Honza Křížek interview: Miluju svobodu, která je draze vykoupená hromadou potu

Vydáno 08.11.2017 | autor: Hana Bukáčková

Honza Křížek se po ukončení činnosti Blue Effectu ocitl na rozcestí. Hledal se a našel sám sebe na sólové dráze, kde má pocit absolutní volnosti. Za neuvěřitelně krátkou dobu vzniklo jeho debutové album s jednoduchým, ale výstižným názvem Honza Křížek, které vychází 10. listopadu u Supraphonu. O dva dny dříve desku představí na minikoncertě v Supraphon Music Pointu v Praze. Nahrávací proces ho občas bolel a zkraje bolely i první sólové koncerty, než se odprostil od toho, že mu v zádech chybí kapela, na jejíž zázemí byl zvyklý třicet let. 

Honza Křížek interview: Miluju svobodu, která je draze vykoupená hromadou potu Honza Křížek interview: Miluju svobodu, která je draze vykoupená hromadou potu

Zkraje jsi měl paradoxně strach ze sólových koncertů, ale za tu dobu jsi se poměrně otrkal, čím je daná ta změna?
Miluju vystupovat samostatně, protože to bolí. Bolí to proto, že jsem byl zvyklý 30 let hrát a vystupovat s kapelou, najednou je člověk sám a hledá bubny a basu, na rozdíl od posluchače. Pár koncertů jsem protrpěl, protože jsem si zvykal na novou polohu, pak se to zlomilo tím, že jsem se na to vykašlal a našel jsem bubny a basu sám v sobě a to se odrazilo na vystoupení.  Do toho jsem psal nové písničky. Jakmile jsem ve čtvrtek písničku dopsal, tak jsem ji v pátek hrál na svém koncertě. Byl to naprosto interaktivní skladatelský a interpretační sólo proces, který jsem musel podstoupit a občas bolel. Ve studiu to bolelo dvakrát tolik.

Honza Křížek interview: Stýskalo se mi po tom živelným rock'n'rollu

Člověk chce být na sebe tvrdý a ještě k tomu si vezme nad sebe tvrdého producenta pedanta, jako byl Dan, který to má potvrdit a vytáhnout z člověka věci, o kterých ani neví, že je má. Proces je sice bolavý, ale nádherný a já ho miluju. Miluju svobodu, která je draze vykoupená hromadou potu, ale jsem šťastný, že jsem si na to mohl sáhnout, mám album a vlastní identitu, včetně loga, které dělal Martin Sršeň z La Putiky,

Když jsme se před půl rokem potkali u rozhovoru ohledně comebacku Walk Choc Ice, napadlo by tě, že se za tak krátkou dobu setkáme znovu a budeme si povídat o tvé debutové desce?
Nenapadlo. To, že tady sedíme, je zásluha především Alice Frimlové, mojí manažerky, a Dana Frimla, mého producenta. Kdyby to bylo na mě, tak tady nesedíme. Začal jsem pracovat na písních v březnu a v průběhu dubna, května se přidali Alice s Danem s tím, že jestli se chci příští rok představit na festivalech se svojí tvorbou a novou deskou, tak ji musíme vydat ještě letos. Akceleroval jsem to a podařilo se to.

HOPSTRÁDA ŠÍLENÁ, ŽÁDNÉ KECY, ALE ČINY

Nabralo to teda pořádné obrátky…
Je to hopstráda šílená. (smích) Ale přesně tak jsem si to představoval. Můj skladatelský proces, který umím, je přesně tento, který dělám. Proto jsem se rozhodl jet sólovou kariéru, můžu věci okamžitě ovlivnit a k sobě jsem si sehnal lidi, kteří jsou podobného naturelu, jako jsem já… žádné kecy, ale činy. Nečekám, co přijde, ale vymyslím si, co chci dělat, a pak si vymyslím prostředky, kterými toho docílím, jdu za tím tvrdě a prostě to dosáhnu. Neustále jsem v dobré škole. Ve studiu jsem si připadal jak v Honzíkově vidění, jak mi v něm bylo příjemně a odsýpalo to.

ROCKBLOG: Honza Křížek - Jdeme do finále!

VYMĚNIL JSEM ZAHŘÁTOU ŽIDLI ZA SVOJI ROZVRZANOU

Co bylo prvním impulsem pro natočení sólovky?
Moje narození. (smích) Ne, teď vážně, bylo jich víc, ale nevím, které převažovalo, jestli to, že odešel Radim Hladík, narodil se Antonín Křížek, nebo že jsem odstrčil zahřátou židli rádia RockZone a sedl si doma na rozvrzanou, ale svoji židli a začal jsem skládat hudbu do filmu. To byly takové impulsy, kdy jsem se hledal a ocitl jsem se tam, kde jsem chtěl být, tedy na nule a v pozici absolutní volnosti. V tu chvíli přišly první nápady, od kterých jsem se odrazil.  

Jsou pro tebe děti inspirací?
Velikou. Písnička Láska je v nás! vznikla pár dní po narození prvního syna Matyáše jako bezprostřední reakce, kdy jsem se v úžasu na něj koukal jako na svůj odraz v zrcadle . Napsal jsem ji okamžitě, byla to jedna z věcí, kterou jsem napsal bez tužky a papíru. Otevřel jsem pusu a zazpíval jsem ji od začátku až do konce, sice v jiné formě, než je na desce, ale gró, které ji charakterizuje, zůstalo. Tato písnička je jediná, která vydržela ze šuplíku, zbylé písničky na desce vznikly během procesu nahrávání od března do srpna.

Proč jsi vydal jako druhý singl písničku Protiklad?
Charakterizuje celou desku tím, že je dostatečně energická, rocková a zároveň je trošku experimentální a glosuje mě samotného veselou hravou formou. Proto jsme zvolili tuto písničku jako adekvátní ochutnávku. Ale teď je tady pumelenice a hlavní singl Tsunami, který představuje celé album. Videoklip vznikl pod taktovkou herce a principála souboru Cirk La Putyka Rosti Nováka.

VIDEOPREMIÉRA: Honza Křížek vykračuje k lepším zítřkům a představuje novou desku

Jaké to je jít po delší době s kůží na trh?
Poprvé jít s vlastní kůží a jménem je opravdu velký mazec, byl jsem se svojí ženou dvakrát na porodním sále a místy mi to jak na pódiu, tak ve studiu, právě připomínalo porodní sál.  Je to o tom sžít se sám se sebou. Po Blue Effectu jsem se vydal na cestu, na které jsem se konečně našel.

Proč jsi desku pojmenoval jednoduše Honza Křížek?
Je potřeba spojit jméno, obličej a hlas, protože jsem někomu byl znám z předchozích učinkování, ale teď se chci prezentovat sám za sebe, proto bylo nasnadě pojmenovat album právě takto.

BLOG: S Honzou Křížkem ve studiu - O ztrátách a nálezech i vyřvaných hlasivkách

Album je o ztrátách a nálezech, co konkrétně se v něm odráží?
Album je o odchodu, příchodu, ztrátách a nálezech. V tomto případě jsou to lidi, kdy tě jejich přítomnost a nepřítomnost zasáhne. Ztrátou je myšlen Radim Hladík a nálezem je celá moje rodina a nalezení životní stability, kterou jsem v ní našel. Závěrečná písnička V loužích je taková, jaká je, protože jsme se 14 dní předtím, než jsem ji napsal, šli projít s rodinou ruku v ruce Litomyšlí, pršelo, pralo to do nás a voda je díky tomu na albu skutečně všudypřítomná. V těch loužích jsme krok za krokem bezstarostně šli. Takže vím, o čem zpívám. Vše je odžité. Pokud tam je klišé, které miluju, tak je tam právě z tohoto důvodu. Jsou tam příběhy, které se skutečně staly, nic víc, nic míň. Tsunami je o vlně lásky, kterou ztělesňuje má žena, která mě podporuje a miluje i ve chvílích, když ležím na zemi, jsem bledý a není mi dobře. Ostatní mě překročí, kdežto ona mně pomůže a zvedne.

Odrazil se názor tvojí ženy na obsahu alba?
Nejenom na něm, má vliv na vše, co dělám. Svojí ženu miluju a zároveň je mým parťákem na život, který je i mým supervizorem v profesním životě. Plně jí v tom důvěřuji. Zároveň jsem i já jejím opěrným bodem a mentorem.

Předělávku skladby Slunečný hrob jsi nahrál s Michalem Pavlíčkem, nenapadlo tě využít jeho schopností k větší spolupráci na desce?
Napadlo, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Jsem strašně rád, že Michal na to absolutně bez hnutí brvy okamžitě přistoupil. Album jsem celé natočil sám. Dan byl k tomu věrným druhem a následovníkem a je to na tom bezprostředně znát, pokud jsem kytarista, bubeník, baskytarista, zpěvák, aranžér, svým způsobem producent, tak se umím do všech nástrojů vpít natolik, že v tu chvíli jsem dal Danovi důvěru. Hrál na mě jako dirigent na svůj orchestr a učil mě, jak to mám uchopit, abych se tam sám sobě nepletl pod prsty. S Danem jsme hodně propojení, a jak jsme zjistili během natáčení, tak máme i propojené hudební knihovny a světy.

SPOLÉHAL JSEM SE SÁM NA SEBE

Nebylo by jednodušší si pozvat k nahrávání další muzikanty?
Je to jednodušší ve chvíli, kdy víš, kdo jsi, ale já jsem přišel s písničkami v akustické podobě a Dan mi s nimi velmi pomáhal. Nahrál jsem si to radši sám, než abych s tím otravoval někoho jiného, spoléhal jsem se sám na sebe. Až budu mít vedle sebe někoho podobného, jako je Dan, pustím ho k tomu, do té doby jinak ne. To jsem zásadně chtěl na desce ukázat včetně toho, že umím pozvat hosta takového formátu, jako je Michal Pavlíček.

Kdy se dočkáme křtu?
8. 11. nás čeká in-store koncert v Music Point Supraphon, kde světu ukážeme a oznámíme, že mám album. Součástí toho bude překvapení, které neprozradím. (úsměv) Desku pokřtím až 12. března 2018 v Paláci Akropolis, kde se představím s novou doprovodnou kapelou. Zároveň tam budeme mít druhý mini křest - půlhodinový dokument o tom, jak vznikala deska. Premiéru bude mít před vypuknutím koncertu.

Za pár dní, 13. 11., proběhne dlouho avizovaný koncert s Walk Choc Ice, na co se můžeme těšit?
Budeme završovat oslavy 25 let, půjde o jedinečný koncert, který se nebude opakovat. Provoz kapely, jak se během roku potvrdilo, je velice náročný. Je to spíš tributní kapela, kdy jsme v roce 2013 zavzpomínali na vydání alba Keep Smiling a letos jsme zavzpomínali na 25 let od založení kapely čtyřmi koncerty, toto bude poslední z nich. Možná se najde nějaká další příležitost, ale v tuto chvíli je to určitě poslední koncert na nějakou dlouho dobu. Chci se plně soustředit na svoji sólovou kariéru.

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Holoubek, archiv

Témata: Honza Křížek, Walk Choc Ice, Blue Effect, Radim Hladík, Protiklad, Tsunami, Padám vzhůru

zavřít
[banner1]