Matěj Homola (Wohnout) interview: S bráchou jsme jak dva kohouti na jednom smetišti

Matěji, ocitli jsme se u vás ve zkušebně na Vinohradech, jak dlouho tu zkoušíte?
Tuhle zkušebnu máme asi 12 let a dostali jsme ji díky tomu, že bubeník Fenek pracoval v reklamní agentuře, která sídlí v tomto baráku. Sháněl prostor, kde by mohl cvičit na bicí, nakonec tu cvičíme všichni. Je to strategické místo. Navíc předtím jsme měli zkušebnu ve 4. patře bez výtahu, což byl vopruz tahat všechny věci v noci po koncertech do pater. Bylo to v Aqua klubu nad žižkovským viaduktem. Barák vlastnil príma chlap, vlivný gay, který tam vedl gay klub, k tomu tam byl ještě další gay klub, travesty klub, kanceláře a navíc tam bydlely transky, co tam pracovaly. Chodily tam přes den chlupatý v tangách. Což byl fakt bizár. Ale měli jsme s nimi dobrý vztahy, dost se tam kalilo, byli jsme se kolikrát podívat na jejich show.

Wohnout čeká další várka unplugged koncertů, v listopadu a prosinci zamíří do divadel

Jak často se ve zkušebně scházíte?
Scházíme se tu všichni vždy tak rok před tím, než jdeme točit desku a pracujeme na novém materiálu, zhruba tak dvakrát týdně. Jinak prakticky nezkoušíme, jen jednou či dvakrát předtím, než vyjedeme na šňůru. Během turné či festivalové sezóny vůbec. Ale Fenek a Zemánek cvičí spolu jednou týdně celý rok jen rytmiku. U toho my s bráchou nemusíme asistovat, tak neasistujeme a cvičíme doma.

Měli jste kapelní dovolenou, kde jsi všude byl a co jsi zajímavého viděl?
Byl jsem na měsíc v Maroku na motorce. Každý podzim jezdím po konci festivalové sezóny na měsíc někam a sem často, protože se mi ta země líbí, je tam teplo a klid a na motorku to tam je ideální. Logisticky to řeším tak, že motorku pošlu do Malagy, kam si pro ni přiletím. Odtud je to 150 km na trajekt, tam si koupíš lístek a pink, za hodinu plavby jsi bez problémů v Africe. Viděl jsem spoustu zajímavých věcí, hlavně co se týká krajiny někde v odlehlejších částech. Zemi nedoporučuji moc alkoholikům, protože je to muslimská země, takže si tam člověk moc nenapije, ale spíš zahulí. (smích)

Festonda Cup vyhráli Apple Juice, nohejbalové týmy sestavili i Wohnout, Tři sestry nebo UDG

Vnímáš dovolenou jako čas odpočinku, nebo při ní i skládáš a pracuješ na nových věcech?
Letos, jak máme akustickou šňůru, jsem se rozhodl, že opepřím naši hudbu ukulelem, na které jsem nikdy nehrál. Den před odjezdem jsem si ho koupil a vzal s sebou. Ale když si dám na dovolené někde chill a brnkám si u toho na ukulele, jako práci to fakt neberu.

PŘEDSTAVA UKULELE NA AKUSTICKÉ ŠŇŮŘE? DOBRÁ MOTIVACE

Co tě k tomu tak najednou vedlo?
Chtěl jsem tam na něco měsíc hrát a představa ukulele na akustické šňůře byla dobrá motivace, navíc kytaru mám velkou a na motorku se mi nevejde, tak jsem si ji zmenšil. (úsměv) Vyplatilo se. Ukulele má specifický zvuk, akordy se drží úplně odlišně, než jsem zvyklý z kytary, je to pidi, takže tam bylo nějaký počáteční trápení, ale stejně mě ten nástroj dost chytnul a část koncertu na něj fakt hraju. Krom toho na něj vznikly nějaké náměty na nové písně, je tedy možný, že ho zařadíme nejen na akustickou šňůru, ale i třeba do elektrického koncertu. Krom ukulele jsem pracoval na textech, ať už to bylo na desku, která vyjde příští rok, nebo na singl, který jdeme točit na začátku prosince, takže snad bude venku ještě letos.

Právě křížujete republiku se svým akustickým turné. Liší se repertoár od jarní části?
Lehce se obměnil, ale vlastně je to jedna šňůra, která byla přerušena festivalovým hraním. Playlist je z 90 % stejný. Dvě písně jsme vyhodili, jako například Našim klientům, kde jsme všichni čtyři hráli na jednu kytaru a nám už to připadalo jako ohraný divadlo. Ale tři nové písničky jsme zase přidali, jako například Hudba léčí. Ráz turné svádí k tomu, že jsme víc interaktivní a upovídaný než obvykle a máme chuť povídat trapný historky, proto je ten koncert docela dlouhej. (smích)

Jak vznikla spolupráce s Laco Déczim?
Nejprve vznikl ten hudební podklad a do něj provizorní text, který neděláme jako ostatní kapely ve svahilštině, ale v češtině. Náhodou tam spadla věta "Hudba léčí, když jí má v péči Laco Deczi", tak nás za čas napadlo, že by to nemusel být provizorní text. Přes kamaráda jsme se s Lacem zkontaktovali, poslali mu do Ameriky demáč a pak to řešili po internetu. My to nahráli ve studiu zde, Laco v USA. Já ho viděl poprvé až při natáčení klipu po půl roce, když jsme s ním o tom začali komunikovat. Kluci se s ním úplně minuli, protože natáčeli jindy a jinde. Laco je velký svéráz, ta spolupráce byla skvělá, protože nemá takové to škodlivé muzikantské ego, když se má něco předělat, neboť jsme něco předělávali. Samozřejmě ne proto, že by to bylo falešně, nebo mimo rytmus, spíš šlo o doladění našich představ v některých detailech. Laco je profík.

Neobjeví se Laco na některém z koncertů vašeho turné?
Laco žije v Americe, a když je zde, má hromadu koncertů, takže to byla víceméně ryze jednorázová spolupráce. Budeme tam mít ale Vojtu Lavičku, který si opět vymyslel nové houslové linky právě do již zmiňované písně. Vojtu máme rádi, je to fenomenální muzikant. I kdyby Šporcl prosil, žebral, má smůlu. Vojta nám lidsky výborně zapadl do kolektivu, má stejný druh humoru a myslíme si, že naši spolupráci do budoucna ještě rozšíříme. Určitě ho využijeme na nové desce nebo na elektrické koncerty.

Wohnout interview (I.): Píseň Svaz českých bohémů byla vlastně outsider

Čím ještě budou koncerty jiné?
Na akustické šňůře experimentujeme s více nástroji, bubeník Fenek oprášil po pětadvaceti letech trombón, kdysi ho měl jako druhý nástroj na konzervatoři. Má to jednu nevýhodu, a to tu, že se musí před koncertem asi půl hodiny roztroubit v šatně a to je pro nás ostatní k nevydržení. Pak ještě dává jeden song na námořnický piáno, tedy na harmoniku. Já hraji na ukulele, Zemánek na klasický kontrabas a brácha jednu věc na bicí.

Wohnout interview (II:): Jestli si děláme naschvály? Došlo na žerty s jídlem i kondomy

Jak si užíváte akustické koncertování?
Je to skvělý. Když jsme před pár lety vymysleli tento projekt, bál jsem se, že to lidi nepřijmou, protože jsme ten náš set hodně zklidnili a sedíme u toho. Působí to dospělejc než naše "normální" hudba. Trochu se to promítlo i do toho, že přibyl nový druh diváka. Na tyto koncerty přichází hodně lidí nad 50 let, kteří by jinak na náš elektrický koncert nikdy nešli, ale chodí do divadel a na koncerty vážné hudby.

SPOLUPRÁCE S BRÁCHOU PŘINÁŠÍ NÁZOROVÉ TŘENICE, ALE I PLODY

Už jsi nakousl, že nová deska vyjde příští rok, kdy se na ni můžeme těšit?
Rádi bychom ji vydali v červnu. Máme poměrně hotový materiál, se kterým se na jaře zavřeme do studia. V současné chvíli máme hotových dvacet písniček, ještě bychom rádi udělali dalších deset, z toho všeho pak vybereme 15 na desku. S výběrem nám pomůže asi deset lidí, kteří nám u toho vždy asistují a jejich názor je pro nás důležitý. Deska má zatím pracovní název Mír a papírky. Určitě se na ní objeví pár hostů. Co se týká natáčení desek, dokážeme si ho oproti koncertům užít.

Do studia za námi jezdí zpravidla kamarádi na cigáro a na pivo, a když už tam jsou, něco tam s námi nahrají a nazpívají a je to pro nás památkou na jejich návštěvu. Pak si přivážíme hosty, kteří tam udělají víc, než že jen kousek něčeho zazpívají. Kdo to bude teď, to ještě nevím. Dřív jsme s bráchou na deskách pracovali separé, teď dohromady, za to s větším množstvím názorových třenic. Nápady bereme tak, že jsou jako nás obou, tedy můj nápad je jeho nápad a obráceně, tzn. že se v mém nápadu může brácha rejpat. Ale přináší to plody stejně jako třeba u Pražského výběru, kdy Pavlíček s Kocábem byli dva kohouti na jednom smetišti. (smích)

Kdo byl nejméně očekávaný host na předchozích deskách?
Třeba Marek Eben na poslední desce. Míchali jsme zrovna v Sonu a on taky. Měli jsme místo, kam jsme potřebovali anglického mluvícího pilota. Protože on umí dobře anglicky, má příjemný hlas a je vstřícný člověk, slovo dalo slovo, dali jsme si panáka, skočil to namluvit a za půl minuty bylo hotovo.

Po čtrnácti letech si 9. března zahrajete na Žebříku, kde jste posbírali už několik cen. Na co se můžeme těšit?
Těšíme se tam, protože to bude super mejdan. Zároveň si myslíme, že tato anketa má ještě s Andělem smysl, je dobré ji dělat a pokračovat v ní. Jestli zahrajeme akusticky, či elektricky, to je věcí domluvy, protože na příští rok máme v plánu jet ještě pár akustických koncertů. Zároveň koketujeme s myšlenkou, že bychom pojali naše koncerty příští rok poloakusticky, tedy že bychom hráli půl koncertu akusticky a půl elektricky.

Máte originální merch, kde najdu krom klasického zboží i snowboard, papírky apod. Kdo s tím přichází?
Máme na to speciálního člověka, který se o to dobře stará. Ale už se i stalo, že přišel s kravinou jako například podkolenky, které byly vyrobeny z divného materiálu. Když sis je natáhla na nohu, prosvítala ti noha a vypadalo to spíš, že máš na sobě punčocháče. Tak jsme mu na to řekli, že to je hnus, a zeptali se, kolik toho nechal udělat. O on že za 16 tisíc. (smích)

Kondomy jste vzhledem k vašemu názvu neplánovali?
Jo, plánovali, ale už nevím, na čem to krachlo. Asi na množství, protože když děláš merch, tak zrovna po kusech se to neobjednává, spíš po krabicích… A co když lidi přestanou píchat, co my pak s nimi? (smích)
Fenek: Zároveň chceme, aby se ve společnosti rodilo hodně dětí a tím pádem i našich nových posluchačů.

Termíny akustického turné:
24.11. Svitavy – Fabrika
25.11. Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
27.11.+ 28.11. Praha – Retro
1.12. České Budějovice – Divadlo Metropol
2.12. Rakovník – Tylovo divadlo
15.12. Hradec Králové - Denoche
16.12. Karlovy Vary – Lidový dům

Text: Hana Bukáčková, foto a video: Lucie Levá, archiv

Témata: Wohnout, Matěj Homola, Vojta Lavička, Laco Déczi, Hudba léčí