ROZHOVOR | Honza Toužimský (Arakain): Lehká nervozita nebo tréma je vždycky k dobru věci

Začátkem dubna vyrazí Arakain na „40 let tour“. Kolik společných zkoušek kapelu před startem šňůry čeká?
To samozřejmě záleží na tom, jak nám to půjde. (smích) Ale máme vyblokováno zhruba pět dní, na kterých si kromě oprášení nástrojů a přehrávání playlistu vyzkoušíme i novou techniku a projekce na led stěnách.

Čtyři dekády představují výrazný časový úsek. Jak složité bylo sestavit playlist? Mohou fanoušci čekat spíš „best of“, nebo se dostane i na nějaké dlouho živě nehrané skladby?
"Best of" samozřejmě na oslavách 40 let kapely musí být. Ale samozřejmě dojde i na skladby, které se buď velmi výjimečně nebo vůbec nehrály. Máme na tento rok připravený speciální set, ale to bych rád nechal až jako překvapení pro fanoušky, co přijdou na některý z koncertů.

RECENZE: Arakain reedicí Thrash The Trash oživuje legendu

Nedávno vyšla reedice debutu Thrash The Trash. Vzpomenete si ještě na své dojmy, když jste toto album slyšel poprvé?
Jen mlhavě. Byl jsem dost mladej cápek. (smích) Nevím ani místo, ani čas, jen vím, že to bylo na horách, na nějaké chatě, kde byl ve společenské místnosti takový retro kazetový přehrávač a s klukama jsme tu kazetu tenkrát pořád točili dokola, až jsme ji úplně ušoupali a zamotali. (smích)

Spoustu písní jste zdědil po svých předchůdcích. Zpíváte radši songy z vlastní éry, nebo tohle vůbec neřešíte?
To vůbec neřeším. Nastupoval jsem do kapely, která už dvacet let hrála a já v ní teď necelých dalších dvacet let zpívám. Hrajeme, co nás baví a co baví fanoušky, což je pro nás nejdůležitější. Takže bez ohledu na to, co kdo natočil před nebo po mém příchodu do kapely.

Jaká byla vaše očekávání, když jste nastoupil do skupiny? Doufal jste, že budete u toho až bude Arakain slavit čtyřicet let na scéně?
V tu chvíli, kdy mě Jirka Urban oslovil, jestli bych nešel zpívat do Arakainu, jsem určitě nepředpokládal, že to dotáhneme do čtyřiceti let výročí kapely. Takové věci asi málokdo předpokládá, i když si je může přát. Ale rozhodně to je hezký, když se nad tím zamyslím.

Během předchozích dvou let se žádné koncertní žně nekonaly. Udržoval jste hlasivky ve formě jako při běžném režimu, nebo jste jim dopřál odpočinek?
Předělával jsem v té době doma studio. Natáčel a produkoval některé kapely. Myslel jsem, že nebude v té divné koronavirové době co dělat a trochu si odpočinu po všech těch letech ježdění po koncertech, ale po pravdě jsem se nezastavil a byl jsem za to rád. Nestačil jsem z toho vlastně ani vypadnout.

Patříte mezi muzikanty, kteří dostanou nápad třeba ve tři v noci a hned jdou do studia zaznamenat aspoň základní myšlenku?
Ne, takhle se to u mě neprojevuje. A hlavně, když už spím, tak jsem za to tak rád, že by mě ani to nevyhnalo z postele. (smích) Většinou, když na mě nějaký ten nápad přijde, tak si to kdekoliv se zrovna nacházím zaznamenám do telefonu. No, a pak většinou zapomenu, že jsem si něco zaznamenal a přijdu na to po čase až náhodou.

Kolik času vám obvykle zabere nahrávání vokálů na desku?
Většinou se točily tak dva až čtyři songy denně i s vokály, když byl připravený materiál. Dnes je situace díky technice trošku jiná, a tak se dá natáčet kdykoli, když je zrovna potřeba bez starostí, že se nějak změní zvuk či výraz.

Jste víc nervózní na pódiu, kde se určitá živelnost a drobná nedokonalost toleruje, ale zároveň chyba už nejde vzít zpátky, nebo zažíváte větší stres ve studiu, kde se naopak ani drobné chyby neodpouštějí?
Je to tak půl na půl. Lehká nervozita nebo tréma je vždycky vlastně tak trochu k dobru věci. Nebýt toho, tak na tom vlastně člověku ani nezáleží, a to by nebylo dobře.

Odmítl jste někdy zpívat určitý song kvůli textu, se kterým jste se nedokázal ztotožnit?
Ano, pár jich už bylo. Ale spíš z důvodu, že by mi vyloženě vadilo se za význam toho textu stavět. Je spousta textů, které jsou o situacích nebo životních zkušenostech, které člověk neprožil nebo jsou smyšlené a zpívá je, ale ten hlavní důvod, než že bych se s nimi nedokázal ztotožnit, je spíš, že by mi bylo vyloženě nepříjemné o tom tématu zpívat.

Řada umělců se vyjadřuje k různým politickým tématům. Dost lidí ovšem zastává názor, že muzikant má hlavně hrát nebo zpívat. Jaký je váš pohled?
Pokud se mě na to někdo zeptá, tak mu rád svůj politický názor řeknu, ale v tomto spíš razím přirovnání "ševče, drž se svého kopyta" a politiku v muzice nemám rád.

Když zabrousíme do historie, tak v interview z roku 2009 jste mezi své oblíbence zařadil Soilwork či Slipknot. Platí to stále, nebo se s věkem posunul i váš hudební vkus?
Vlastně to s pár novými objevy platí stále. Dnes má člověk jen třeba díky Spotify takovej rozhled i na kapely, u kterých vůbec nemá tušení, že existujou, přitom hrajou tak skvěle. 

Novým baskytaristou Arakainu se stal Marek Loučka z Forrest Jump. Co rozhodlo v jeho prospěch?
Marka znám už spoustu let, a to nejen z nahrávání jeho bývalé kapely Forrest Jump. On je zlatej, skromnej, šikovnej a pracovitej člověk se zkušenostmi kolem moderní metalové muziky. On už s námi párkrát zaskakoval. Takže když ohlásil Zdeněk Kub odchod z kapely, tak byl Marek vlastně už hudebně i lidsky prověřeným skoro-členem. (smích)

Od vydání desky Jekyll & Hyde uplynou letos už tři roky. Můžete prozradit, zda už připravujete další materiál?
Říkali jsme si s klukama, že po těch letech a množství desek už není potřeba vydávat desky, když je to nutné, ale když je na to materiál a chuť. Teď se soustředíme na turné k oslavám čtyřiceti let Arakainu, které vyvrcholí 28. ledna 2023 v O2 universum, a pak možná bude i nová deska.

Zpracoval: Tomáš Rumler, foto: Iveta Valentová, Kateřina Helmichová
Témata: Arakain, Honza Toužimský, turné, album