku Lovesongy s hostující Kateřinou Marií Tichou i legraci z kvalit služeb České pošty (Rád chodím na poštu) nebo suverénně "nejvlezlejší" a nejchytlavější položku alba - ódu na naše kočičí kamarády nazvanou Mám doma kočku. Závěrečná Místa mají dokonce devět spoluautorů, napsal je totiž spolu se svými fanoušky. Styčnými body ale zůstávají hlavně skladby, které v sobě mají kus melancholie a patří do kategorie těch "serióznějších" (Nikde žádnej sníh, a především výtečné Stereotypy).
Pokáč interview: Koncept desky mi přijde zastaralý, prioritou je pro mě dávat písničky na YouTube
Pochválit lze také skutečnost, že Pokáč ví, co mu nejvíc sedí - a velká produkce to není. I když desku připravoval pod dohledem producenta Johnyho Rainbowa z Light And Love, který by ji jistě dokázal zvukově posunout i daleko zásadnějším způsobem, základem zůstávají obyčejné písničky s doprovodem akustických nástrojů.
Vlasy možná nejsou tím nejhodnotnějším, co se v poslední době na české scéně urodilo, nečekejte od nich žádné strhující instrumentální výkony a ani Pokáč nepatří mezi výjimečné zpěváky. Chytrým balancováním mezi vtipem a vážností se však pomalu ale jistě stává osobitým autorem a vypravěčem, což je něco, co se v ranku písničkářství opravdu počítá.
Témata: Pokáč, Vlasy, písničkář, Vymlácený entry
3,50
čtenáři
hlasuj
