Rybičky 48 interview: Tréma před koncertem? Je to jak před prvním sexem, těšíš se, že tam budeš

Vydáno 24.10.2016 | autor: Hana Bukáčková

Rybičky 48 se za poslední roky vypracovali mezi festivalové stálice, letos patřili dokonce k jejich headlinerům. Svůj post si tvrdě vydřeli a vyhráli - mají za sebou už přes tisíc koncertů. Na tempu neubírají a jedou dál, čeká je akustické turné s Pekařem a na závěr tři velké koncerty, které budou oslavou jejich společného hraní. O svých plánech i začátcích si s námi povídali v následujícím rozhovoru.

Rybičky 48 interview: Tréma před koncertem? Je to jak před prvním sexem, těšíš se, že tam budeš Rybičky 48 jsou kamarádi, když jim něco vadí, prý si vše hned vyříkají

Letos slavíte tisící koncert, jak jste to počítali, nemohli jste se seknout?
Kuba (dále K.): Počítali jsme to poctivě, bylo čirou náhodou, že byly nějaké stránky, které jsme měli první, tam se to číslovalo, a tak jsme v tom pokračovali až do dneška.

LIVE: Kamera open air doplatil na špatné počasí. UDG nebo Rybičky 48 přesto bavili

Pamatujete si na svůj první koncert?
Petr (dále): Kolem 10. listopadu 2002 jsme měli první zkoušku.
K: První koncert následoval 22. listopadu 2002. Takže po deseti dnech jsme měli program na tři čtvrtě hodiny a já jsem prvně zpíval v kapele (všichni jsme tou dobou někde hráli), takže jsem se hrozně styděl, protože jsem zpívat neuměl. Pamatuji si, že jsem měl celý koncert zavřené oči, bál jsem se podívat na lidi a jejich otrávené ksichty. Již tehdy jsme hráli svoje písničky až na jednu převzatou.


Rybičky 48 na koncertě v Plzni. Foto: Jana Braunová

KDE NENÍ VÍRA, NENÍ CHUŤ

Čekali jste, že to bude mít takové dlouhé trvání?
K: Vždy jsme věřili tomu, že to bude velký… kde není víra, není chuť. Od začátku jsme říkali, že se tím chceme živit. Ne kvůli tomu, že bychom byli majetnický a chtěli prachy, ale spíš šlo o to se jednou dostat do fáze, kdy budeme moct dělat muziku a naplno se jí věnovat. Což se poslední roky daří a to je bezvadný. Ale jestli jsme očekávali, že to bude tak velký? Mám očekávání furt větší a větší. Protože čím oslovíš více lidí, tak tě to pak víc baví. Dnes už nejde o prodej desek, spíš jde o to, jakou energii pošleš lidem na koncertech a jak velkou porci energie dostaneš zpátky. Kecy typu, že hraní pro deset lidí je stejný jako pro tisíc, to se říká na začátku… (úsměv) Druhá věc je, že chceš odvést skvělou práci… takže i pro deset lidí odvedeš tu nejlepší práci, jakou zrovna umíš, ale v životě ti nedá zpátky energii deset lidí jako tisíc.

vložte odkaz, text nemažte

Ten tisící koncert vychází na kdy?
P: Ten už vlastně byl, protože jsme původně, když to bylo kolem 950, plánovali oslavu přesně toho tisícího, přes léto je strašné množství koncertů a nejde to ukočírovat (pozn.redakce: letos 68 akcí) a čísla nezastavíš. Vyšlo to někdy na půlku srpna, ale přišli jsme s myšlenkou, že uděláme tři velké koncerty, které oslaví to, že jsme překročili tisícovku.
K: Aby to nebylo přesně na ten tisící koncert, tak jsme to nazvali 1000ré díky. Prostě děkujeme fanouškům za tolik koncertů. My jsme to původně chtěli udělat na koncertě, na který to vycházelo, ale jak říkal Peťa, bylo to na fesťáku, tam si nemůžeš udělat vlastní stage, vlastní hodinu a půl dlouhý set společně s hosty. Proto jsme to chtěli udělat tak, abychom neošidili nikoho. Uděláme to tedy v domovské Kutné Hoře, v Praze a v Brně.

Bude na výročních koncertech něco speciálního?
K: Máme tam hosty, jsou tam všichni ti, kteří do této doby s námi featovali, např. Jakub Děkan, Bára ZemanováPekař a další, kteří se s námi podíleli na nahrávání.
P: A kteří hostovali na deskách - Štěpán Karbulka, Filip Vlček atd. Těch oslovených jmen je dost. Kdo bude mít čas, tak přijde. Počítám, že pražští interpreti vystoupí na pražském koncertě a nepotáhnou se do Brna. My bychom to taky pro nikoho neudělali. (smích)
K: Chtěl bych udělat speciální merch k těmto koncertům - tričko, které bude jen na předobjednávku, aby si to lidi objednali a mohli v tom přijít na koncert.

PŘILÍTL NÁM DRN HLÍNY DO KSICHTU

Máte za sebou tolik koncertů… neberete to už jako rutinu? A stalo se vám, že jste se přeřekli v názvu města/místa, kde hrajete?
K: Myslím si, že ne. Určitě se ti to o těch prázdninách stane. Během turné se to nestane, tam máš 10 - 15 koncertů a do palice se ti dostane, kde jsou.
P: Nevím, jak Kuba, ale já vím, kde i ty letní koncerty jsou. (smích)
K: Mně se kolikrát stane, že nevím, kam jedu a pak si řeknu. "Jééé, tady už jsem jednou byl." (smích)
Nejvtipnější to bylo ve Spáleném Poříčí, kdy jsme hráli na totálně metalovém festivalu, takže žánrově jsme byli mimo a pozdravili: "Ahoj Valašské Meziříčí". Tenkrát nám přilítl drn hlíny do ksichtu.
P: Daleko horší je, když v Pardubicích řekneš "Ahoj Hradec Králové", tam je rivalita fakt velká.

Po Klášterci se promenádovali Wohnout, Rybičky 48 a na závěr Vypsaná Fixa

Jak vypadá normální den novodobého punkáče?
P: Myslím si, že je úplně normální jak u ostatních lidí. Ráno tak nějak vstaneme, musíme udělat rutiny, trápí nás normální věci…
K: Jako kam si dát druhý trezor, když se tam nevejdou love apod. (smích)
P: Není to tak, že bych třeba vstal, ze skříně vyskočil Paul McCartney a spolu jsme jamovali.
K: Když máš dobrý drogy, tak se to může stát…

Kolik koncertů je potřeba, aby se z kapely staly hlavní hvězdy festivalů?
K: Letos byl první ročník, kdy jsme se stali hlavními hvězdami menších festivalů a více respektovaní na větších festivalech v dobrých časech, takže je potřeba odehrát tisíc koncertů. Pokud neumíš hrát a zpívat, písničky stojí za h*vno, musíš hrát aspoň 15 let, aby si lidi na ty písničky zvykli.
P: Protože lidi jsou v České republice zvyklí, že komunisté tady taky museli být 40 let, aby si na ně zvykli, že to tak nějak ke každodennímu životu patří. Dnes někteří ještě nedokázali pochopit po pětadvaceti letech, že už to tak není. Když nás někdo na začátku nemusel, nebo odsuzoval, změnilo se to, když jsme překročili 10 let, to si pak řekl, že k těm festivalům asi patříme. Sice neví proč, ale prostě to tak je.
K: Máme celkem slušnou fanouškovskou základnu. Na každý koncert chodí tak 100 skalních fanoušků a zbytek tvoří sezónní návštěvníci neboli festivaloví rekreanti.

Jste ještě nervózní?
Breny (B.): Vždycky v Praze, a když se jedná o větší akci.
P: Když je speciální koncert, třeba ty tři nebudou o trémě, ale spíš o vnitřním stresu, jestli to všechno klapne, máš naplánované věci, které standardně nehraješ. Do poslední minuty, než spadne opona, tak tréma je a pak to z nás spadne.
K: Není to tréma, je to jak před prvním sexem, těšíš se, že tam budeš (smích), jak ucítíš teplo, tak je to cajk. (smích)
P: Je to taková zodpovědnost. A když to skončí výsledkem, že to neurazí, tak je to vlastně vítězství. (smích) Cílem je neurazit, ale nadchnout samozřejmě.

UŽ SE TĚŠÍME, ŽE SI SEDNEME

Na podzim máte kromě výročních koncertů v plánu akustické turné Kamarádi tour, na co se fanoušci můžou těšit?
K: Když máme tři velké koncerty před sebou, tak lidi necháme odpočinout a vyjedeme na akustické turné. Pár takových už máme za sebou, takže na ně navážeme, vezmeme si stálé hosty, kteří nás doprovodí na mandolínu, banjo a perkuse - zahrají tam o generaci starší muzikanti, kteří jinak hrají v jazzových a bluegrassových kapelách. Některé písničky jsou předělané jak muzikantsky, tak textově…. Třeba Peťa zpívá místo Už vyplouvá loď Jambi… Čí je to ohanbí - je to vlastně o tom, že dojde do gay baru a vůbec není rád, že tam došel. (smích) Lístky se prodávají. A moc se těším, až budu sedět a zpívat, nebudu muset na lidi řvát, ale normálně si s nimi budu povídat.
B: Má to jinou atmosféru, je to rodinnější, než když hraješ v kulturáku. Písničky jsou úplně jinak přearanžované, jiný styl, lidi komunikují úplně jinak než na velkých koncertech. Vloni jsme hráli v Brně akusticky My ještě nejsme starý a lidi nás přeřvali a stoupli si a to bylo krásný.
K: Jinak s námi pojede Pekař se svojí kapelou, kteří nám dělají předkapelu. Spolupracujeme spolu, píšeme si navzájem písničky. V našem setu se určitě objeví, protože zpívá Léto a Chtěl jsem tím říct a my se stoprocentně objevíme v jeho setu. Představuji si to tak, že když budou hrát oni, tak tam budeme sedět u stolečku popíjet a naopak.

 

Pekař Tě zachránil i na festivalu Mezi ploty, když ti odešel hlas…
K: P*del mi tam zachránili úplně všichni. To byl super víkend, Breny byl na kapačkách na Kanárech a já bez hlasu… Ten den jsem nekouřil, žral všechny možný pastilky, nic nepomohlo, zazpíval jsem první tón, pak jsem viděl našeho zvukaře, jak zapadl smíchy pod pult… Zbytek písně mně šrotovalo v hlavě, jestli to zabalíme, nebo to dohrajeme jiným způsobem. Tak šel na pódium Pekař, manažer a další. Nikdo neznal ty texty. Lidi se bavili a my jsme na to měli kupodivu strašně dobré ohlasy.
P: Nejsme Slza, abychom to zabalili. (smích) Ale je to hrozný, my ty písničky hrajeme x let, pak najednou Kuba vypadne, tak nikdo to není schopný odzpívat, protože ty texty nezná.


Proč se akustické turné jmenuje Kamarádi tour?
K: Protože jedeme s Pekařem a spol. Vykrystalizovalo to tak proto, že jak se máme rádi, stejně tak jsou i chvíle, kdy se máme plný zuby, každý má svoje nedostatky… nafotili jsme sérii fotografií, která bude brzy venku, kdy sedíme a bavíme se spolu v restauraci a pak si dáváme do držky. Je to takový vtip. Máme to tak, že když tě něco na někom se*e, řekni mu to hned bez servítek. My si to vždycky vyříkáme… podle toho jsme kamarádi, že jsme si rovní.

Co pro vás kamarádi znamenají?
K: V normálním životě znamenají to, že jich mám všehovšudy pět a do toho mám dva nejbližší, kterým řeknu všechno. Znamenají pro mě to, že se o ně můžu absolutně opřít, i když se chovám jako kokot. Jediný kamarád ti může říct, že se chováš jak kokot, od něho to přijmeš a poučíš se.
P: Člověk, kterého můžeš ve tři hodiny vzbudit a i kdyby měl vedle šest playmate, sebere se a dojede pro tebe, nenechá tě ve srabu.

Plánujete něco nového?
K: Plánujeme nový singl, chtěli bychom, aby vyšel na přelomu listopadu a prosince ještě před těmi třemi velkými koncerty. Bude to naše nejtvrdší písnička, jakou jsme v životě udělali. Když zemřel Lemmy, ten riff jsem měl v palici. Text bude ale maximálně vtipnej. Představ si takový texaský bar, jsou tam motorkáři, a my je chceme ukázat z druhé strany, když jsou třeba sami v koupelně…

Potrpíte si na image?
K: Nikdo nás do toho nenutí. Nosíme to, co je nám nejpohodlnější.
B: Každej jsme persona a jak to cítí, tak se i podle toho obléká. Jsme sice sladěný do jednoho stylu, ale každý tam vyjádří sám sebe.

A není to tak, že si na punkáče spíš hrajete?
K: Máš absolutní pravdu. My jsme se nikdy za žádné punkáče nepovažovali, nepovažuju se za nic, co by se dalo zaškatulkovat. Ale jde tam o to, že jsme začali hrát v době, kdy frčela muzika, které jsme se chtěli přizpůsobit. Zbláznil jsem se do Blink 182, Sum 41, Green Day apod. Poslední čtyři roky jsme vyšli z této škatulky, děláme si z toho prdel. Když to baví tebe a lidi, tak to funguje. Jde o to, jestli ti lidi věří, že jsi to dělal s dobrým úmyslem nebo s prdelí. Myslím si, že jsem punkáč, ale ne podle příruček, co se uvádí. Nemělo by se klasifikovat něco, co je bez pravidel, pak je to proti této ideologii.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
B: Když jsem ještě nehrál s klukama, tak jsem hrál v kurníku. (smích)
P: V baru na Bali.

Co děláte pro to, abyste nebyli staří?
K: Bavíme se s fanoušky, kteří jsou často mladší, takže víme, co frčí. Je to o způsobu života a taky třeba o oblíkání, když potkám svého vrstevníka, který je oblečený jak důchodce, jasně, že vypadá staře oproti tomu, když potkám pokérovanýho kreténa. (úsměv)

Hrajete také v rámci kampaně proti rakovině prsu Pinktober, proč právě tahle spolupráce?
P: Je to hojně diskutované téma. Je naprosto v pořádku, že se takovéto kampaně dělají. Sbírky, kde se vyberou desítky tisíc korun, nikoho nespasí, ani vývoj nezaplatí. Jde spíš o to, aby se to dostalo mezi lidi a více se kontrolovali navzájem, hlavně mezi páry, aby se upozorňovali a dávali jeden na druhého bacha, případně dokopali toho druhého k lékaři.

Co byste chtěli říct svým fanouškům?
K: Blablabla… Ona je to největší pravda, protože každou pravdu si musí každý najít sám.

Akustické Kamarádi tour:
27.10. Jistebnice
28.10. Vimperk
29.10. Mladá Boleslav
4.11. Sádek u Poličky
5.11. Chrudim
11.11. Bohdaneč
12.11. Hořovice
16.11. Liberec
18.11. Nový Jičín
19.11. Ivančice
25.11. České Budějovice
26.11. Starý Plzenec
2.12. Mladá Vožice
3.12. Jihlava
9.12. Benešov

1000eré díky:
14.12. Brno
17.12. Kutná Hora
21.12. Praha

text a video: Hana Bukáčková, foto: archiv kapely (promo foto), Jana Braunová (koncertní foto)

Témata: Rybičky 48, Pekař, Bára Zemanová, 1000eré díky, koncerty, turné, punk

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Monkey Business v lomu Velká Amerika
zavřít