ROZHOVOR | Marek Loučka (Arakain): Mám rád smysluplné texty

Vzpomeneš si, kdy ses poprvé setkal s pojmem Arakain, ať už přímo na koncertě nebo prostřednictvím desky?
Když mně bylo asi dvanáct let, tak někdo někde vybrnkával na kytaru Ztráty a nálezy a já byl u toho. To považuji za první kontakt s pojmem Arakain. Později to byl singl na vinylu Proč?/Amadeus, na který jsem musel použít takový ten umělohmotný „střed“, abych ho mohl na gramofonu přehrát. Pak se ke mně dostalo album Thrash The Trash. Dokonce si pamatuji i koncert, který byl v Tuřanech nebo v Semilassu v Brně, někdy okolo roku 1990. Nevím již přesně, ale vzpomínám, že to bylo hodně nahlas.

ROZHOVOR | Jiří Urban: Arakain je můj život. Na Schizofrenii bychom nezměnili vůbec nic

Když tě v lednu Arakain oficiálně jmenoval stálým členem, měl jsi za sebou již pár koncertů v jeho řadách. Vzpomeneš si ještě na ten úplně první?
První koncert byl v květnu 2018 na Slovensku, někde poblíž Oravy. Zdeněk Kub tehdy ženil syna a já byl požádán o záskok. Den poté jsem totožný setlist odehrál v klubu Mír v Uherském Hradišti.

Jak dlouho trvalo, než ses naučil koncertní playlist?
Pokud se budeme bavit o druhém záskoku v roce 2021 na Respiratour, což měly být čtyři koncerty, ze kterých se nakonec dva přesunuly na jaro 2022, tak jsem moc času nedostal. Myslím, že to byl cca týden. Takže jsem se trošku zapotil, ale nestěžuji si. (smích)

Musel jsi skladby nastudovat „do poslední noty“, nebo jsi dostal určitou volnost a směl do nich vložit i něco svého?
Do poslední noty jsem skladby studovat nemusel. Důležitá byla forma a rytmika skladby. Svůj rukopis jsem použít směl a jsem za to rád.

Dočetl jsem se, že tě potrápila píseň Gilotina. Dokážeš popsat její specifičnost?
Gilotina mě zaskočila svou zdánlivou nelogičností, členitostí a občasným lichým taktem. (smích) S takovým rukopisem jsem se v minulosti moc nesetkával, ale již jsem si zvykl. Takže například Schizofrenie na novém setlistu už takovým oříškem nebyla, i když jednoduchá skladba to není.

Sleduješ sportovní dění, máš třeba oblíbené kluby?
Sleduji naši fotbalovou ligu. Dlouhá léta fandím Zbrojovce Brno. Když jsem ještě v Brně bydlel, snažil jsem se nevynechat žádné domácí utkání.

Ve sportovních týmech je tradicí zápisné, příp. nějaký přijímací rituál. Čekalo tě něco podobného rovněž v Arakainu?
Při mé hodnosti „Vraníka“, kterou v kapele mám, je spousta příležitostí pro rituály a zápisné. Je to podle situace, ale žádný pevný rituál kapela nemá. Třeba já se starám o pivo, ale víc vynášet ze šatny nechci. (smích)

LIVE: Provizorní obývák i ztracená redukce. Arakain přijel do Krnova

V posledních letech jsi byl členem Forrest Jump. Zkus porovnat předchozí a současné působiště.
Je to velmi podobné. Parta lidí, kterou spojuje jeden cíl, a tím je muzika. Určité vnitřní mechanismy jsou rozdílné, ale to už jen z principu, že Arakain je kapelou profesionální. To znamená, že již pro mě muzika není volnočasová aktivita, ale obživa.

Nedávno vyšly reedice prvních dvou alb. Thrash The Trash a Schizofrenie patří mezi zásadní desky tuzemské metalové historie. Které nahrávky, ať už domácí, nebo zahraniční, tě nejvíc ovlivnily?
Je jich samozřejmě velké množství, ale takové ty úplné prvotiny, které jsem slyšel, a které ve mně vzbudily zálibu v metalové muzice, jsou z domácích právě zmiňovaný Thrash The Trash (Arakain) a potom Plni energie (Citron). Ze zahraničních titulů mě dostaly desky Ride The Lightning (Metallica) a Persecution Mania (Sodom).

Jiří Urban v rozhovoru pro iReport přiznal, že je pro něj prioritou hudba. U zpěváka mu záleží víc na tom, jak zpívá, než co zpívá. Jak moc jsou texty důležité pro tebe?
Mám rád smysluplné texty, když si mohu ze skladby odnést i něco jiného, než jsou tóny. Ale pokud bych si musel vybrat, tak se v této otázce ztotožním s Jirkou.

Na webu Forrest Jump je uvedeno, že „těsně před polovinou roku 2013 oznamuje svůj úmysl skončit nadobro s muzikou Marek Loučka“. Co tě k tomu tehdy vedlo?
Tak tady je to jasné. Za vším hledej ženskou. Určitě za tím byla ženská... A šel bych od toho. (smích)

Změna za mikrofonem je ještě citlivější záležitost, o tom by zrovna Arakain mohl vyprávět. Ale i tvůj předchůdce Zdeněk Kub byl součástí sestavy dlouhých 35 let. Setkal ses už s reakcí ve stylu, že hraješ „jinak“?
Je jasné, že já i Zdeněk hrajeme rozdílně. Reakce na styl hry jsem nezaznamenal, snad jen nějaké „hejty“ ortodoxních nostalgiků na sociálních sítích. V tom smyslu, že Arakain už nebude Arakain. Nic osobního jsem neregistroval.

Máš ve svém volnu čas a chuť chodit na koncerty? Pokud ano, které kapely jsi v letošní nabité sezóně viděl?
Moc času na koncerty nemám, ale letos jsem byl v Hořicích na festivalu The Legends Rock Fest. A v Brně jsem se byl podívat na Špilberku na moje oblíbené kapely Insania a Dark Gamballe, to byl magický koncert.

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv Marka Loučky
Témata: Marek Loučka, Arakain, Forrest Jump, metal