Frank Turner interview: Elvis je král! Naživo ale jeho kostým neoblíknu

Vydáno 13.04.2016 | autor: Alena Bílková

S Frankem Turnerem jsme mluvili naposledy před dvěma lety. Co se od té doby událo? Užívá si života, našel si holku a opět míří do Prahy. Pivo s jeho jménem se už sice nevyrábí, zato jako obdivovatel Václava Havla lituje, co se nám to na hradě přihodilo. Užijte si jeho nebývale pozitivní nahrávku live ve čtvrtek 14. dubna v Lucerna Music Baru.

Frank Turner interview: Elvis je král! Naživo ale jeho kostým neoblíknu Frank Turner se po dvou letech vrací do Prahy

Kde zrovna jsi?
Zrovna teď sedím u stolku v parku v Miláně a užívám si sluníčka. Hodně britská záležitost.

LIVE: Nebuď idiot. Buď jako Frank Turner

Dneska je opravdu krásně, což mě přivádí k tomu, že z tvých písniček se zdá, že si jaro jako část roku zvlášť užíváš…
Jasně, v Británii ani v létě nevylezeš z domu, aniž bys měl na sobě bundu. Zatímco tady si sedím jen tak v tričku, což je pro mě něco mimořádnýho.

Krom toho, že na své poslední nahrávce jaru věnuješ jednu píseň, celé album zní jako jedna velká oslava života. 
To ano…



Znamená to, že momentálně žiješ tak, že slavíš každý den?
Asi jo. Celá věc kolem poslední desky Positive Songs For Negative People v porovnání s tou minulou je v tom, že Tape Deck Heart byla zkrátka "rozcházecí". Tenkrát jsem nebyl zrovna šťastný, proto je mnohdy hluboká a trochu temná. Ale většina aktuální nahrávky je reakcí na tu předešlou, je o tom, jak špatné časy v životě přežít a začít si ho zase naplno užívat. Jaro s tím dost souvisí, znáš to, je to podobné. Dožít se jara znamená přežít celou tu příšernou zimu, která mu předchází. Proto je aktuální deska víc pozitivní a optimistická. Je o přežití.

Frank Turner: Jednou jsme málem zavraždili fanouška v první řadě

A zároveň na posledním albu zpíváš o nějaké Josephine - znamená to, že jsi teď šťastnější, protože jsi svou Josephine našel?
(Smích) Víš jak, nesvěřuju se s detaily o mém osobním životě, ale ano. Poté, co album vyšlo, jsem ji našel,  což je fantastický. Každopádně song Josephine je obecně o tom, jestli je možné najít někoho, kdo k tobě sedne.


No, to je otázka. Vzpomínáš si, že když jsi byl před dvěma lety v Praze, bylo taky jaro?
Ano, pamatuju! Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem byl v Praze, což je vlastně hrozný, že až tak pozdě. Stihl jsem jenom rychlou procházku po městě a vzpomínám si, že bylo nádherné. Vlastně se tam chystám tohle léto na koncert Iron Maiden a nechám si pár dní na to, abych město konečně líp poznal. Nejsilnější vzpomínka z mé poslední návštěvy se váže k tomu, když jsem zpíval jednu mou píseň celou v češtině. Udělal jsem tuhle záležitost už v jazycích hodně zemí, ale čeština je horký kandidát na to se stát tím nejtěžším. Do háje, bylo to tak těžké!


Evidentně se ale zlepšuješ, protože tvoje poslední zdravice je také v češtině a docela ti jde.
To jsem rád.

Když jsme se bavili posledně, sám si načal téma Václava Havla, říkals že ho obdivuješ a četls i jeho spisy. Zajímáš se stále o politiku? Doneslo se k tobě, koho máme na hradě teď?
Musím se přiznat, že momentálně nesleduju politiku tolik jako dřív. Ale dovzdělám se, než přijedu do Prahy, něco si o tom přečtu!

Situace je zlá. On je něco jako Donald Trump.
Ou, vážně? To mě za vás mrzí.

Co nám povíš k tvé poslední desce, pracoval si na ní opět se Sleeping Souls?
Tak tak. V porovnání s předchozí deskou jsem tuhle chtěl udělat tak nějak oldschoolově, ve stylu, v jakým se nahrávalo třeba v sedmdesátkách nebo šedesátkách. Když jsme byli na tour, zkoušeli jsme každý den dvě hodiny nový materiál. Když jsme pak přijeli do studia, nahráli jsme celé album na jeden zátah za jeden den. Šlo nám hodně o to, abychom zachytili, jak zníme naživo.

Jaké publikum očekáváš? Přece jen nebude asi tak divoké, jako za tvých hardcorových časů...
Snažím se od lidí nic neočekávat. Moje úloha je hlavně je dobře bavit. Je ale jedna věc, kterou o svém publiku můžu říct. Baví mě, jak široká je paleta lidí, kteří na mé koncerty chodí. Jasně, že na mě chodí punkový děcka, ale najdeš mezi nimi i starší lidi, lidi, kteří mají rádí folk. Dřív to takové nebylo, všichni v sále měli na sobě úzký černý džíny a trička Against Me. Hraní je o komunikaci a teď mám pocit, že můžu zasáhnout víc lidí. 


Ve videoklipu k Mittens jsi oblečený za Elvise - kde se vzala taková změna stylu?
On je král, on je prostě král! Minulý rok jsem ho začal opravdu vážně studovat a teď jsem jeho velký fanda. Celý ten nápad s klipem vznikl tak, že na oslavu narozenin mého tour managera jsme mu koupilu Elvisův kostým. On mu taky dost fandí. Ten nápad mi přišel tak super, že jsem hned koupil jeden i sobě.


A co naživo, nepřivezeš ho do Prahy?
(Smích) Nenene. Neplánuju se během tour oblíkat za Elvise, ale možná nad tím ještě popřemýšlím.

Nepřivezeš nám tedy aspoň na ochutnání pivo tvojí značky?
Já bych rád! Ale oni zrovna teď přestali to pivo s mým jménem vyrábět. 

Nene!
Já vím, je to smutné, ale oni čas od času obměňují sortiment. Jsou docela malý nezávislý pivovar, takže jsem na tuhle spolupráci rád kývl, ale nic podobnýho neplánuju. Žádný parfém Frank Turner se nechystá. (smích) 

Je něco, co bys nám chtěl říct o tour, kterou právě jedeš?
Oproti té poslední bude víc punková. Před dvěma lety jsme měli luxus velkých hal, třeba v Německu. Tahle tour je menší, máme i menší crew a cítíme se s klukama trochu, jako bychom hráli po hospodách. Je to zábava, taháme se s věcma, pomáháme stavět pódium a já jsem díky tomu zhubnul a nabral svaly, což je paráda. (smích)

A co tvoje záda - jsou už lepší?
Musim si dávat pozor, ale je to už mnohem lepší, díky za optání.

Super díky, uvidíme se v Praze!

text: Alena Bílková, foto: Vojtěch Florian, archiv zpěváka

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: J.A.R. na hradě Kašperk SOUTĚŽ: Filmový festival Karlovy Vary 2024
zavřít