S Wohnout ve studiu. Jak vzniká nová deska kapely?

„Desátá deska vyjde neplánovaně na 25. výročí existence kapely. Bude jiná v tom, že máme producenta. Ne, že bychom nějakýho nikdy neměli, měli jsme producenty jenom na singly Barbína a Díky moc. Jinak jsme si desky produkovali sami se zvukařem, který nahrál materiál,“ říká Matěj Homola.

ANKETA | Klub, kde jsem doma: Jirka Zemánek z Wohnout po párty v Kotelně vyhazoval nábytek z hotelu a Marpo si Pod lampou užil první stage diving

Pro producenta se kapela rozhodla zvláště kvůli zpětné vazbě „zvenčí“. „Byli jsme zacyklený ve svých nápadech. Zkusili jsme oslovit pár lidí, ale nějak nám to nefungovalo, nebylo to podle našich představ, tak jsme si ve finále to udělali fakt sami. S Michalem jsme začali před pár lety spolupracovat na nějakých klipech. Objevili jsme ho, když hrál s kapelou Stroy. Nějak nás to uhranulo, ohromilo a od té doby se známe. Dělali jsme s ním písničku Jsme na zkoušce v roušce, kterou jsme vydali před rokem. Na základě toho jsme se rozhodli pro spolupráci na celou desku.“

A čím desku producent obohacuje? „Postup práce s Michalem je přesně takový, který bychom očekávali od producenta. Je u věcí od prvotního nápadu. Není to tak, že bychom přinesli věci do studia a až tady s nimi něco dělali. Půl roku jsme v dennodenním kontaktu, máme společný chat, kde se hází nápady, všichni se k nim vyjadřují. Normálně se dostal do procesu jako pátý člen kapely. Tím, jak má hodně energie a tím, že si na tom dává záležet, jsme v neustálém kontaktu a do písní dost zasáhl. Má faktické relevantní poznámky, které mají hlavu a patu. Řekne, proč je to blbý, čím by se to mohlo zlepšit. Hází vlastní nápad,“ říká Homola.

Díky spolupráci se Skořepou získala formace novou energii. „Jsem přesvědčen, že to bude dobrý, že si za tím budeme stát. S každou písničkou se moc pracovalo, některé měly několik textů, spoustu forem, zkoušeli jsme spoustu cest. Teď jsme ve stádiu, kdy máme natočenou půlku desky. Na album bude mít velký vliv, že z nás vytáhl to nejlepší, což se ne na každý desce podaří. Máme hodně materiálu, máme přebytek, ale vyčištěnej.“

ROZHOVOR | Wohnout: Nevím, jestli nejsme trapní už teď

Materiál vznikl během minulého roku, kdy se celý svět potýkal s pandemií koronaviru. „Obvykle se začne doma. Člověk tahá nápady a pracuje s nimi. Teď to bylo trošku jinak. Z větší části jsme totiž pracovali přes internet a neměli moc prostoru něco nazkoušet. Za ten půl rok jsme měli míň než deset zkoušek, což je strašně málo,“ komentuje proces vzniku alba Homola.

Je známo, že se během karantény někteří členové odhodlali zdokonalit se v hraní. Objeví se to i na desce? „Basák Zemánek se začal učit sám od sebe na tubu a Honza se začal učit na housle. Housle tam Honza dát neplánuje, ale o tubě uvažujeme, že bychom tam dali jako fór. Tyhle věci si necháváme na akustickou šňůru, která měla být na jaře a vloni na podzim. Kvůli covidu ale nebyla a přesouvá se na neurčito.“

Název desky, ani ten pracovní, zatím není znám. „Zatím nikdo nehodil prvotní impuls. Ale jak je to jubilejní, tak to evokuje, že by se to mělo točit kolem toho. Když jsme točili první desky, tak vymyslet název desky byla třešnička na dortu. Teď na to nikdo moc nemá náladu, jenže něco tam bejt musí. Někdy už ale nezbývá energie, invence vymyslet něco kloudnýho, takže se ve finále dá název nějaký písničky.“

Kapela nahrává celkem patnáct písní. V případě vinylu by ráda udělala dvojalbum s jedním bonusem, a to pravděpodobně písní Jsme na zkoušce v roušce. Deska by měla vyjít do prázdnin, Wohnout doufají, že budou mít štěstí ji odprezentovat na letních akcích.

V Sonu nahrává desku kapela popáté. Jednoduše proto, že jí to vyhovuje. „Mám rád polohu studia na mapě, okolí, mám rád lidi tady, pro mě to tu má dobrou energii, kterou jinde necejtím. Je pro nás důležitý nahrávat mimo město. Zkusili jsme jednu desku nahrávat ve městě, kdy jsme byli zavřený měsíc v kanceláři a nemohli se jít ani projít, a na výsledku se to projevilo.“

Plavbu Wohnout nezastavila ani bouřka. Kotel rozhoupal loď

Na desce nebudou hosté. „Byly doby, kdy jsme si na to potrpěli. Jak byla deska pro nás sváteční záležitost, tak sis chtěl na památku – vzal sis kámoše, se kterými jsi kalil, potkával se na pódiích nebo sis vymyslel nějakého hosta. Teď jsme neměli pocit, že by nějaká písnička potřebovala hosta. Jediným bude právě Michal, ten bude zpívat ženské a dětské sbory. Naše děti zpívají i v singlu Malý princ.“

A jak vlastně probíhá samotné nahrávání? „Střídáme se s bráchou. První nahrál Fenek základy pro všechny věci, Zemánek to nahrál za tři dny. Teď my s bráchou uděláme dvě tři  písničky za den. Podíl je tak půl na půl s bráchou. Jak jsme nezkoušeli, tak tam není žádná společná věc, což vůbec nevadí, máme podobný cejtění, posluchač to nezaregistruje. Do jeho věcí nenahrávám ani kytary. Dneska třeba dělal od rána do dvou, pak dáme společnej oběd a já ho pak střídám. Tím, jak začínáme relativně brzo, tak děláme do takových deseti večer, ale pak tady vždy sedíme a kecáme do dvanácti, do dvou. Je to strašně na pohodu, příjemný tempo, jak jsme připravení.“

Michal Skořepa spolupráci vnímá jako výzvu. „Pro mě jako pro fanouška je to strašně dobrodružný, že se můžu podívat do střev muziky kapely, kterou poslouchám od základky. Člověk zná věci jako celek a když se začne hrabat v DNA jejich muziky, tak přichází, co dělá kapelu tím, čím je a já se to snažím podtrhnout. Než abych tam rval moje autorský věci, tak se snažím jim připomínat ty věci, které mě tam bavily jako fanouška a pomoct jim se na to rozpomenout. Tím myslím specifický smysl pro humor, který se neobjevuje pouze v textech, ale i v muzice, jako například různé hudební ztřeštěný, nečekaný, zajímavý, a hlavně barevný nápady. Tuhle barevnost mám na nich nejradši. Ne každá kapela si může dovolit napsat jakýkoliv druh písničky a projde jí to. Wohnout můžou udělat klidně dechovku a nikdo neřekne, že si to nemůžou dovolit. Mají paletu barev, kterou zabalí do určité nadsázky a humoru, aby to ty lidi bavilo.“

Jak ho muzikanti přijali mezi sebe? „Kluci doposud neměli producenta a já neměl kapelu, kterou bych produkoval. Pár písniček a desek jsem udělal, ale tohle je první pořádná kapela, kterou dělám. Za mě je tam chemie naprostá, dokonce jsem se sám učil vnímat muziku částečně přes jejich písničky, když mi bylo čtrnáct. Jak Jirka Zemánek hraje na basu, tak fóry z toho jsem považoval, že tak se hraje na basu v kapele, určitý Matějovy a Honzovy linky, je to jejich určitý rukopis.“

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv Wohnout
Témata: Wohnout, SONO Records, Michal Skořepa, Matěj Homola