ROZHOVOR | Kuba Ryba (Rybičky 48): Své dítě nechci nikdy uhodit. Je to ta nejsrabáčtější věc

Pojďme se pobavit o tvé druhé velké vášni vedle muziky, a tou je politika.
Jo, už léta.

ROZHOVOR | Kuba Ryba (Rybičky 48): Nikdy jsem si nic nepíchal. Napsal jsem si svoji pohřební píseň

Úvodem se zeptám, jak jsi přišel na Víta Rakušana, s nímž ses i fotil, a jak vzniklo vaše přátelství nebo minimálně sympatie, které k sobě máte?
Já se vždycky k politice nejvíc vyjadřuju před volbami, ať už jsou prezidentský, komunální nebo právě celorepublikový do Poslanecké sněmovny. Protože mi to není jedno. Dělám to všechno z jediného prostého důvodu. Chci tady vychovávat svoje dítě a zdá se mi, že to spěje někam, kde se mi úplně nelíbí. Ono to není jenom u nás, je to v celém světě, kdy tak jako bylo období diktátorů ve 20. a 30. letech v Evropě v minulém století, tak teď je tady prostě nějaká podobná situace.
Je to strašně zapříčiněný sociálními sítěmi, trolly, fejkovými účty, který motivují tyhle pitomce… Dříve to bylo tak, že každá vesnice měla svého obecního idiota. A když něco řekl hospodě, tak dostal přes držku. Bohužel dneska se tito obecní idioti z celé republiky dají dohromady pod nějakou stránkou na Facebooku, na Instagramu, na X, kdekoliv. A najednou si předávají svoje moudra a utvrzují se v nesmyslech navzájem. Někdo tomu věří, někdo to dělá proto, aby naopak získal sledující. A mě to hrozně sere, protože dneska je populární hlavně populismus. A populističtí jsou všichni politici, v některých případech bych to ale nazval až The populismus.

Volí se lidi, kteří hlásají nesmysly, mektají hovna a házejí jim to pitomci, kteří jsou strašně ovlivnění sociálníma sítěma. Ať už to je starší generace, která neumí zacházet s novými médii tohoto typu třeba… Ale ono to bylo vždycky – ať už se vynalezl knihtisk nebo rádio, u kterého to Hitler použil „krásně“, totéž se stalo s vynálezem televize. Každý tohle médium vždycky lapne ty, který se na to nestačili přizpůsobit. Dnešní generace, které je okolo dvaceti let a už s tím internetem vyrůstala, na to tak jednoduše neskočí. Tak to prostě je a teď jde jen o to nějak přežít. Takže to je ten důvod, proč se do toho vždycky před volbami hodně opírám.

A co se týče zmíněného Víta Rakušana?
Neměl jsem fotku jenom s ním, já jsem si dal schůzku pak ještě s Petrem Fialou, s ním tam mám taky fotku, ještě jsem chtěl Zdeňka Hřiba z Pirátů, k tomu jsem se nedostal.
Prostě jsem lidi nabádal k tomu, aby volili jednu z těch stran, které vnímám jako demokratickou. Jak Piráti, tak Starostové, tak SPOLU vnímám jako demokratické strany s tím, že mě neskutečně serou některýma svýma kauzama - každá z těch stran.

ROZHOVOR | Kuba Ryba (Rybičky 48): Baví mě dělat cokoliv, co trochu vybočuje

Za prvý tím, jak prostě neuměly vysvětlovat věci, za druhý, že byly příliš měkký – je mi ale jasný, že když se musí domluvit pět stran, tak je to těžký. Ještě když jsou všechny takto napříč celým spektrem. Ale měly si trošku uvědomit, že měly udělat větší zásahy. Důchodový reformy a další věci, tam je toho mraky, kdy se mělo víc investovat, víc utáhnout opasky, protože když se to u nás ještě dělilo na pravici a na levici, tak to většinou tak bylo. Pravice nějakým způsobem narovnala nepopulárními zákony, našetřily se prachy, přišla levice a ta to celý utratila. A pak zase a furt dokola. Teď je to ale rozdělené na dvě skupiny – jakžtakž zodpovědné a populisty. Téma pravice a levice je pryč.

Proto jsi nabádal lidi k tomu, aby přemýšleli, koho volí?
Ano. A Vítka Rakušana jsem sledoval už od té doby, co byl starostou v Kolíně vedle Kutné Hory, což máme za kopcem. A jak se o politiku zajímám, tak se mi hrozně líbilo, jak on tenkrát to město opravdu vytáhl z prdele. Kolín býval zadlužený, jemu se dařilo město posouvat, opakovaně vyhrával volby snad s více jak padesáti procenty, což se málokdy děje. A dodnes tam jsou Starostové populární, takže jsem si říkal, že ho podpořím. A konkrétně Starosty jsem podpořil právě kvůli Vítkovi, ale bylo mi úplně jedno, jestli to někdo jiný hodí SPOLU nebo Pirátům, sám bych si vlastně mezi nimi mohl losovat. Akorát, že mi je sympatický Vítek, tak jsem zvolil jeho stranu. A chtěl jsem, aby lidi viděli, koho volím já. Sice nemám úplně obrovský vliv, ale nějaký tam je, snad na pár stovek hlasů.

Příběh českého hitu: Rybičky 48 – Emily

A dle toho mi následně lidi psali, že: "Hele, já se nezajímám o politiku, ale dává mi smysl, co tady píšeš, takže ok, půjdu volit jednu z těchto stran." Zároveň jsem ale samozřejmě od nikoho z těch stran nedostal ani korunu. Naopak se nám některé strany před volbama ozvaly, abychom jim – za prachy – hráli na meetingách. A nebylo to poprvé. To jsme tedy opět odmítli, a to i přesto, že s některými z nich sympatizuju. Nechci být placený od žádné politické strany. Nikdy.

Chci, aby na Rybičky 48 chodili lidi, kteří mají stejný pohled na svět

V Deep Talks jsi taky zmínil, že politický názor, jaký máš, mají v zásadě všichni v hudební branži, akorát že málokdo mluví takto veřejně. Jak se tedy bavíš s těmi kolegy? Proč někdo nejde a neřekne něco podobného jako ty?
Je to čistě jejich věc. Ale musím říct, že mě s tím serou, protože kdyby za mnou aspoň nechodili. Ale oni za mnou velmi často přijdou na fesťákách, klepou mě po ramenu a říkají mi: „Hele, to je super, jak tam do toho jdeš, to já bych chtěl taky." A já mu na to říkám: „Tak to dělej!“ „Ale jó, to není tak jednoduchý…" Ve skutečnosti to jednoduchý je - bojí se, že přijdou o fanoušky. Ale já jim na to vždycky říkám: „Hele, zvolil sis svobodný povolání a teď se jako svobodný člověk nechováš. Tak jestli vůbec nemáš touhu se vyjadřovat k politice, tak ok, v pohodě. Ale jestli sem přijdeš, budeš mě klepat po ramenu a říkat: ‚Tohle bych chtěl dělat taky‘ a neděláš to, jsi v zajetí svého pocitu, že přijdeš o fanoušky, ale nejsi svobodný." A já radši přijdu o fanoušky. Já chci, aby na interpreta chodili nejenom kvůli písničkám, ale aby s ním měli nějakou sounáležitost.

ROZHOVOR | Kuba Ryba (Rybičky 48): V šesti jsem byl na turné s Hanou Zagorovou. Za vyprodanou O2 arenu jsem si koupil hájenku

Já třeba upřímně mám rád písničky od Jarka Nohavici a doma si je pustím, ale na koncert bych nešel kvůli jeho minulosti. Možná jsem v tomto přehnaný, ale... Energicky by se mi tam nelíbilo. Těch příkladů mám víc, kdy si písničky pustím rád, oprostím se od autora, ok. Ale u Rybiček chci, aby nám na koncert chodili lidi, kteří mají stejný pohled na svět. Nejde jenom o politiku. Stejně tak nechci, aby tam byli lidi, kteří týrají zvířata, proto říkám, že nesnáším týrání zvířat a bojuju za nějaká jejich práva. Tak stejně tak říkám: „Já nechci, aby sem chodili debilové, kteří volí rasisty.“ Prostě kdo je rasista, nemůže být můj kamarád a upřímně, nechci ho ani za fanouška. Radši budu hrát pro dvě stě lidí v malém klubu s tím, že lidi chápou, co si myslím a budou se mnou nějakým způsobem souhlasit nebo sympatizovat, než hrát pro deset tisíc lidí, u nichž budu vědět, že se před nimi musím přetvařovat. A všichni mi říkali, že přijdu o fanoušky - naopak. Sledující na všech sociálních platformách rostou a víc a víc lidí chodí na koncerty, víc se poslouchají písničky. Takže to není pravda, že by to takhle bylo. Podle mě dneska lidi mají rádi, když má někdo názor. A buď ho máš stejnej a super, anebo nemáš a nazdar.

V návaznosti na to se chci zeptat... Měli jsme tady příklad v minulosti - Richard Krajčo byl na tom svého času podobně jako teď ty a v průběhu své kariéry podporoval podobným způsobem celou řadu různých politických stran. Nemůže být tvoje cesta do určité míry podobná té jeho? Není to až příliš velký risk, někomu takto veřejně vyjádřit podporu?
Já žádnému politikovi nevěřím. Já to beru tak, že politiky máš naopak prověřovat, jsou to naši zaměstnanci, takže já nemám žádného zbožštěného politika. Mně se čistě třeba na Rakušanovi líbilo to, jak zvednul ten Kolín. Na mě působí upřímně, měli jsme i k tomu dvouhodinou schůzku, kde jsme se o tom bavili tváří v tvář. Nebylo to před lidma, ale v hospodě. Působí na mě rovně. Já mám docela odhad na lidi, ale to neznamená, že se nikdy neseknu. Takže já to nevím. Já mu upřímně nevěřím, ale ze všech politiků, které máme na výběr, je mi nejsympatičtější.

ROZHOVOR | Kuba Ryba (Rybičky 48): Celej život mám před koncerty strach. Otužování mě zbavilo panické ataky

Všechny politiky si hlídám, kontroluji a proto jsem neříkal: „Volte Rakušana, je nejlepší“, ale „Volte jednu z těchto tří stran a je mi jedno koho, protože všichni jsou to demokrati“. A já chci, aby tato země dále patřila do Evropské unie, dál zůstávala v NATO, a aby šla na západ a ne na východ. O to mi šlo.
Není to tak, že bych měl zbožštěné Starosty nebo Rakušana, vůbec ne. Je mi sympatický i Petr Fiala. Myslím si, že by měl mít větší koule, ale je to pro mě takový typ, dejme tomu, skandinávskýho premiéra, který je do dobrý doby. I tak udělal obrovsky moc práce a nesmírně si ho vážím. Myslím si, že je to jeden z nejlepších premiérů, co jsme kdy měli. Z mého pohledu musí mít politik trošku i koule, a to zvlášť v této době, kdy si to vyžadují obě strany.

A pokud jde o Krajča?
Pokud jde o něj, a teď z toho neudělej titulek, prosím tě – Krajčo prostě z mýho pohledu skákal šipky do těch prdelí, které zrovna byly u vlády. Já si upřímně nemyslím, že by volil ODS, ta ho zklamala, pak volil ČSSD, ta ho zklamala, pak zase Babiše… Já si upřímně myslím, že kdo byl zrovna u lizu, tak tam skočil. A já mu to nemám za zlé, ale ať to říká, jak to je.

ROZHOVOR | Rybičky 48: Eden? Necháme ho vyzkoušet Marka a uvidíme

A podle mě se na Babiše a další pak vysral z toho důvodu, že za prvý už to neměl finančně zapotřebí, a za druhý mu to dávali všichni sežrat. A když říkám všichni, tak všichni. Ze zákulisí. Moc dobře si to pamatuji. Takže já proti němu osobně nic nemám, ať se to každý dělá, jak chce, ale nejde to podle mě srovnávat se mnou. Já za to za prvý nemám žádné peníze, za druhé nehrajeme na žádné politické akci žádného politika.
Jednou, když jsme začínali, tuším náš druhý nebo třetí rok existence, jsme hráli pro kutnohorskou ODS. To bylo ale proto, že jsme byli rádi, že si můžeme někde zahrát. Bylo to na náměstí v Kutné Hoře, ale už tam jsme si pak řekli, že už ne. Nelíbil se nám tam ten vibe.
Takže jak jsi říkal – pokud jednou Rakušan, Fiala nebo někdo jiný něco tak hrozného, jako jsi popisoval, udělají, tak ježišmarja, ať jdou před soud a jdou si sednout. Jde mi o strany, kterým jde o EU, kde podle mě řeší strašné píčoviny místo Ruska. Jde mi o NATO, kde jsou teď dost bez koulí. A i když vůči nim mám výhrady, tak pokud si máš vybrat, tak já vždycky budu volit západ.

Z jiného soudku - v jednom rozhovoru jsi nedávno říkal, že když jste se s manželkou Dominikou pokoušeli o miminko, dnešního Lemmínka, tak jsi vysadil všechen alkohol, trávu atd., aby se to podařilo. A že když jsi došel do střízlivého stavu, tak jsi zjistil, že ti spousta tvých kámošů, s nimiž jsi se dříve opíjel, už za střízliva nemá co nabídnout. Rád bych tě poprosil o rozvedení toho procesu.
Zjistil jsem, že jsem měl víc „párty kámošů“ než skutečných kámošů. Na mejdanech to bylo super, prostě neskutečná divočina. A pak jsem vlastně zjistil, že mi ty lidi moc nemají co dát v momentě, kdy jsme střízliví. Tak jsem se jich prostě zbavil. Já to takhle v životě mám, že se nenechávám obklopovat lidma, kteří mi nic nedávají, a kterým zároveň podle mě nedávám nic já. Takže jsem se nejdřív samozřejmě snažil je motivovat, ne k tomu, aby přestali chlastat, ale aby se začali zajímat i o jiné věci. A když jsem viděl, že to tam není, tak jsem jim to prostě takhle řekl, jak to je, na férovku. A někteří z nich se vrátili, protože třeba po pár letech taky přestali chlastat. Vlastně jim to došlo. A někteří holt ne. Vůbec toho nelituju.

Rybičky 48 interview: Slibujeme, že už nebudeme pít

Nevím, jestli jsem dobrý táta

Mně se dítě narodí zhruba za měsíc od našeho rozhovoru, tak mi přijde ideální využít této příležitosti. Popiš mi, prosím tě, coby zkušený otec, jakou bys dal radu začínajícímu otci juniorovi? Čím sis prošel, jak ta změna na otce u tebe probíhala, co se změnilo?
Připrav se, že se první dva roky nevyspíš. (smích) To je taková ta klasika. Ale já vůbec nevím, jestli jsem dobrý táta. Snažím se být co nejlepším tátou, snažím se mu dávat maximální pozornost, ale to spíše Lemmínek bude muset jednou říct, jestli se mi to podařilo. Snažím se dávat pozor na to, jak před ním funguju, protože děcka jsou opičky a strašně rychle se učí opakovat, co děláš. Já hrozně rád sleduju, když on první, co ráno udělá, je, že jde pohladit pejsky, popřeje jim dobré ráno a zeptá se jich, jak se vyspali. Tak to pak vidím, že to dělá hezky podle nás, a následně se na totéž zeptá i nás rodičů.
A taky se mi hrozně líbí, že on, jak už má nějaký nápad – jsou mu čtyři a půl roku - tak řekne: „Tatínku, mohli bychom dneska spolu dělat tohle? Zdá se ti to jako dobrý nápad, šel bys to dělat se mnou?“ A teď vidíš přesně, že mu to šrotuje. Já se mu snažím nic nenutit, snažím se s ním bavit v rámci možností, ne jako s dospělým člověkem, ale jako s lidskou bytostí.

To neznamená, že bychom měli takovou tu volnou výchovu, že bychom byli někde v restauraci a on tam kopal do lidí a já bych říkal: „Hele, on se vyvíjí." To ne. Nikdy ho nechci uhodit, to je jedna věc. Myslím si, že to je to nejsrabáčtější, co může člověk udělat svými dítěti, a to z toho důvodu, že to je selhání tvý výchovy, a ne jeho chování. A když ho uhodíš, tak to znamená, že už nemáš argumenty nebo kapacitu k tomu mu tu věc vysvětlit. Jinak se samozřejmě mydlíme pořád. Minule jsem od něj dostal takovou dělovku, že mi ukápla slza. Jak je takový hodně klučičí, tak se chce teď pořád rvát a hrozně nás to baví. A další pravidlo taky je, že nechci, aby mě viděl nalitého. Takže já piju jen na koncertech, kde spím. Pak přijedu domů a nechci, aby někdy viděl, jak vyspávám kocoviny. Snažím se mu být dobrým příkladem a do všeho ho začleňuju. Takže teď děláme dům ve stromě, on mi u toho pomáhá, učím ho vrtat a on už dneska ví, co je vrtačka, co je vodováha atd. A protože mě to nikdo nikdy nenaučil, tak já se to učím sám, abych mu to mohl předat. A snažím se mu být dobrým vzorem. Jestli někdy budu, to mi musí říct jednou on, to já nemůžu posoudit.

V návaznosti mě ještě zajímá – v rozhovorech často mluvíš o depresivních stavech, které jsi měl či ještě stále možná máš. Zajímá mě, zda ti je třeba Lemmínek pomohl vyléčit, nebo si procházíš těmi problémy i nyní?
Momentálně mám antidepresiva, protože jsem měl nejspíš velmi silné deprese a prášky mi hodně pomohly. Teď mám dlouhodobě nejnižší dávky a není to nic, co by mi nějak zatěžovalo tělo. A jsem pro to, aby to lidi řešili – třeba z panických atak jsem si pomohl sám metodami od Wim Hofa, jindy si ale pomoct sám neumím. Mě vždycky trápí, co se děje v celém světě, protože jsem hodně emoční, a samozřejmě tomu dost pomohlo chlastání, hulení i koks, pak se ti v tý palici něco stane. Ale teď jsem potřeboval klídek, protože jsem měl velmi silné deprese. Přitom jsem měl všechno – byl jsem v pohodě s rodinou doma, dostatek hojnosti, nemohl jsem si stěžovat, a přitom jsem si připadal jako největší hovno a neměl jsem ani chuť vstávat z postele. Mám stále svou psycholožku, tak mě poslala za psychiatričkou a ta mi předepsala léky, které teď beru asi půl roku, brzy je budu vysazovat. A zatím se cítím nejlíp od doby, kdy mi bylo asi deset let. Hrozně mi to pomohlo.

Příběh českého hitu: Rybičky 48 – Léto

A s tím Lemmínkem – občas jsem měl nějaký stavy, ale už nečekám na to, že se to samo nějak vyřeší, teď už jdu rovnou rychle po příčině, protože jak jsme se bavili, chci být pro něj co nejlepší táta.

A samozřejmě finální otázka, která by měla zaznít. Nalákej lidi na turné.
Jednak zahrajeme celou novou desku, to jsme nikdy nedělali. A plus samozřejmě všechny hity, takže to bude zase minimálně na dvě hodiny. K tomu máme samozřejmě zase zvuk jako prase, světla jako kráva, k tomu ohně, nově používáme LEDky, takže tam bude nový obsah k novým písničkám. Na to se moc těším, že to bude hezky propojené dohromady. Moc mě baví, že před námi bude zpívat Jakub Děkan s Pekařem, kteří jsou takoví naši kamarádi z Mokrý čtvrti, s nimiž jsme zažili i ty největší propady a pády. A mimochodem Kuba Děkan už taky nebere žádný drogy, už ani nechlastá, strašně mu to teď sluší jako člověkovi. Je i spolehlivý, což dříve nebývalo. A strašně se těším na to, že budou mít před naším setem postavenou jednu společnou kapelu složenou z jejich doprovodných kapel a budou se střídat po jedné písničce. Uděláme z toho takový hudební battle. (smích) Uděláme jim k tomu improvizovaný ring a budou bojovat o Pás BigBeatu. Lidi budou potleskem rozhodovat, kdo byl lepší. Takže takováhle píčovinka, chceme si to užít stejně jako lidi. A těšíme se pak i na hotely. (smích)

To zní skvěle! Já jsem vždycky hrozně rád, když kapely zkouší nové věci. Třeba čekám už roky na to, že jednoho dne přijde kapela, která tady hraje dvacet, třicet let, všichni ji znají a řekne: „Uděláme turné a nebudou tam žádné hity.“ Budeme hrát jen rarity pro nejvěrnější fanoušky.
Ano ano, chápu. Mně se třeba hrozně líbí, jak dělá teď Vypsaná fiXa koncerty k výročí desky. Já jsem na ně dřív hodně chodil, teď jedou Krásu nesmírnou po dvaceti letech a hrají tam všechny písničky z té desky, které normálně nehrají, takže to mě baví hodně. A co se týče nás, tak my to tak děláme – my si prostě vymýšlíme různé píčoviny, protože nás to ještě pořád takhle baví. A upřímně řečeno všechny ty věci kolem ani neděláme tolik pro ty lidi, ale spíš proto, aby to bavilo nás. (smích) A když se na to pak chytnou i lidi, tak je to super.

Text: Jan Trávníček, foto: Iveta Valentová, Valeria Semenová, Ondřej Soukup
Témata: Kuba Ryba, Rybičky 48, BIG/BÝT, Vít Rakušan, Petr Fiala, Richard Krajčo