Post-It interview: V jádru jsme pořád stejní blázni jako před deseti lety

Kdo jsou Post-It v roce 2019?
Tak trochu zestárli, pravda. Ale v jádru jsme pořád stejní blázni jako před deseti lety. Chemie a přátelství stále funguje. A to se, doufám, promítá do naší muziky.

TOP 5 českých comebacků v roce 2017: Nečekaný návrat Chaozz, Post-It, ale i očekávaná Gaia Mesiah a další

Snažíte se navázat na zpřetrhanou autorskou kapelní niť, nebo začínáte nanovo?
Mám pocit, že po každém dokončeném albu začínáš tak trochu nanovo. Co bylo, se nepočítá, alespoň to tak vnímám. Musíš dostát met, které jsi nabyla, a ideálně je posunout ještě dál. Samozřejmě po pauze skoro pěti let, kterou jsme měli my, se nejdřív vůbec musíš dostat do té správné provozní teploty.

Co bylo při návratu nejtěžší?
Těžko říct. Možná ten vůbec první koncert v roce 2017, který jsme měli na Vánoce v Akropoli. Nervozita byla veliká. Přijdou lidi? Ustojíme to? Bude nás to bavit? Dopadlo to nad očekávání dobře. Krásnej zážitek!

LIVE: Post-It se vrátili na scénu ve velkém stylu

KAPELA JE JAKO MANŽELSTVÍ

S hudbou jsi chtěl párkrát skoncovat, co tě přimělo pokračovat? Kdy takový krizový moment nastal poprvé a kdy naposledy?
Muzika je dřina, řehole. Všichni vidí jen kapelu na pódiu a jak se dokáže rozšoupnout a bavit po koncertě. Ale to je třešinka na dortu. Základ je dřina. Spousty zkoušet, cestování, cvičení na nástroj. Řešíš mezilidský vztahy - kapela je jako manželství. Je to i dost drahej koníček! Poprvé jsem chtěl skončit asi po měsíci, co jsem do Post-It přišel. Vůbec mi to nešlo. Byl jsem příšernej a chtěl to vzdát. A naposledy asi letos na jaře, když se nám narodilo třetí dítě. Přišlo mi časově už nereálný to skloubit s rodinou, prací atd. Ale opět mi došlo, že ta muzika je pro mě ventil, terapie. Asi ji nějakou formou budu dělat až do smrti. 

Všechno obvykle necháváte na poslední chvíli. Byl to i případ této desky?
No jéje. My si vždycky krásně všechno povíme u piva, Bekouš to bodově napíše všem následující den do mailu, vytvoří takový "fahrplan". Ale tím to tak nějak končí. Reálně to začneme řešit až pár minut před dvanáctou. Takže není překvapení, že právě doděláváme poslední písničku, která se má na EP objevit.

STRES A ČASOVÝ TLAK JSOU PRO UMĚLCE NEJLEPŠÍ IMPULS

Máte rádi práci pod stresem? Vyburcuje vás k lepším výkonům?
Nenávidím to, ale bohužel stres a časový tlak jsou pro umělce nejlepší impuls. Nevím, proč to tak je, ale funguje to! Je to asi jak z toho filmu Jen ho nechte, ať se bojí. Když si tak vzpomenu, asi jsem nikdy nenapsal písničku nebo text, když jsem byl úplně v pohodě a nic mě netížilo. Stres k tomu skládání asi patří.

Při ohlášení návratu jste říkali že chcete zase svou bratrskou pospolitost, že se dáváte znovu dohromady kvůli přátelství. Není to pro hudbu málo?
Takhle nad tím neuvažuji. Před patnácti lety jsme nad podobnými věci přemýšleli intenzivně. Řešili jsme si, co zabere, na co lidi a hudební scéna reagují. Kde je to okénko, kam se vměstnat a prosadit se. Po těch letech věřím v autenticitu. Lidi poznají, jestli to děláš upřímně, spontánně, nebo jestli je v tom kalkul. A jestli ne, tak to určitě poznám já a přes můj kontrolní mechanismus to neprojde. Dnes už ne. Chci si dělat muziku podle svého cítění a přesvědčení. Ne se nějak ohýbat, jak mi to není příjemný. Motivaci dělat písničky, myšleno lepší než, je ta předchozí, stále máme. I ten nezbytný pocit, že to dokážeme, je stále přítomen. A ten je pro nás motorem.

Při comebacku jste slibovali spoustu aktivit, singly, klipy... Ale fanoušci musejí na novinky poměrně dlouho čekat. Čím to je?
Měli jsme samozřejmě velké oči. Což nám zpětně nezazlívám, protože bez toho nadšení by se tahle mašina vůbec nedala do pohybu. Ale víš, jak to je, musíš vzbudit mediální poprask, aby si akceleroval zájem nejen fanoušků, ale i promotérů. Žijeme dnes hlavně v přefouklé mediální bublině. Víc než kdy dřív v područí sociálních sítí. V našem případě to ale nebylo myšleno jako faul na okolí. Jsme už otcové od rodin, všichni dost pracovně vytížení. Vměstnat do toho takhle časově náročný koníček zkrátka není jednoduchý a žádá si to spoustu kompromisů v osobním životě. Tímto děkuju našim manželkám, že to jsou ochotny akceptovat. O tomhle moc kapel nemluví, protože to není sexy a podkopává to jejich "pseudobožství".

Po pauze jste dosud vydali tři singly. V klipu Ragnarok se objevil pátý člen (kytara) a v Bonnie hraje taky (piano). Nikde ale oficiálně neuvádíte, že by se vaše řady rozšířily. Jak to tedy vlastně je?
V Post-It je personální otázka dost složitá věc. Jsme v tomto směru dost konzervativní, přestože během těch posledních patnácti let byly asi dva nebo tři momenty, kdy jsme o dalším členovi přemýšleli. Ale nakonec to nikdy nedopadlo. Jsme opravdu tak trochu exoti. Máme specifický druh humoru, který není každému po chuti. Taky jsme řešili problém, že bychom museli koupit větší dodávku, nebo by si Jirka aka Porne musel brát na koncert o čtyři kytary míň. A ani jedno v plénu neprošlo. Takže to zůstalo při starým. Ale u človíčka, kterého zmiňuješ, se to trochu láme. Je to náš letitý kamarád a producent Paya Bureš, který je ochoten a schopen ty naše stavy a nálady dávat. Takže to sice stále není oficiální člen, ale má nedílný podíl na naší nové tvorbě. Uvidíme do budoucna. Jestli bude hodnej, tak ho adoptujeme.

TOP 6 videoklipů týdne: Anna K. opět v plné síle, Post-It představují svůj první duet a Slza originální tanec

Současné tři singly jsou všechny dost rozdílné. Opět sami působí alternativněji, Ragnarok má pro změnu blíž k albu Sektor 10 a Bonnie, to je úplně nová poloha. Je to záměr, nebo spíš náhoda, že tvoříte stylově tak rozdílné skladby?
Určitě to není náhoda. Máme zkrátka rádi dobrou muziku. A je jedno, jestli to je hardcore, grunge, pop nebo alternativa. Náš kytarista Jirka třeba vyrostl na táborákových písničkách. Pokaždý, když se někde sejde naše vršovická tlupa u ohně, on popadne kytaru a už jede až do omdlení ty největší trampský fláky. Je to hrozná prča. A to je možná ono, my se neradi bereme moc vážně. Proto asi vždy dalším songem trochu polechtáme na bránici ten předchozí. Baví nás takhle blbnout a experimentovat. V tomhle ohledu jsou pro mě naprosto nepřekonatelný Faith No More. Totální směsice žánrů, přesto jim to tolik lidí baští.

Opět sami je příklad klasického protestsongu, Ragnarok se zabývá ekologií a ničením planety. Chtěli jste písněmi upozornit na aktuální společenské problémy? Nebo je to jen "zvolání do tmy"?
Co si představit pod souslovím "zvolání do tmy"? Pokud máš na mysli dnešní dobu a celý ten blázinec založený na všech sociálních sítích, máš asi pravdu. Je to zvolání do tmy. Ale my nemáme ambice stát v čele barikády, nebo lidi kolem mobilizovat, fanatizovat pro nějakou věc, nebo za nějakým účelem. My jen žijeme v téhle krásné zemi, máme děti a tím i odpovědnost za to, jakou zemi a Zemi jim předáme k žití. A umělci se přeci od pradávna chtěli procházet na hraně ostří, vzbuzovat nějaké reakce a emoce. Donutit lidi se zamyslet. To mě na tom baví. Ale nemám žádná velká očekávání.

Post-It oslavili s fanoušky dvacet let, podpořili je Thom z Imodium nebo Martina Pártlová

Je i Bonnie živým tématem, nebo spíš všeobecným vztahovým songem?
Vztahová témata jsou pořád živá a budou do té doby, než si nasadíme všichni virtuální brýle a budeme žít, hádat se a sexovat už je v binárním kódu. Ale speciálně tenhle song je pro mě silný z jiného důvodu. Napadl mě celý, včetně muziky, během hodinové cesty z venkova do Prahy. To se mi v životě nikdy předtím nestalo. Jen jsem to rychle zaznamenal na mobil, bez většího úsilí. Vlastně to asi ani není moje písnička, jsem jen interpret.

Název alba je přesmyčkou Nietzscheho citátu "Co tě nezabije, to tě posílí." Jsi fanouškem tohoto věhlasného filozofa, mimo jiné básníka a skladatele? Řídíš se sám jeho mottem v originálním znění, nebo máš jiné životní krédo?
Ne, nejsem filozof, sic to tak možná vypadá. Mám spíš sklony k filozofování, to ano. Ale spíš jen z osobních důvodů, abych se sám v sobě a na tohle světě trochu vyznal. Každopádně váhu tohoto citátu jsem, myslím, už pochopil. Mám už něco odžito, čtyřicítka na krku. Název mě napadl ve studiu náhodně při zrodu písničky Valkýra, která bude také na EP. Je to takový bláznivý song, ostatně tak jako život sám.

Stejný filozof stojí i za výrokem: "Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky." Jak moc je to pravda?
Netroufám si říct, jak to pan filozof Nietzsche myslel, ale já to chápu tak, že muzika tě vysvléká a obnažuje tvoje já. Alespoň já to tak mám. Když skládám písničku, musím se nejdřív zklidnit, úplně vypnout hlavu a nechat se muzikou někam unášet. A tam se buď s múzou setkáš a něco vznikne, nebo ta mrcha má zrovna ten večer jiný, lepší program a nepřijde. A ty tam čekáš a čekáš a po návratu zpět do reality si připadáš jako úplný nemehlo a blbec.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv kapely

Témata: Post-It, Czenda Urbánek, Co tě neposílí, to tě zabije!, Bonnie, Ragnarok, Opět sami, Sektor 10, Ideál, POST-I-NOOR