ANKETA (II.): Jak hudebníci vzpomínají na školní léta? Matěj Ruppert rozbil Husákův obraz, Marpo zatopil učitelce

Vydáno 31.08.2018 | autor: Hana Bukáčková

Než usednou školáci v pondělí 3. září zpět do lavic, zavzpomínali muzikanti exkluzivně pro čtenáře iREPORTu na svá studentská léta. První část naší ankety si připomeňte zde, v té druhé nám odpovídali Matěj Ruppert, Marpo, Thom Artway a další. 

ANKETA (II.): Jak hudebníci vzpomínají na školní léta? Matěj Ruppert rozbil Husákův obraz, Marpo zatopil učitelce ANKETA (II.): Jak hudebníci vzpomínají na školní léta? Matěj Ruppert rozbil Husákův obraz, Marpo zatopil učitelce

Hudebníci odpovídali na následující otázky:

1) Jak vzpomínáš na školní léta? Jaký jsi byl/a žák/student?
2) Co ti ve škole nejvíc šlo a co jsi naopak nesnášel/a? 
3) Jaký byl tvůj největší školní průšvih? A za co nejbizarnějšího jsi dostal/a poznámku?

MATĚJ RUPPERT

1) Byl jsem dítě velmi živě, až nezvladatelné, ale šťastné! Žák jsem vzhledem ke své poruše LMD - dneska se to jmenuje ADHD - nebyl nijak dobrej, dodnes mám problémy s psaním!
2) Měl jsem rád matematiku a zeměpis i dějepis, to mě fakt bavilo. Nesnášel jsem hlavně chemii. To byla hrůza, výpočet molární hmotnosti mě dodnes často budí ze sna.
3) Bylo jich dost, třeba když jsem rozbil Husákův portrét mapou, a navíc myslím mapou Severní Ameriky. (smích) A bizarní poznámka byla "Metá po spolužačce jablečné pyré a ještě se drze vysmívá!" 

Monkey Business představili nové kostýmy. Jsou na nich parazité, včetně Andreje Babiše a Miloše Zemana

RADEK "GIPSY" BANGA

1) Na školní léta vzpomínám rád. Na prvním stupni se na mě dost odráželo to, co se dělo doma, ale v páté třídě jsem pochopil, že vzdělání je pro mě jedinou šancí. Začal jsem na sobě makat a od šesté třídy jsem měl vyznamenání.
2) Nejlíp mi šla angličtina, asi i díky tomu, že jsem se hodně kamarádil s Američany. Problém ale byl, že jsem se naučil hodně používat slang, což byl při hodinách angličtiny docela problém. Paradoxně nejhůř mi šla matika, což je zvláštní, protože dnes jsem vzděláním ajťák.
3) Možná to bude znít překvapivě, ale já byl na základce bezproblémový žák. Jen jednou mě potrestala paní učitelka, když jsem se vztekal. Posadila mě před celou třídu a ostatní děti mě musely nakreslit. Musím říct, že mi to ale pomohlo a za deset minut jsem se už smál.

Radek Banga (Gipsy.cz) interview: Musíme mít naději v lepší zítřky



VAŠEK BLÁHA (DIVOKEJ BILL)

1) Moc rád, základka v Úvalech byla bezvadná, ostatně v jejím sklepě jsme pak měli léta zkušebnu. Pan ředitel Smolík byl borec, taky muzikant. A ředitel Březka nás taky podporoval, vždycky se rád zajdu podívat do tříd, kam jsem chodil, teď mi to přijde všechno takový malinký, za pár let tam začnou chodit moje dcerky. No, a pak učňák Praha Hloubětín, nejlepší roky, 20 minut vlakem, jedna zastávka tramvají, měl jsem to blíž než většina Pražáků. 
2) Byl jsem takový průměrný žák, sem tam trojka na vysvědčení, čtyřky jsem asi nikdy neměl, tedy na základce ne. Na učňáku už jo. Maturoval jsem jedna, dva, tři, čtyři. Čtyřka z dějin umění, na které jsem se paradoxně jako na jediné opravdu připravoval. Otázka se prostě trefila někam, kde jsem nemel ani páru, zachránilo mě, že když jsem byl na potítku, kámoš, co zrovna maturoval, měl jako doplňkovou otázku tu moji hlavní, tak jsem něco zaslechl. A učitelé mě taky podpořili, jinak bych rupnul.
3) Na žádnej extra průšvih si nevzpomínám, spíš taková ta klasika, flusačkama z verzatilky jsme nastříleli kuličky modelíny na strop a tátové museli vymalovat třídu, kámoše Čáďu jsem trefil kamenem do hlavy, ale on to na mě neřekl. Dodnes, když se potkáme na pivku, mi ukazuje, že mu tam zůstala boule. Nebo taky klasika, když jsme se zmazali na lyžáku, což byla povinnost. Na srazu po dvaceti letech spolužáci vzpomínali, jak jsem skákal šipky do tůjí. To si třeba vůbec nepamatuju.

Divokej Bill dosáhl dvaceti let. Jubileum oslaví v lednu velkolepým koncertem v O2 areně


ŽOFIE DAŘBUJÁNOVÁ (MYDY RABYCAD)

1) Čistě náhodou si pamatuju jen ty roky, kdy jsem byla vzornou žačkou. Dál nevím. (smích)
2) Na gymplu jsem opravdu nesnášela cokoliv spojenýho s chemií a fyzikou. Později, světe, div se, i hudebku, neb jsem dostávala čtyřky z testů a všichni se mi smáli, že s gymplem studuju i konzervu, a přesto jsem na hudebce byla nejhorší ve třídě. Nějak mě to tam zkrátka nebavilo.
3) Vzpomínám, že jsem společně s půlkou třídy jednou dostala poznámku za to, že jsem se příliš usmívala na učitele. Bizarní samo o sobě. Myslela jsem to dobře, ale on evidentně ne. (úsměv)

LIVE: Top 5 druhého dne Metronome festivalu - Chemical Brothers, David Byrne i domácí Mydy Rabycad


MARPO

1) Hodně špatnej, školu jsem vesměs nenáviděl. 
2) Tělocvik. A nenáviděl jsem matiku, ta mi vůbec nešla. 
3) Volali na mě policii. Jedna učitelka odcházela a dostala naši třídu jako poslední, tak jsem si říkal, že jí to ještě trochu opepřím. 

TOP 8 nejlepších domácích alb první poloviny roku 2018: Marpo, Barbora Poláková, Mandrage a další


THOM ARTWAY

1) Rád vzpomínám na střední školu. Měli jsme super partu a ve třídě byla neustále sranda. Bydlel jsem na internátu, a tak jsem měl po škole hodně volného času, který jsem věnoval zevlování, hře na kytaru a poslechu hudby. Byl jsem průměrný student. Učil jsem se jen věci, které mě bavily.
2) Matematika, fyzika, chemie mi nikdy nešly a nebavily. Rád jsem měl například počítačovou grafiku a multimédia.
3) Nuda. Nikdy jsem nedostal poznámku.


MARDOŠA
(TATA BOJS)

1) Vzpomínky mám skvělé, přestože jsem kdovíjak vynikající žák ani student nebyl. Nebyl jsem ale ani žádný raubíř ani jsem úplně nepropadal (i když z mikroprocesorů jsem jednou dělal reparát). Spíš jsem nějak proplouval a v některých situacích zastával funkci "třídního blázna". Ošemetné situace mi leckdy pomohlo vyřešit krvácení z nosu.
2) Nejlíp jsem si samozřejmě vedl o přestávkách. Docela se mi dařilo schovávání ve třídě, při povinném korzování na chodbě při velké přestávce. Z předmětů byla možná nejotravnější, protože nejhloupější, Občanská nauka, kterou naštěstí mladší ročníky nepamatují a doufám, že už žádné ročníky ani pamatovat nebudou.
3) Když jsme hráli jednou "Hadr-ball" (náš vlastní sport - kombinace hokeje, lakrosu a fotbalu s vlatnoručně ušitým balónkem z hadrů - hadrákem), vysklil jsem obraz s Husákem. Rychle jsme to zakamuflovali tím, že jsme zbytky skla vylámali a vyhodili. Málokdo si všiml, že obraz není zasklený. Ostatně, už ho stejně nikdo moc nevnímal. Jenže při následující hodině se najednou prezidentský portrét nad hlavou nic netušící vyučující odloupnul a jako podzimní list se snesl za jejími zády na zem. To třída samozřejmě nevydržela a vybuchla smíchy. Takže už jsem musel s pravdou ven - a s Husákem ke sklenáři. Nejlepší na tom bylo, že poté, co se tehdejší prezident poroučel na zem, objevila se pod ním další vrstva. Z obrazu na nás najednou shlížel Ludvík Svoboda.

LIVE: Tata Bojs v Aeru poháněli fanoušci svým šlapáním

MATĚJ HOMOLA (WOHNOUT)

1) Byl jsem jeden z nejlepších studentů v republice, chodili mě ukazovat jako vzorný příklad na ostatní školy, v každé třídě visel můj portrét s nápisem Tvůj vzor.
2) Nejvíc mi šlo všechno a nejvíc jsem nesnášel přestávky, protože to je zdržování od učení.
3) A taky jsem samozřejmě nikdy neměl žádnou poznámku a ani průser. A když nějakej spolužák zlobil, tak jsem ho prásknul.

Barvy léta v Poděbradech: Fanoušky těšili Tři sestry, Wohnout i Vypsaná Fixa

Text: Hana Bukáčková

Témata: Divokej Bill, Gipsy.cz, Matěj Ruppert, Monkey Business, Mardoša, Tata Bojs, Mydy Rabycad, Thom Artway, Wohnout, Matěj Homola, Marpo

zavřít
[banner1]