Vydáno před 11 hodinami | autor: Andrea Štipčáková
CS Rockfest pravidelně přivážel tuzemské hvězdy do zámoří, aby zahrály svým krajanům. Čtvrtý ročník přivítal Kabát, Chinaski, Kryštof, Annu K., Iné Kafe a Metalindu. Výpravu pak doplnila ostravská úderka HC3. Role moderátorů se ujali Sabina Laurinová a Jiří Krampol. Cestu tentokrát provázely strasti spojené s důsledky 11. září. S Kryštofem tak do zámoří nemohli dorazit manažerka a zvukař a dva členové Chinaski přiletěli o dva dny později. Více už v dobové reportáži.
RETRO 2000 | Čtvrtý ročník CS Rockfestu: Kryštof a Chinaski doplatili na problém s vízy, do USA vyrazili i Kabát, Anna K. nebo Iné Kafe
Kabát, Chinaski, Kryštof, Anna K. a Jana Kirschner byli nominováni na CS Rockfest, který se už počtvrté odehrál v polském kempu u městečka Yorkshire. Česká, moravská a slovenská omladina, hledající štěstí za velkou louží, putovala za přehlídkou našeho popu a rocku z nejrůznějších končin USA. Nejen ze 100 km vzdáleného Chicaga, kde se koncentruje největší krajanská komunita, ale také z Colorada, Floridy, LA nebo Atlanty. O akci se mohou dozvědět prakticky jen z webu Csworldnet.com, kde stejnojmenná pořadatelská agentura anoncuje své projekty.
Kirschner se nakonec omluvila z důvodu natáčení nové desky, a tak slovenskou scénu zastupovalo punkové Iné Kafe a ještě z federálních dob známá Metalinda. Výpravu doplnila ostravská úderka HC3. Za místní usedlíky hráli Full of Silence a polská partička s českou blondýnou BAT. Víkendový program vyplňovaly moderátorské vstupy Sabiny Laurinové a humor Jiřího Krampola. Dodejme, že většina z účinkujících vystupovala bez nároku na honorář, jen za diety.
Umělci putovali ve dvou skupinách z Prahy do New Yorku, a poté kontinentálním spojem do Chicaga. Důsledky 11. září pocítili ještě před odletem - pořadatelé podcenili nesmlouvavost amerických úřadů a nezvládli vybavit všechna víza. Dva členové Chinaski tak přiletěli o dva dny později a manažerka a zvukař Kryštofa dokonce museli zůstat doma!
Většina členů výpravy byla v Americe poprvé. První nepříjemné překvapení jim připravila preciznost newyorských celníků a letištní policie.
Hned po přistání v Newarku jsme byli stejně jako ostatní pasažéři důkladně pročesáni od hlavy až k patě: „Sundejte si prosím boty, otevřete vaše zavazadla, vyndejte vše z kapes..." Naštěstí nikdo z nás nevypadal tak podezřele jako prý jeden český hudební novinář, o němž se traduje, že americkou hranici nikdy nepřekročí bez povinného „striptýzu" a kontroly všech tělních otvorů, včetně análního!
Ovšem stačilo pár minut pobytu na americké půdě a hned jsme se stali objektem policejního zájmu: Richard Krajčo vyšel před letiště na cigáro s kamerou na rameni. Okamžitě na něj vystartoval unifomovaný pidimužík se slovy: „Dej mi pas a okamžitě vymaž, co jsi teď natočil." Vzápětí si všiml mého fotografování a na otázku, co je na tom špatného, mi odpověděl obligátním výhrůžkou: „Do you wanna go to the jail?" Exkurzi newyorského žaláře jsem v plánu neměl, a tak jsem se dál nevyptával. Polda naštěstí vychladl a svůj zásah zakončil varovně - výmluvným konstatováním: „Vítejte v New Yorku!"
V tu chvíli už jsme ale byli myšlenkami jinde - zpoždění v Praze způsobila, že jsme nestihli druhý let. Část posádky byla odbavena do jiného letadla a nás několik zbylých ubytovali v nedalekém New Jersey. „Na Manhattan je to 40 minut taxíkem," uvědomili jsme si, a i přes pokročilou hodinu zamířili do Downtownu. Na Time Square je permanentně rušno celou noc a neonový rej všudypřítomných megaboardů jen podtrhuje atmosféru konzumní divočiny zvané NYC, zatímco pod jejím povrchem v temných zákoutích páchnoucího metra zakopáváte o bezdomovce. K ránu nás taxikář, který sotva zformuloval plynulou anglickou větu, ještě omylem zavezl do černošské čtvrti. Byli jsme rádi, že sedíme v autě a ještě raději, když nakonec našel cestu k hotelu. Pár hodin spánku a tradá do Chicaga.
První česká muzikantská výprava před třemi roky (v čele s Pražským výběrem, BSP a Olympikem) byla „uklizena" do rádoby zábavného střediska vodních sportů ve Wisconsin Dells a městského života si téměř neužila. V dalších letech už byl rockerům vyhrazen hotel Lenox přímo v centru, a tak jsme se i letos mohli po celý týden kochat urbanizační a architektonickou vychytaností illinoiské metropole. Stačilo jen přejít hlavní tepnu jménem Michigan Avenue a najednou jsme se ocitli v nádherně zeleném Grand Parku nebo na písčité pláži Michiganského jezera. Mohutnost a rozlohu jedenáctimilionového Chicaga se všemi jeho periferiemi člověk procítí až pohledem shora. Nejlépe z Hancock Tower, druhého nejvyššího skyscraperu, jehož 130. patro nabízí turistům úchvatný pohled na angličáky prohánějící se nekonečným mraveništěm.
Příběh českého hitu: Chinaski - 1. signální
Náš pobyt se ale točil hlavně kolem muziky - hudebníci nakupovali nástroje a pravidelně se zasekávali ve Virgin Megastore a jiných music shopech. Každou noc jsme stihli jeden dva kluby: reggae podnik The Wild Hare, kde rastamani nesměli kouřit (natož hulit), Kingston Mines Blues Club se dvěma pódii, funky sessions, jazzové bary, alternativní rock studentských kapel v Double Door, house v třípatrovém podniku Vision atd. O chicagském clubbingu se podrobněji rozepíšu v některém z příštích čísel. Hned první večer jsme ještě stihli českou restauraci Klas, kde kdysi vysedával i Al Capone, a v předvečer odjezdu do Yorkshire autogramiádu v New England Inn. Bouřlivé přivítání bylo důkazem fanouškovské natěšenosti.
Do festivalového areálu jsme dorazili v pátek odpoledne. Vlastně se tu nic nezměnilo, jen pódium a stanové městečko byly oproti minulým ročníkům větší. Dlouhé kolony přijíždějících kempařů potvrzovaly pořadatelské předpoklady, že letos bude návštěvnost zase o něco vyšší. Nakonec branami kempu prošlo 2 500 platících. O páteční warm-up party hráli místní nadšenci všelijaké coververze, což se nedalo dlouho vydržet, a tak jsme se raději věnovali popíjení a sbližování s fanoušky.
Jejich osudy bývají podobné: před pár lety opustili rodný kraj, kde marně hledali práci a další perspektivu, vybavili si několikaměsíční pracovní povolení a přijeli vydělat nějaký ten dolar. Posléze zjistili, že tu mohou žít v relativním komfortu, i když třeba jen stříhají živé ploty nebo manuálně pracují pro Poláky, kterých je prý v Chicagu a okolí bezmála tři miliony. Dostali půjčky na auta a slušné bydlení, ty se však za pár měsíců splatit nedají. Získat zelenou kartu a prodloužit pracovní povolení je pro prosté cizince téměř nemožné, a tak tu žijí a makají ilegálně. Dokonce mnozí z nich ani pořádně nezvládli angličtinu. Stesk po domově a touhu vrátit se neskrývají, obávají se však postihu přísných imigračních úřadů, které by je v lepším případě vyhostily, v horším zavřely. Není tedy divu, že jakýkoliv kontakt s českou kulturou je pro ně svátkem, za nímž neváhají jet desítky hodin a vysázet sto baků za vstupenku.
Od sobotního rána panovalo typické dusno, na které si však časem zvyknete (co vám taky jiného zbývá, že?), navíc občerstvovacích stánků s Czechvarem (neboli Budvarem) tu bylo habaděj. Od piva se začalo vstávat až v momentě, kdy na pódiu stanul Jiří Krampol a vysypal z rukávu pár vtipných příhod a anekdot. Další průběh už tak zábavný nebyl, až do chvíle, kdy nastoupila Anna K. s triem suverénních kytaristů Janouch-Helcl-Vartecký, s cellistou Olinem Nejezchlebou a rytmikou Kulhánek-Drápala. Její rádiové popěvky tím dostaly docela jiný říz. Zpěvačka si brzy získala publikum na svou stranu i díky přirozenému komunikování a několika předělávkami – Kravitzem počínaje a Pretenders konče.
Příběh českého hitu: Kryštof – Lolita
Co říci k následné soutěži Miss Rockfest? Že české kandidátky bystrostí ani krásou zrovna nehýřily, a tak titul připadl nejméně stydlivé Slovence. Pak se o zábavu starali Backwards, takřka dokonalí plagiátoři Beatles. Stejně jako mnozí z této revivalové čeledi se věnují nejpísničkovějšímu beatlesáckému období 60. let. V osm se na scéně zčistajasna zjevil Kabát, který do Ameriky dorazil po vlastní ose, a dobré dvě hodiny otřásal celým areálem. Policejní ostraha měla co dělat, aby zabránila proražení koridoru dělícího pódium od rozdivočelých prvních řad. Další hraní už místní šerifové nepovolili, a tak nezbylo než završit prvý festivalový den v jedné z „kluboven" při reprodukované hudbě.
V neděli si vzal znovu slovo Krampol a znovu měl na téma Nikdo není dokonalý dostatek úsměvných poznámek. Po poledni probral fanoušky z mátohy kulomet jménem HC3. Odpoledne však patřilo slavnějším Ostravákům Kryštof. Zprvu trochu zápolili se zvukem a s neznalostí diváků, kteří Česko opustili ještě před jejich raketovým startem. Ty však v průběhu setu strhly k uznalým aplausům chytlavé písničky i Krajčova show. Slováci si pak přišli na své při produkci Iné Kafe - neopunk tohoto tria jen tak něco nezastaví. Podařilo se to až sličné Sabině, která vyhlásila tombolu. Finále obstarali Chinaski, jejichž sehranosti evidentně prospívá časté koncertování v nynějším nejprofesionálnějším složení. Škoda, že už v tu chvíli museli mnozí fans balit stany a vydat se do svých amerických domovů.
Text původně vyšel v časopisu Report č. 10/2003.
Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
Text a foto: Jarda Hudec
Témata: CS Rockfest, Kabát, Chinaski, Kryštof, Anna K., Iné Kafe, Metalinda, Yorkshire, Illinois, USA
0,00
čtenáři
hlasuj
