ROZHOVOR | Like-It: Covid nás plácnul v mnoha věcech přes prsty

Chytnu-li se názvu vaší kapely. Co máte rádi?
Rádi děláme muziku pro lidi. Na koncertech, ale i mimo ně – různě po ulici, v restauraci či nákupáku, se nám vrací skvělý feedback, a to je to, co nás těší a zároveň posouvá dál.

ROZHOVOR | "Název alba City in the City není úplně anglický. Písně jsou laděny tak, aby vytvářely kontrast," říkají Like-It

Nemyslím to zle, ale zníte obdobně jako další skupiny (kombinace od Mandrage po Mirai), které slýcháváme běžně a ve velkém z rádií. Co vás dělá rozpoznatelnými?
Myslíme, že je to společný rys českého popu. Vlastně to bereme pozitivně, když nás někdo přirovná k takovým kapelám, jako jsou Mandrage nebo Mirai. Ale jo, určitě je nutnost jít si vlastní cestou, být rozpoznatelný, a tam směřujeme. Nesnažíme se nikoho kopírovat, prostě to děláme tak, jak nám ruce a nohy narostly a huby se otvírají. A lidi nám to pozitivně vrací, tak snad nejdeme úplně blbě.

Předtím jste měli jinou skupinu, hráli jste jiný žánr. Vydali jste se ale popovější, snadnější cestou, aby vás hrála rádia a měli jste více „like it“?
To je celkem ostré říct. Pop oslovuje nejširší skupinu lidí, takže je vlastně docela těžké se zvýraznit a uplatnit mezi velkou konkurencí. Když se to povede, tak rádia jsou vlastně docela fajn odměna za to, že měl člověk vůli tvořit, vydržet a doufat, že se protlačí někam dál.

Bylo vás pět. Nyní jste oficiálně čtyři, na koncertech vás můžeme ale vidět zase v pěti, hraje s vámi váš bývalý klávesák. Jak tomu mám tedy rozumět? Odešel z kapely, nebo ne?
Je to přesně tak. Hraje nás pět a v médiích jsme čtyři. Náš klávesák není bývalý – hrál s námi a vlastně nepřestal. My jsme hráli celé roky bez něj a vytvořili jsme si mezi sebou výjimečnou chemii, kterou pátý člen najednou naboural. Lišili jsme se v povahách i názorech a vlastně se snažíme pořád sžít. Za sebe musím říct, že je to ale na dobré cestě a časem by se ta naše partička mohla ustálit.

V červenci jste pustili ven debutovou desku City in the City, jejíž vydání jste několikrát odsouvali. Jak velkou měrou za to může covid?
Na covid se určitě nedá svádět všechno, ale je pravda, že v mnoha věcech nás plácnul přes prsty. Příkladem budiž třikrát odsunutý křest a s tím i pozdržené vydání desky. Na druhou stranu ten čas, který nám poskytnul navíc, jsme využili plodně.

Jak moc? Vznikl i další materiál, nebo jste ladili a pilovali k dokonalosti to, co jste již měli?
Vznikly další písně, jedna z nich se ještě dostala na desku a ostatní se mohou těšit na desku příští. Zatím máme skvělé ohlasy, takže s další deskou určitě nebudeme tak dlouho otálet, jako s tou první.

Když jsme u pandemie, Dominiku, ty jsi pracoval jako dobrovolník v očkovacím centru. Pomáháte i jinak. Něco v obdobném duchu jste zažili, sic jinou měrou, když jste hráli na koncertu pro obce z jižní Moravy zasažené tornádem. Je pro vás automatické, že jdete pomáhat?
Jasně. Když to jde a stačí tak málo, že někde zahrajeme a někomu to pomůže, proč bychom to neudělali. Já sám pracuji v nemocnici, takže covid jsem poznal už v jeho začátcích. Není to sranda, takže jít a nějakým stylem pomoct všem těm, na které to padlo jako lavina, bylo automatické. Ale snad už svítá na lepší zítřky. I skrz kulturu. Držíme si palce.

V našem posledním rozhovoru jste uvedli, že písně na albu jsou vytvářeny tak, aby vytvářely kontrast. V jakém slova smyslu?
Deska je složená z našich singlů, které jsme tvořili výhradně pro rádio, takže jsme se snažili je doplnit o písně s jinou strukturou, jiným zvukem i náladou. Jsou tam písně pomalejší jen s klavírem nebo akustickou kytarou, i písně rychlejší a rockovější. Tak, aby si tam každý našel něco, co ho zaujme.

Jednu píseň jste komplet přetextovali. Můžete prozradit, o jakou se jedná? A o čem původně byla? Zároveň mě napadá, nevybavuje se Dominikovi původní text, když ji zpívá? 
Předělali jsme Moje všechno. To byla píseň, kde nás bavily sloky, ale dlouho jsme nemohli najít refrén, který by na ně adekvátně navazoval. Nakonec to dopadlo tak, že jsme přetextovali všechno a jsme s tím konečně spokojení. Mě ta písnička baví, takže mi nenaskakují staré věci, které mi tam vadily.

Nech vítr vát vám napsal Marek Ztracený. Jak došlo ke spolupráci? To bylo poprvé, kdo vám něco napsal? Jaké to je, Dominiku, zpívat „cizí“ text? Jsi s ním sžitý?
Začnu od konce. V kapele nosíme různé texty a nápady všichni a právě, že málokdy mi to sedne. Musí mi to sednout melodicky i obsahově a Nech vítr vát byla píseň, která mi zrovna sedla fakt skvěle. Marek nám tuhle skladbu napsal, když jsme začínali a za ty roky se její podoba měnila společně s námi. Došli jsme ale vlastně k názoru, že muziku si chceme a musíme dělat sami, takže všechno ostatní si děláme sami.

V klipu k vaší prozatím největší pecce Křídla hrál Štěpán Kozub, který vydal debutovou desku s Jiřím Krhutem. Slyšeli jste ji? A co na ní říkáte?
Štěpán má krásný hlas a Krhut super texty. Deska je to pohodová a příjemná na poslech. Určitě si to své posluchače najde, i díky osobnosti Štěpána. Každopádně fandíme.

TOP 6 videoklipů týdne: Like-It natáčeli v Berlíně, Nick Jonas vyrazil do vesmíru a Post Malone zpívá pro Pokémony

Aktuálně jste pracovali na klipu Domovina, který zanedlouho uvidíme. Co vystihuje zrovna vaši domovinu?
I když se vždycky hrozně těšíme na každý koncert, tak se zároveň i vždycky těšíme zpátky domů po náročném víkendu. Všichni bydlíme v okolí Třebíče, která nám bude vždycky domovem. Tady zrelaxujeme, načerpáme nové nápady a zase můžeme s chutí pokračovat dál. Domovina ale není o městě, je to prostě místo, které má každý z nás to své.

Předchozí City in the City jste natáčeli v Berlíně. Čím to tam pro vás má kouzlo? Natáčení probíhalo, když cestování bylo obtížné. Jak moc natáčení bylo náročné?
Berlín je neuvěřitelné město plné různých lidí, různých kultur. Inspirativní. Neskutečné. A natáčení probíhalo podobně divoce. Naštěstí jsme trefili zrovna období, kdy se dalo cestovat v pohodě, nicméně určitá omezení platila. Natáčeli jsme na místech, kde to nebylo zrovna jednoduché, čekali jsme, kdy se kde vyrojí policejní hlídka, ale klaplo to. Hranice se zavřely o dva týdny později, takže jsme měli kliku!

Právě v této písni mi přijde jedna pasáž podobná písni Na ostří nože od Ewy Farne. Jedná se o čistě náhodnou podobu?
Tak to slyšíme poprvé, že někdo slyší podobu zrovna s touto písní. Určitě je to náhoda.

 V již zmiňované písni Moje všechno má Dominik jinou polohu hlasu. Doslechla jsem se, že ho to někdo naučil, tak to zkusil a takhle to dopadlo. A prý by se s touto polohou hlasu nebránil nazpívat i něco dalšího. Je tomu tak? O Jaký experiment šlo?
Spolupracoval jsem na tom s Honzou Vávrou, který měl vždycky super postřehy a dostal mě do hlasové polohy, která mi nebyla vlastní, ale hrozně mě baví. Určitě bych rád zkusil i něco dalšího podobným směrem.

V závěru jsou bonusy. Proč jste zařadili do playlistu akustickou verzi Křídel?
Na streamovacích službách se poslední dobou dělají takové věci hodně. Vydá se singl a dalších pět verzí stejné písně, jen v jiné podobě. Udělali jsme akustickou verzi Křídel a remix Nádechu právě pro tyto služby, ale přišlo nám, že si svoje místo zasloužily i na desce. Tak jsme jim věnovali důstojné místo bonusů.

Na konci je právě remix písně Nádech. Kdo za ním stojí?
Během desky jsme experimentovali různě. S žánry i lidmi, kteří se mixu věnovali. Zrovna remix Nádechu má na svědomí Matt Jadon, kterého jsme oslovili úplně náhodně na internetové platformě, která slouží přesně pro tyto účely. Myslím, že to dopadlo více než dobře. Máme z toho radost.

Desku jste dělali s více lidmi včetně producentů z ciziny. Kdo se na tom tedy ve výsledném zvuku podílel?

Mastering měl na starost Camilo Silva, ale na zvuku se promítl mix každého, kdo se na tom podílel. Mastering to jen sjednotil, aby to bylo vyvážené.

Basák Marek začal dělat produkci i dalším hudebníkům, máš studio. Živíš se tím naplno a jedná se o méně známé kapely, kterým pomáháš při jejich rozjezdu?
Ano, mám nahrávací studio. Naplno se tím ale neživím. Chodím do práce, hraju v kapele a k tomu to studio. Spolupracuji většinou s těmi, co mě osloví, a s kterými najdeme společnou vizi. Nedělám všechno, musím mě to bavit.

Desku křtíte v domácí Třebíči. Nechtěli jste si tuto slavnostní chvíli nechat spíše pro větší město?
Třebíč je metropole. Ne vážně, k Třebíči máme citový vztah a máme tu pořád nejsilnější fanouškovskou základnu. Bude to super akce, všichni přijďte! Těšíme se!

Text: Hana Bukáčková, foto: Petr Kozlík (promo) + archiv
Témata: Like-It, Křídla, City in the City, Dominik Kříž