Vydáno 12.04.2017 | autor: redakce
Mydy Rabycad se v současné době připravují na tuzemské Majálesy a americko/kanadské turné, ale k našemu překvapení americký kontinent nakonec předběhla Afrika. Po loňských vystoupeních v Asii to byl třetí kontinent, který tahle mladá parta se svojí muzikou navštívila. Tentokrát to však byla hodně rychlá akce. Povypráví vám o tom manažer a zvukař Petr Blažek.
Mydy Rabycad zahráli poprvé v Africe. Koncert v Cairo Jazz Club okem a uchem manažera a zvukaře Petra Blažka
Od počátku existence kapely a vlastně i mé manažerské kariéry spolupracujeme s Red Bullem a tato spolupráce již roky přináší šťavnaté ovoce. Pro Mydy Rabycad například tato podpora již přinesla natáčení v Red Bull Studios Berlin, koncerty na Red Bull Tour Busu a v minulém týdnu také koncert v Káhiře. Díky celosvětové síti poboček podobných té české se podařilo domluvit během dvou týdnů koncert v nejprestižnějším káhirském klubu poté, co tamní ředitel kulturních a hudebních aktivit Red Bullu slyšel naše skladby od svého českého kolegy a projevil zájem pozvat Mydy Rabycad do Egypta. Času nebylo mnoho a jediné možné termíny byly 6. dubna v Káhiře a 7.dubna v Hurghadě, kde měl koncert pořádat tamní promotér. Ihned jsme proto začali řešit všechny související záležitosti.
Mydy Rabycad roztančili Plzeň: Peklo ovládly kšandy a peříčka v rytmu swingu
V případě Egypta mě v první řadě napadla bezpečnostní situace. Vzhledem k zodpovědnosti za 7 dalších lidí, z nichž někteří mají život ještě před sebou a někteří mají doma děti, je bezpečnost klíčovým hlediskem. Pro naše pravidelné vystupování po celé Evropě a i mimo ni (např. loni Turecko) nejsme kapela, která by měla strach, k čemuž se ji snaží vybízet mnoho tuzemských politiků - populistů, kteří tím jen honí body před volbami. Přesto vždy pečlivě zjišťujeme, jaká je v dané zemi situace a v těch problematičtějších si necháváme zajistit ochranku a společně s pořadatelem řešíme i další bezpečnostní opatření. Neradi bychom totiž ochudili skvělé lidi, které na našich koncertech potkáváme, o naši show. To bychom pak totiž nemohli jet hrát ani do Německa, Francie, Anglie a dalších evropských zemí.
Tak jako v případě dalších koncertů vyžadujících leteckou přepravu, bylo předem jasné, že do letadla nenaložíme všechny naše nástroje a techniku, které obvykle vozíme s sebou, ale budeme muset využít z velké většiny místní zdroje backline. Vzhledem k tomu, že jsem v Africe ještě s žádnou kapelou nebyl, netušil jsem, co můžu očekávat. Ale protože jsem Afriku v minulosti už párkrát navštívil kvůli potápění a jiným radovánkám, věděl jsem, že příprava se nesmí ani trochu podcenit. Poslal jsem tedy naše technické požadavky a odešel se modlit do mojí soukromé motlitebny k sošce mimozemšťana. Jak jsem přepokládal, záhy se objevily komplikace. Ale neočekával jsem, že například klávesy Nord Stage 2 nebudou mít v celém Egyptě ani jedny.
BLOG: Mydy Rabycad o nahrávání v Red Bull Studios v Berlíně: Byl to neuvěřitelný pocit!
Proto jsem musel kapelu umluvit, aby pro tentokrát náš setup vymyslela trochu jinak, což muzikanti Nèro Scartch s Honzou Drábkem a Mikulášem Pejchou bravurně zvládli. Díky tomu jsme si dokázali vybrat z nabízených alternativ kláves. Ostatní nástroje a aparáty se tvářily použitelně, takže zbývalo dořešit zvuk a světla, protože kromě mě (zvukaře) jezdí i náš osvětlovač Tomáš Pejša. Zvuková a světelná show je u nás stejně důležitá jako výkon kapely, proto jsme situaci nemohli podcenit. Nicméně s tamním technikem nebyla kloudná řeč, a tak jsme se připravovali na improvizaci, ve které jsme za léta v branži už poměrně zdatní. Tomáš si vzal svoji světelnou konzoli, já Korg Kaos Pad. Muzikanti si zabalili nenahraditelné části vybavení, jakými jsou bezdrátové odposlechy, vokodér, rozšroubované strunné nástroje, saxofon a EWI. Pak už zbývalo vyřešit letenky a dalších pár "detailů".
Čas se neúprosně krátil, proto bylo z ekonomického hlediska nutné koupit letenky co nejdříve. Přímé lety z Prahy do Káhiry nelétají, a tak jsem musel pátrat, protože přestup v Istanbulu na sedm a půl hodiny nebyl z mnoha důvodů vhodný. Nakonec jsem našel nejvýhodnější let přes Marsa Alam s přestupem na den a půl... Pro kvalitu vystoupení je vždy lepší být na místě o den dříve, vzpamatovat se po náročné cestě a aklimatizovat tělo i mysl. Zabookoval jsem tedy hotel na jednu noc a kapele řekl, ať k nástrojům přibalí šnorchly a krémy na opalování. Let Hurghada - Praha už na tom byl lépe. Vzhledem k tomu, že jde o oblíbené turistické destinace nejen našich krajanů, létá mezi Káhirou a oběma letovisky spousta pravidelných přímých letů. Takže jsme koupili letenky a začali balit.
vložte odkaz, text nemažte
Bohužel dva dny po nákupu letenek zrušil hurghadský pořadatel tamní koncert, což ale nakonec nebyl až takový problém, protože hlavním "tahákem" měl být právě koncert v Cairo Jazz Club. Náš výlet se tedy díky tomu protáhl o další dva dny u moře. Po všech přípravách jsme mohli s plnými kufry nástrojů, kostýmů a plážového vybavení vyrazit na letiště. V Marsa Alamu jsme si konečně trochu odpočinuli od pražských honiček a společně si zašnorchlovali, poleželi na pláži a pokouřili tradiční shishu (vodní dýmku). Příprava na káhirský koncert to byla ideální.
Po relaxu jsme časně ráno vyrazili na let do Káhiry. Tam už nás očekávaly dva minibusy, které nás měly vyhlášeným káhirským provozem dovézt do hotelu. Cestou jsme potkávali neuvěřitelné vozy a povozy, které u nás jezdily před třiceti lety a dříve. Všechny káry byly odřené a pomlácené a na třech pruzích si tamní řidiči vytvořili pruhů pět až šest. Dokonce jsme potkali povoz s koněm, který měl zrovna občerstvovací pauzu u pytle s ovsem na kraji silnice. Na hotelu nás už čekal Amr, naše Red Bull spojka aka pořadatel našeho káhirského koncertu.
ROCKBLOG: Turecké dobrodružství Mydy Rabycad okem a uchem manažera a zvukaře
Přestože jsme chtěli být v klubu co nejdříve, abychom doladili techniku, tak jsme ještě předtím rádi přijali pozvání do tradiční egyptské restaurace, kde jsme ochutnávali místní kuchyni. Doprostřed obřího stolu nám přinesli misky se všemi vyhlášenými lokálními pokrmy a my je testovali, co se do nás vešlo. Když došlo na poslední jehněčí s rýží, všichni už jsme byli narvaní k prasknutí, a to nás ještě čekal sound check s koncertem. Na energii a na slehnutí žaludku Amr objednal tradiční vodku s cukrovou třtinou a hned po ní jsme vyrazili do klubu.
Má očekávání náročných podmínek se však bohužel záhy potvrdila a naše zvukovová zkouška trvala asi čtyři hodiny, protože místní technik všechno zapojoval pomalu jako beduín při poledním čaji - a navíc ani nevěděl kam. Takže jsem vždy pátral, kde co na pultu najdu a ze zásob vytáhl všechnu svoji trpělivost. Zvukařský pult byl natvrdo zabudovaný na mini "pódiu", kam se ještě měla naskládat celá kapela s nástroji.
Video: Podívejte se, jak vypadal koncert v Egyptě.
Nabídku, abych zvučil mezi lidmi na iPadu, jsem musel odmítnout, protože bych nemohl využít Kaoss Pad a v některých skladbách bych běhal mezi lidmi s mikrofonem a zpíval. Nakonec jsem nasadil sluchátka a rozhodl se, že poprvé budu s kapelou na pódiu, což bylo nakonec velmi dobré rozhodnutí. Tomáš se "světelným parkem" zažíval podobný punk, protože mu technik nebyl schopný dát požadovaný ovládací kabel ke světlům ani patch list. Tomáš ale po chvíli bezvýsledného dohadování vytáhl šroubovák a z jedné ze zdí si požadovaný kabel sám vymontoval. Po dlouhé a náročné zvukovce jsme byli připraveni na koncert a s napětím očekávali, jestli bude klub plný až po okraj, jak sliboval Amr.
O půlnoci to celé vypuklo. Když jsme přišli z naší šatny zpět do klubu, nebylo tam k hnutí a já byl rád, že jsem si vybral pozici na pódiu. Žofka i kapela měla publikum asi nejblíž v historii - tzn. půl metru před obličejem. Spustili jsme naši show a vřelé, natěšené egyptské publikum nám to vracelo každým okamžikem i s úroky. Žofka je zvyklá lítat po pódiu jak zpěvák ze Stereo MCs, což vzhledem k prostorovým možnostem bylo téměř nemožné. Ona si ale svoje místečko na slunci našla s přehledem, takže občas vylezla na přilehlý bar a rozjela show, na jakou jsme zvyklí z velkých pódií.
Přes všechny technické komplikace to byl nakonec skvělý koncert s nadšenými reakcemi od publika i pořadatele. Ještě dlouho po koncertě za námi chodili lidé, že takovou kapelu v Káhiře nezažili a kupodivu, že i zvuk byl nejlepší, jaký v tomto klubu slyšeli. Pořadatel Amr byl nadšený, a tak jsme po pár drincích s fanoušky společně vyrazili na after party, abychom oslavili první zásadní úspěch na africkém kontinentě.
BLOG: Mydy Rabycad o Glastonbury: Festival se zapsal do našich srdcí, příští metou je Pyramid stage!
Najednou se odněkud vynořilo slunce a byl tu další horký den. V 9:20 nám letělo letadlo do Hurghady, a tak bylo načase si na hotelu zase vyzvednout kufry a vyrazit na letiště. Po hodince spánku v letadle jsme dorazili do Hurghady, kde už nás nikdo nečekal a museli jsem se dostat do našeho hotelu, kde jsme měli strávit příští dva dny lelkováním a letními radovánkami. Kapela je vzledem ke svému věku dost akční, a tak není těžké je ukecat třeba na potápění nebo jiné adrenaliny. Naopak dost často oni ukecávají nás starší, jako třeba v Marsa Alamu, kde nás vytáhli do pouště na
čtyřkolky.
V Hurghadě jsme vyrazili na jednodenní výlet lodí, kdy já stihnul dva ponory do hlubin Rudého moře, Mikuláš a Tomáš si potápění s lahví poprvé vyzkoušeli a zbytek šnorchloval jako o život. Zajeli jsme i na ostrov Paradise Island, kde jsme se vykoupali na krásné písečné pláži a pak rybařili asi na jediném místě v Rudém moři, kde nebyly žádné ryby. Prostě přesně výlet, který si kapela zasloužila po náročném výkonu v Káhiře a po ještě náročnějším cestování v Egyptě.
V Hurghadě nás bohužel zastihla smutná zpráva o teroristických útocích u Káhiry a v Alexandrii, které se odehrály pouze jeden den po našem koncertě. Hned jsme proto psali našim novým přátelům, kteří z Alexandrie pocházejí a v Káhiře žijí, jestli jsou v pořádku a jestli náhodou nebyli někde poblíž kritických míst. Naštěstí se ukázalo, že jsou v bezpečí.
Podobné útoky se nás bohužel vždy osobně dotýkají. Tím spíš, že často koncertujeme v rozličných zemích. Uvědomujeme si, že strůjcům těchto útoků nejvíce nahrajeme, když dostaneme strach a přestaneme v zahraničí vystupovat. Chtějí především vzbuzovat strach. Od nás se jim však této výsady nedostane! Mydy Rabycad budou hrát svoji muziku všem, kteří o ni budou stát.
Text: Petr Blažek, foto: Mikuláš Pejcha a Mydy Rabycad
Témata: Mydy Rabycad, koncerty, Egypt, Glamtronic, electroswing
