RECENZE: Poletíme? jsou hitoví po svém

Vydáno 04.07.2018 | autor: Roman Jireš

Brněnští Poletíme? si už na svých předchozích albech v mých očích (a uších) vybojovali pozici jedné z nejméně doceňovaných tuzemských kapel. Snad to změní jejich nové album, které je jasnou vstupenkou do první ligy. Už proto, že téměř za každou píseň z nové desky Chce to hit! by mnozí zástupci pomyslného Olympu české klubové scény prodali vlastní babičku. A to mluvíme o skutečných hitech, ne o kompromisech šitých na míru obecnému vkusu a formátům rádií. Protože hitový nemusí znamenat být shitový.

RECENZE: Poletíme? jsou hitoví po svém RECENZE: Poletíme? jsou hitoví po svém

Poletíme?

Chce to hit!

Skladby:
Chce to hit!, Pojď se mnou, lásko má, Pochod žížal, Kameny, Tři kámošky psycholožky, Dajána, Drápy, Dřevěný, železný, kamenný, Upír vegetarián, Nahá paní, Moja mama, Létající koberec, Čokoládová víla, Píseň o plynu, White Trash, Auto, co veze ovci

16 trax / 56:21 min

Vydavatel: Supraphon

Hned úvodní skladbu Chce to hit! můžeme vzhledem k její přímočarosti považovat stejně tak za pokus o hit jako o ukázku, že by osmičlenný ansámbl okolo frontmana a téměř výhradního autora a výtvarníka Rudolfa Brančovského dokázal takové pecky sypat z rukávu. Kdyby ovšem chtěl. Ambice kapely jsou však někde jinde, přestože nepatří k těm, které alibisticky tvrdí, že neúspěch u posluchačů je důkazem umělecké úrovně a nezávislosti.

POLETÍ NA PORTU?


Některé nové písničky Poletíme? mohou zasáhnout příznivce trampského a folkového festivalu Porta ještě více než jejich nahrávka Kroskántry z roku 2012. Jedná se zejména o akustickou legrácku Pojď se mnou, lásko má a skvělou sondu do dívčího světa Tři kámošky psycholožky nebo nádhernými houslemi ozdobenou baladu Pochod žížal, při jejichž poslechu člověka napadají jména jako Vladimír Vysockij nebo Jiří Suchý. A to nemluvím o skladbě Dajána, která není parodií, ale pouze využitím známého motivu. A když už jsme u těch jmen, která posluchače napadnou, v tomhle případě se může připomenout vyprávěčský styl Pavla Bobka. Folkový začátek má také humorná Píseň o plynu, ale nejsem si jistý, jestli už jsou v Řevnicích připraveni na refrény o prdění.

DĚLAT HUMOR NENÍ ŽÁDNÁ LEGRACE


Už z výše zmíněného je jasné, že žánrový styl Poletíme? je hodně široký a zdá se, že invence autora textů Brančovského bezbřehá. Nejde v nich jen o mládkovsky prvoplánovitý humor, jako ve skladbě Upír vegetarián nebo Nahá paní, což je intimní drama o bulímii v kulisách hradu. Brančovského většinou s nadsázkou a přesahem zpracované životní příběhy mohou fungovat jako vznešeně znějící šanson (Kameny) i bajka (Drápy). V tvorbě Poletíme? je až fascinující vyváženost dobře zaranžované hudební stránky písně s texty, které rozhodně nepostrádají ani příjemnou poetiku (Dřevěný, železný, kamenný).

Poletíme? interview: Chceme hit, ale podřizovat se rádiím nehodláme

A do té pestré muzikanské směsi dobře zapadne i mamánkovská lidovka Moja mama i hezkými dechy a silným refrénem vypavená pecka White Trash. Čtyři roky po předchozím vydařeném albu Turbošansón se Poletíme? prezentují jako zdravě sebevědomý soubor, který si vystačí i bez producenta. S vydatnou pomocí zvukaře Jiřího Topola Novotného vzniklo album, které má šanci oslovit široké publikum a minimálně potvrdit pověst kapely jako neprávěm přehlížené kvality. Brančovský moc dobře ví, že dělat humor není žádná legrace. Se svými kumpány však umí nejen pobavit, ale dotknout se i srdce posluchačů. A to je ten největší hit!

text: Roman Jireš, foto: Tomáš Beran, Josef Kubíček (Supraphon)

Témata: Poletíme?, Chce to hit!

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít
[banner1]