Vydáno před 15 hodinami | autor: Šárka Blahoňovská
Na festivalu Brutal Assault 2025 potvrdili metalcoroví Crystal Lake pověst kapely, která spojuje japonskou preciznost s nekompromisní energií. Jejich set byl technicky vycizelovaný, tvrdý a suverénní, tedy přesně takový, jak ho pořadatelé promovali. Na otázky ohledně nového směrování kapely odpovídal frontman John Robert Centorrino a kytarista Yudai Miyamoto.
ROZHOVOR | Crystal Lake: Peníze jsou falešným bohem. Otročíme v korporátech, abychom si zaplatili život
Johne, před vystoupením na Brutal Assault jsi říkal, že chceš znít jemně i agresivně zároveň. Na Brutalu to bylo hlavně brutální. Kde byla ta jemnost?
John: To je tím, že jsme nehráli Watch Me Burn. Tam obvykle zpívám hodně čistě. Ale na nové desce jsou i jemnější věci, možná dvě nebo tři skladby.
Jaké bylo evropské turné?
John: Skvělé, já do Evropy strašně rád jezdím. Je to tu krásné. Ale moje kotníky mě zabíjejí. Pořád si je zraňuju. Pořád se to děje. Je to na nic!
Thrown spolu s Crystal Lake odpálili pražské Meetfactory
Je pro vás vystupování v České republice stále tak trochu novou zkušeností?
John: Pro mě ano.
Yudai: Dá se to tak říct, pro kapelu jako takovou je to návrat po šesti letech, naposledy jsme tu byli v roce 2019. Ale hráli jsme už na Rock for People nebo na Mighty Sounds.
Ptám se i proto že, se po Johnově angažování za mikrofonem představujete jako „noví“ Crystal Lake. Co to konkrétně znamená?
Yudai: Pro mě se nic zásadního nezměnilo. Pro Crystal Lake píšu přes dvacet let. Vždy do toho dávám svou duši. S ostatními členy jsme dlouholetí přátelé, více než deset let. Když se John přidal, mohli jsme spoustu věcí rozvinout.
John: Pro mě to rozhodně jsou noví Crystal Lake. Sbíráme kousky, píšeme nové skadby a pokračujeme dál. Nesnažíme se nikoho napodobovat.

Když jsme u těch nových písní, singl Denial // Rebirth jste v roce 2023 vydali jako dvoudílný celek. Byl to záměr?
John: Ano. Mělo to být část jedna a část dva, patří k sobě.
Co ta skladba pro tebe osobně znamená?
John: Je to moje cesta z negativního pohledu na svět k pozitivnímu. V předchozích kapelách jsem byl hodně negativní. Psát negativní hudbu a být pořád negativní z tebe udělá negativního člověka. Nenáviděl jsem to. Potřeboval jsem se skrze hudbu a lidi kolem sebe znovu narodit a cítit, že můžu být šťastný. Metal má v sobě hodně nenávisti. Spousta lidí je naštvaných a zároveň smutných. Je to přechod od smutku ke vzteku.
Prozradíte mi pozadí vzniku singlu DYSTOPIA, který jste vydali ve stejném roce?
Yudai: Hudbu jsem napsal už před více než pěti lety, ještě před covidem. Text je Johnova práce.
John: Je to docela vtipné. Původně se ta skladba jmenovala Utopia. Když jsem dělal konkurz do Crystal Lake, poslali mi ji kluci s tímto názvem. Po mém příchodu jsme ji přepracovali, znovu rozvinuli a já přepsal všechen text. Některé původní části z demoverze Utopia jsou ale teď v jiné písni na novém albu, takže nepřišly nazmar.
Co přesně bychom měli z textu singlu DYSTOPIA vyčíst?
John: Dystopia odráží moje mentální nastavení před obdobím popsaným v Denial // Rebirth. Bylo to o lidech kolem mě a o pocitu, že všechno působí dystopicky.
Hodně se mi z novinek líbí BlüdGod, v níž hostuje Taylor Barber. Je ta píseň o uctívání falešných bohů?
John: Ne. Je o tom pracovat jako otrok, abyste si zaplatili vlastní život. Falešným bohem jsou peníze. Korporace, politici, války. Spousta lidí má dvě, tři nebo čtyři práce a stejně si nemůže dovolit jídlo. Sledují v televizi řeči o konci světa a třetí světové válce, zatímco makají jako zvířata. Měli by žít a užívat si život. Jenže mnoho z nich tu možnost nemá.
Myslím, že jde poznat, že s novou tvorbou jste vyrostli. Vnímáte to taky tak? Berete novou kapitolu s Johnem jako šanci růst?
Yudai: Jasně, je to šance růst. Ale i s předchozím zpěvákem jsme hodně vyrostli. S Johnem rosteme dál, jen jiným způsobem. Ne jiným směrem, spíš tak trochu uvnitř určité bubliny. Takže jak už jsem říkal, i když se zpěvák změnil, píšu dál s jistotou a se svou duší.
John: Pořád jsme Crystal Lake. Lidé, kteří v téhle kapele píšou, píšou srdcem. Teď píšu srdcem i já. Jen mám trochu jiný způsob vyjadřování, protože jsem Američan. Myslím, že díky tomu jsou nové písně osobnější. Chci, aby si u každé nové skladby někdo řekl: „Jako by ji napsali pro mě!“
Text: Šárka Blahoňovská foto: archiv Crystal Lake
Témata: Crystal Lake, John Robert Centorrino, Yudai Miyamoto, metalcore