RETRO 90s | Arakain: Naše hudba není žádná neposlouchatelná, nesmyslná zběsilost

Vydáno 10.01.2024 | autor: Jarda Hudec

Arakain v závěru roku 1993 vydal album Salto Mortale, k němuž jsme s ním ve Švandově divadle v Praze dělali rozhovor. Vyšel v prvním čísle Rock Reportu roku 1994.  Nyní článek vydáváme znovu jako součást retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu. 

RETRO 90s | Arakain: Naše hudba není žádná neposlouchatelná, nesmyslná zběsilost RETRO 90s | Arakain: Naše hudba není žádná neposlouchatelná, nesmyslná zběsilost

Do Švandova divadla z tehdejších pěti členů dorazili tři - Aleš Brichta, Jiří Urban a Zdeněk Kub. „Mirek asi akorát zadělává na housky a Marek? Ten buď hajá, nebo se učí telefonovat, ale nejspíš zajíždí novou kolobrndu," zdůvodnila trojice vtipně absenci Marka Žežulky a Miroslava Macha. Bavili jsme se s ní zejména o albu Salto Mortale, ale také o změně vydavatelské firmy nebo desce Black Jack, která v roce 1992 vyhrála anketu Žebřík.

Dobrá, tak pojďme hned k věci. Proč Salto Mortale?
Brichta: Protože je tam stejnojmenná písnička. My jsme vždycky dávali takový univerzální názvy.
Kub: Jmenuje se Salto Mortale, protože tu věc napsal Urban a ten z nás má největší sílu.
Urban: Tak je to.

Teď něco k charakteristice aktuálního alba. Zdeněk Kub si neotřelou otázku typu „O čem to je?“ vysloveně přál…
Urban: Jsou tam písničky, člověče.
Kub: Deska je o různých lidech, o konkrétních lidech. Jsou z týhle branže a sami se tam najdou.

ROZHOVOR | Arakain: Byli jsme samá stížnost a zákaz. Kdo ví, co by bylo bez revoluce, říká Jiří Urban

Je tam nějaká pecka o vašich milovaných hracích automatech?
Brichta: Jo, Gambler, což je otrockej hráč. Už je na to i diagnóza v blázinci. Ale jestli narážíš na mou hrací vášeň, tak to ne, já už tomu teď moc nedám, od toho jsou tady jiní, třeba Mirek.
Urban: Aleš chtěl říct, že už hraje jenom pár hodin denně. Dřív si kvůli tomu nařizoval budíka a chodil hrát i ráno. Teď hraje akorát od odpoledne do noci, Mach to samý.

Loňský Black Jack měl úspěch, koneckonců vyhrál naši anketu Žebřík 92. Jak si ceníte alba Salto Mortale?
Brichta: Vůbec bych se nedivil, kdyby to tentokrát vyhrálo Salto Mortale, vážně.
Kub: Aleš tím chtěl říct, že si za deskou stojíme. Zvuku prospělo to, že jsme nahrávku poprvé masterovali ve špičkovým studiu v Rudolfinu, o třicet procent se tak zvedala úroveň celkovýho soundu.
Brichta: Já bych to ještě shrnul do pár bodů. Žádná věc z desky nevyčnívá jako hit, všechny jsou podle mě dobrý a není tam žádná vata. Muzikantsky je to naprosto vyrovnaný, nic tam nevyčnívá, žádný exhibice, nic takovýho.
Urban: Je to deska přímočará.

Na LP Salto Mortale jste zařadili dva pomalejší kousky a vůbec, celé album se nese v pomalejším duchu, než to u Arakainu bývalo zvykem.
Brichta: Ty pomalý se jmenujou Zase spíš v noci sama, na tu jsme udělali klip, a Marilyn, tam jsou španělky. Obě písně se nám líbily, nebyl důvod je nezařadit.
Kub: Taky jsme chtěli, aby aspoň jedna písnička byla hratelná v televizi.
Brichta: Paradoxem ale je, že například Radio Bonton je odmítlo hrát v rámci nějaký tý jejich power play, protože jim připadají moc tvrdý, takže v tý chvíli už člověka třeba napadá, jestli jsme tam náhodou někomu z šéfů nevoprcali starou, protože to snad už ani není možný.
Urban: Nevíme, jak jinak máme hrát, aby to někomu nepřipadalo tvrdý.

Jsou na desce třeba klávesy?
Urban: Jo, asi patnáct vteřin, čtyři akordy na začátku. Marilyn jsou syntezátorový smyčce. Jinak ne, my se v tomhle nevyžíváme.

Jak okomentujete změnu vydavatelské firmy?
Brichta: Už při křtu Black Jacka, to bylo někdy v listopadu 92, nám lidi z Popronu při následné chlastačce nabídli naprosto neoficiálně, že k nim máme dveře dokořán.
Kub: Na Black Jacka byly ohlasy od kritiky dobrý, ale jinak prodejnost určitě omezila dost nízká propagace, která sice byla relativně větší než u předešlý schizofrenie, ale jinak dost lidí vůbec nevědělo, že album vyšlo, jak jsme se dozvídali na šňůře. Proto jsme se rozhodli přestoupit z Monitoru k Popronu.
Brichta: V tom rozhodnutí hrála roli i moje zkušenost s promotion projektu Zemětřesení. Doufám, že když to teď snad bude tlačený určitou propagací, natlučem lidem do hlavy, co skutečně jsme: že Arakain není žádná neposlouchatelná, nesmyslná zběsilost. Už nejsme ortodoxní thrashmetal a s nikým tady nezávodíme, kdo rychleji. Uvidíme, jestli s tím Popron pohne a pomůže nám rozšířit rejstřík posluchačů a změnit názor rozhlasových dramaturgů.

Další podstatnou změnou je skutečnost, že jste s sebou poprvé do studia vzali samostatného producenta a ne ledajakého – Miloše Dodo Doležala.
Urban: Dodo o producentství naší desky projevil eminentní zájem. Aleš s ním měl dobrý zkušenosti ze Zemětřesení. My jsme měli dva zájemce – rozhodly Dodovy kvality, zkušenosti a vazby na Popron. Taky ho známe z dřívějška, jsme kamarádi a on o to, jak říkám, dost stál.
Kub: Smlouva s Popronem v tom ale asi nehrála roli.
Brichta: Já myslím, že jo, protože svého času, když se zaměstnanci Popronu Doda ptali, koho by jim doporučil z bigbítu, tak odpověděl Arakain a Debustrol.

ROZHOVOR | Jiří Urban (Arakain): Nikdy jsme nebyli kapelou protestsongů, přestože náš postoj k režimu byl dostatečně znám

Docházela ve studiu ke kontroverzím, například Dodo coby kytarista versus Mirek a Jirka?
Urban: Jistě, ale ne k velkým. Chtěli jsme někomu mimo kapelu svěřit velkej díl názoru, pravomocí, proto jsme si producenta zvolili. Na druhou stranu už máme nějakou zkušenost. Miloš z toho vycházel a pochopitelně k nám nepřistupoval jako k mladý kapele. Takže je logický, že jsme diskutovali. Výsledkem byly kompromisy k oboustranný spokojenosti. Důvěřovali jsme mu. S textama to bylo trošku tvrdší, ty se musely korigovat, ale nakonec dobrý.

Budete točit ještě nějaký klip k Salto Mortale? Koně stáje Popron mívají obvykle dva.
Brichta: Záleží na prodeji a taky na tom, zda se najde nějakej sponzor. Skrytá reklama funguje a my se jí rozhodně nebudeme bránit.
Urban: Já budu klidně v zástěře Vitana vaří za vás.
Kub: Je samozřejmý, že některý věci bysme nepropagovali…
Brichta: … ale asi by jich moc nebylo.

Dobře, a ještě se musím optat, kdy vyrazíte na promotour.
Brichta: Vyjedeme čtvrt roku po vydání desky, aby si to lidi stihli pořádně naposlouchat, to znamená v březnu. Měli bysme absolvovat zhruba třicet koncertů až do května, případně června. V létě se zúčastníme nějakých těch festivalů.

A co potom?
Kub: Řádově v květnu nebo v červnu se na trhu objeví CD Thrash The Trash v anglické verzi. Nikdy to na kompaktu a v angličtině nevyšlo, navíc se nám tahle verze zdá lepší než česká. Je líp smíchaná a zazpívaná. Stačí ji akorát zmastrovat. Pak uvidíme. Další studiový album začneme natáčet nejdřív na jaře.

Text původně vyšel v časopise Rock Report č. 1/1994. Znovu ho vydáváme při příležitosti výročí třiceti let od vzniku rozhovoru. Zajímá vás více retro tématiky? Prohlédněte si jedno z původních čísel našeho magazínu RockReport 9/1994!

Text: Jarda Hudec, foto: archiv iREPORTu
Témata: Arakain, Jiří Urban, Aleš Brichta, Zdeněk Kub, Marek Žežulka, Miroslav Mach, Salto Mortale, rozhovor, retro

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Bratři Ebenové v lomu Velká Amerika
zavřít