Vydáno 01.06.2023 | autor: iREPORT
Královna rokenrolu Tina Turner navštívila tuzemsko hned několikrát. Vůbec první koncert odehrála v Praze ještě v době, kdy Česko a Slovensko tvořily jeden stát. Podruhé dorazila až o patnáct let později, kdy si podmanila stadion Bohemians. Přivezla si obrovské pódium, na jehož návrhu se sama podílela, opouštěla ho však bez okázalých gest. Pouze se uklonila a za ohromného potlesku stage opustila.
RETRO 90s | LIVE: Živelná Tina Turner pódium v Praze opouštěla bez okázalých gest
23. srpna, jedna po půlnoci. Před dvěma hodinami dozněly poslední tóny koncertu americké poprockové legendy Tiny Turner. Sen? Klam? Realita? "We Don´t Need Another Hero,“ zpívá Tina, v tuto chvíli samozřejmě již jen z disku, a tužka se po papíru ne a ne rozběhnout. Myšlenky se neustále vrací o těch několik hodin zpět na stadion pražských Bohemians. Ale hezky odpočátku.
Tina Turner zahájila své letošní evropské turné 3. května koncertem v Paříži a jednou z jejích zastávek měla tu čest být i Praha. Letos osmapadesátiletá hvězda se českému publiku představila již podruhé (ten první koncert se totiž konal už v roce 1981, a to i přesto, že tehdejší společenské ovzduší, jak známo, podobným akcím příliš nepřálo).
Po příchodu na místo konání nás přivítalo velkoryse pojaté, na padesát metrů dlouhé pódium (sama protagonistka se prý aktivně účastnila jeho navrhování), které pochází z konstrukční dílny slavného anglického designéra Marka Fishera, známého na tomto poli jako spolupracovníka Pink Floyd, Rolling Stones, U2 a dalších gigantů rocku. Výtvarné řešení jevištní scény bylo pojato v duchu písně Golden Eye z nového Tinina alba Wildest Dreams a nabízelo gigantické zlaté oko o průměru bezmála deseti metrů s videoprojekcí umístěnou v jeho duhovce. A právě tady se odehrával děj složený jednak z ukázek z filmů, videoklipů a také aktuálních momentech z pódia.
Nezáviděníhodné role předskokanky se zhostila trochu rozpačitá Ilona Csáková, doprovázená svou kapelou Amsterdam. Aparatura jela na čtvrtinu výkonu, světelný park se šetřil na příchod hvězdy večera a já jsem si kladl otázku, zda zařazení tohoto setu nebyl přece jen dramaturgický omyl. A stadion čekal… Ve 21. hodinu se poprvé zachvěl tóny první skladby Tinina vystoupení, Whatever You Want, a myslím, že nikdo nemohl zůstat nezasažen křišťálově průzračným zvukem, až do morku kostí příjemně řezal úvodní kytarový riff. Na frontmanku večera jsme si samozřejmě ještě museli nějakou tu chvilku počkat.
Následovalo přivítání s publikem a také s přítomným panem prezidentem a do nejmenších podrobností promyšlená show šlapala dál. Repertoár koncertu byl složen, jak už bylo dříve avizováno, ze skladeb nového alba Wildest Dreams a samozřejmě také ze starých prověřených hitů. A tak vedle Do What You Do, Missing You, In Your Wildest Dreams, Golden Eye či Something Beautiful Remains bylo možno slyšet a vidět i pódiové ztvárnění What´s Love Got To Do With It, I Don't Wanna Lose You, Private Dancer, The Best, Better Be Good To Me a Steamy Windows. Velkým překvapením, alespoň z mého pohledu, bylo zařazení třicet let staré skladby River Deep, Mountain High, poloakustické I Can't Stand The Rain a také příspěvku Roberta Palmera z roku 1985 Addicted To Love.
Tina Turner už dlouhá léta nemění sestavu své doprovodné kapely (mnohým z jejích muzikantů už řádně prokvétají skráně, což jim však nikterak na hráčském umění neubírá, naopak), a tak jsme mohli obdivovat nejen svaly, ale i muzikálnost nepřehlédnutelného saxofonisty, klávesisty a perkusisty Timmyho Cappella, nápaditou hru kytaristů Johna Milese a Jamese Ralstona, stoprocentní rytmiku bubeníka Jacka Bruna a baskytaristy Boba Feita, nenápadného klávesistu Alana Clarka a fenomenálního pianistu Kennyho Moorea. Upozorňovat na to, že všichni s výjimkou rytmiky jsou rovněž i výbornými vokalisty, by asi bylo zbytečné. Součástí show Tiny Turner bývá i přítomnost tanečnic a vokalistek, a nejinak tomu bylo i v Praze. Sestry Karen a Sharon Owenovy nikdy předtím v Evropě nevystupovaly a Cynthia Davila se k bandu zpěvačky přiřadila po absolvování turné s Janet Jackson. A věřte, bylo se na co dívat.
V přídavku nám bylo nabídnuto Nutbush City Limits a právě tímto momentem koncert kulminoval. A pak už jen On Silent Wings, skladba, v níž Stingův pěvecký part převzal kytarista Miles, zasloužené ovace publika, závěrečná úklona a Dancing In My Dreams už zněla pouze reprodukovaně bez přítomnosti kapely. Tečka. Velcí umělci odcházejí (z pódia) bez okázalých gest. Opravdu ještě pořád čtete Rock Report, ale nemohu si pomoci, takhle to opravdu bylo.
Text původně vyšel v časopise Rock Report č. 9/1996.
Text: Petr Vacek, foto: Karel Šanda, Oldřich Teringer
Témata: Tina Turner, Bohemians, Praha, koncert, retro
0,00
čtenáři
hlasuj
