RETRO 2000 | Česko-slovenský rock za velkou louží. V Chicagu pro krajany zahráli Divokej Bill, Tublatanka, Blue Effect nebo Horkýže Slíže

CS ROCKFEST
Yorkville, Illinois
26.- 27. 8. 2006

Sedmá invaze amerických Čechů a Slováků do polského kempu, vzdáleného 80 mil od Chicaga, se odehrávala podobně jako předešlá léta. Dvě tisícovky našinců neváhaly kvůli doteku s „rodnou hroudou" přicestovat i z nejodlehlejších koutů Států a zaplatit až 100 baků za vstup.

A tak se vedle nejpočetnějších návštěvníků z Illinois dali potkat obyvatelé Georgie (v Atlantě žije i promotér festivalu Jerry Beran), Pensylvánie nebo Kalifornie. Příležitost kontaktu s mateřskou kulturou je cenná hlavně pro převažující „ilegály", pro které opustit Ameriku znamená rozloučit se s ní nadobro.

Sweet Home Chicago

Muzikantská výprava strávila čtyři dny v chicagském Radissonu, odkud je pořadatelé z CS Worldnet a partnerské organizace Sister Cities prováděli kluby (Blue Chicago, Kingston Mines...), turistickými atrakcemi (John Hancock Tower, Wendella Boat Tour) nebo překrásným Millenium a Grand Parkem u Lake Michigan. Nejčastěji však obchody, neboť shopping se letos ukázal být hlavním lákadlem. Prakticky každý z našich umělců opouštěl město ověšen kytarami a dalším hudebním vybavením. Před odjezdem do Yorkvillu ještě došlo na tradiční posezení v české restauraci (a někdejším útočišti obávaného Al Capona) Klas.

Modrý efekt

Čistokrevné Čechoslováky ve festivalovém line-upu doplnily krajanské kapely Full Of Silence a C.I.A. Ze sobotního programu vyčníval omlazený Blue Effect nestora Radima Hladíka - jeho kouzelná kytara dokonale ladí s živočišným projevem Honzy Křížka, jenž „efektní" repertoár rozšířil o pár písniček Walk Choc Ice. Happy end obstaraly úryvky z rockové klasiky (Beatles, Eric Clapton, Depeche Mode...) a Hladíkovy instrumentální perly (včetně třicet let staré Čajovny), které dokázaly rozehnat i mraky nad areálem. Prostě modrý efekt...

Sluníčko pořádně rozpálilo aktérky následujícího programu - Miss Rockfest. Soutěžící pranic nehleděly na pověstné americké puritánství a jedna z nich pojala promenádu ve spodním prádle jako regulérní striptýz. Až tím zaskočila i pohotového,,dirtyjokera" Zdeňka Izera, který spolu s Luďkou Kuralovou Rockfest moderoval. „Ještě, že to neviděl šerif," děsili se pořadatelé, kteří právě jemu vděčí za povolení prodeje alkoholu v areálu. Nedlouho před festivalem tu totiž byla po nebezpečně bujaré polské veselici nařízena prohibice.

Závěr pak patřil Tublatance. Ta by dnes u nás v takové roli jen těžko obstála, ovšem tamní pamětníci starých slovenských časů stále žijí v přesvědčení, že Pravda víťazí!

Divoká neděle

Neděli odstartoval fotbalový a volejbalový turnaj. Pod pódiem se to začalo plnit až s příchodem Horkýže Slíže, kteří se tu dobře zapsali už loni. Punkrockanonáda „čudných chalanov s čudnými texty" byla tím nejlepším lékem na kocovinu a pecky Shanghai cola, Malá žužu, Baby, A ja sprostá... si fans rychle osvojili. A vůbec jim nevadilo, že se Kukovi trochu pletl jazyk. Rozběhaní kytaristé Mario a Juraj mu vydatně pomáhali se zpěvem i s basovými riffy.

Nastal čas na Billa - jednoznačného headlinera, i když ne každý z místních si uvědomoval, že má tu čest s nejpopulárnější českým bigbí- tem současnosti. O to zajímavější bylo pozorovat, jak s každou minutou koncertu mohutní velikost a hlasitost aplaudujícího davu, což mělo blahodárný vliv na suverenitu kapely i svižnost proslovů Vaška Bláhy. Bill se stal pořádně Divokým teprve po západu slunce, kdy si osm kovbojů jištěných spolehlivým pistolníkem Markem Žežulkou podmanilo doslova všechny přítomné.

Úplnou tečku za festem udělala česko-slovenská hymna v podání tisíců hrdel, skoro jako před zápasem fotbalového nároďáku.

Tím hudební výčet končí. Avizovaná Petra Janů si (naneštěstí) zlomila ruku a (naštěstí) nepřijela. A další vystupující byli spíš do počtu... Nad dramaturgii festivalu se vznášejí pochyby už léta. Že jde především o společenskou událost a část publika zajímá víc pivo a jiné české atributy, neomlouvá. Pokud by měl být festival vnímán jako ryze hudební, musel by být podroben tvrdé kritice. Argument organizátorů, že Čechoameričané preferují starší, jim známější jména, v době internetu ochabují. Věřme tedy, že tu náš rock brzy ukáže svou současnou a opravdovou tvář.

Text a foto: Jarda Hudec
Témata: CS Rockfest, Divokej Bill, Blue Effect, Tublatanka, Horkýže Slíže, Illinois, Chicago