ROZHOVOR | Martin Němec: Mám kliku na výjimečné zpěvačky. Bára se tehdy rozhodla pro Stromboli, ale žádná nevraživost z toho nebyla

Album Precedens Odstíny černé vyšlo loni na jaře. Jaké jsou kolem něho aktuální aktivity?
Na albu bylo opravdu hodně práce a jsem rád, že jsme ho vydali kromě digitální podoby i na nosičích CD a LP. Je pěkné držet výsledek práce reálně v rukou. Takže nyní jezdíme koncerty, na kterých si je diváci mohou pořídit. Je skvělé, že se to děje a lidé si ještě hudbu pouštějí i z nosičů. Trochu jsem se obával, že to už není běžné a naštěstí jsem se zmýlil. Je to krásný pocit, když se po koncertě podepisujeme na ty placky s naší několik let vznikající nahrávkou a vidíme, že to lidi těší! Taky vznikl videoklip na píseň Marie Bladová z rukou dvou šikovných animátorů.

LIVE: Vzkříšení Precedens s Ivou Marešovou rozháněli Černý nebe ve Žlutých lázních

Kolik nových písní je součástí nynějšího playlistu?
Na koncertech hrajeme celé album Odstíny černé, kromě jedné komorní kratší písně. Takže ve výsledku mohou diváci slyšet tak půl na půl nové věci a tradiční kusy, jakými jsou třeba Soumrak bohů, Dívčí válka, Berlínská zeď, nebo Doba ledová. Celkově v podání nové kapely ale znějí i ty „zasloužilé písně“ poněkud nově a ostřeji. Mám z toho velkou radost. Nechtěl bych abychom zněli jako Precedens-revival! Lze to zkontrolovat 9. března v pražské Malostranské besedě.

V roce 2022 Precedens s novou zpěvačkou Danielou Langrovou vydal EP Marie Bladová. Kde jsi objevil tuhle další výraznou vokalistku?
Mám, zdá se, na ty výjimečné zpěvačky kliku. Nebo nos? (smích) Danielu mi doporučil Milan Steigerwald z Rock-Opery, kde ona už mnoho let zpívá. Hned při prvním setkání jsem měl pocit, že se známe odjakživa. Povídali jsme si a já pak vyrazil k domovu s jejím CD, jak jinak než věnovanému psím útulkům. Ona už je taková kladná hrdinka, i když trochu svým způsobem vlastně bláznivá – což je skvělá kombinace! Zrovna u nás na něčem pracoval nejvěrnější kolega Pavel Nedoma a tak jsem je s manželkou Janou pozval k poslechu alba převážně sestaveného z převzatých písní a uvedl jsem to slovy: Takhle milá, nenafoukaná, krásná a bezprostřední holka určitě nebude dobře zpívat – to by nebylo normální. Pustili jsme si to a bylo vymalováno…

Vedle Precedens se věnuješ skupině Lili Marlene se zpěvačkou Dášou Součkovou. Proč se Dáša nestala zpěvačkou Precedens?
No, protože Dáša je Lili a Marlene je Součková. Celý ten projekt vznikl s ohledem a zaměřením na její neuvěřitelný alt, který jsem zaslechl na nějaké vernisáži. Prostě je ta kapela o ní. Lili Marlene není nějaká druhotná odnož Precedens – je to projekt s odlišným příběhem a jinou poetikou, ukotvený nějak v dekadenci meziválečných německých kabaretů, nebo co já vím. Proto i ten název. Před dvěma desítkami let, když se na nějaký čas vrátila do Precedens Bára Basiková a natočili jsme album Aurora, tak jsem napsal pro děvčata duet s názvem Amor Muerto. Tehdy se oba projekty propojily. A Lili Marlene s Precedens dokonce po nějaký čas jezdili společné koncerty. Tam byla jasně patrná odlišnost obou skupin. S Lili máme za sebou tři alba. Koncertně budeme ke slyšení a vidění 10. března v pražském Klubu Vagon.

Precedens oslavil koncertem v Paláci Akropolis čtyřicet let na scéně

Už v počátcích existence Precedens jsi jako zpěvačku angažoval Báru Basikovou, dvě alba s kapelou později nazpíval Petr Kolář. Zpěvačkou Precedens byla také Iva Marešová. Co způsobilo ty poměrně časté změny­?
No tak to prostě je trochu od počátku. Po velkém úspěchu našich prvních dvou alb se Bára musela rozhodnout mezi Precedens a Stromboli a jak víme, zvolila spolupráci s Michalem Pavlíčkem. Je fajn, že ani tehdy jsme s „Čombem“ necítili mezi sebou jakoukoliv nevraživost, a dokonce jsem jím byl osloven coby textař a dělal jsem řadu jejich písní. Bára se po čase do kapely vrátila, ale pak zase odcházela na mateřskou a tak jsme se rozhodli pro zpěváka, který by snad otěhotnět nemusel. (smích) Natočili jsme s Petrem dvě alba a když se začala píseň Jsi můj anděl neuvěřitelně často hrát v rádiích, nahrávali jsme pro velké vydavatelství a sály se začaly plnit, tak se Petr rozhodl jít za hlasem svého heavy-srdce a odešel k Arakainu. Vlastně oba dva vystoupili z vlaku, který nabíral rychlost a úspěšnost. Bylo to poměrně tíživé někdy – to je jasné. Takový zátěžový test pro mou odolnost a zodpovězení si otázky kam a jak se dál ubírat.
Nějaký čas jsme jezdili taky se spoluzakladatelem Precedens Janem Saharou Hedlem a natočili společně dvě alba. No, a když hodně přeskočím v čase, tak jen krátce k Ivě Marešové. Odehráli jsme řadu parádních koncertů, ale nikdy jsme nenašli takovou tu společnou chemii, nebo co to je. To se holt někdy stává. Musím říct, že v současném obsazení s výrazně omlazenou kapelou a výjimečnou Danielou u mikrofonu se cítím asi v největší euforii. Ta kapela má nějakou zvláštní energii. Hrajeme ty trochu ponuré písně s nezvyklou radostí.

Název alba Odstíny černé evokuje výtvarné umění, ke kterému máš velmi blízko. Jak se prolínají a navzájem ovlivňují tvoje malířské a hudební aktivity?
Dokonce i obal nového alba je volně inspirovaný obrazem Kazimira Maleviče – jenže ten jeho se jmenuje Bílá na bílé a tady holt je to Čená na černé. Já jsem výtvarné umění, na rozdíl od hudby, vystudoval kompletně . Pak jsem ale nějak hudebně revoltoval a najednou z toho byla druhá profese. Po vydání alba Doba ledová začaly velmi přibývat koncerty, točily se další desky a já jsem proto na docela dlouhý čas svůj ateliér musel opustit. Po pár letech jsem se do něj s pokorou vracel, ale nebylo to jednoduché. Dal mi to dost jasně najevo, že prostě nejde jen tak si odejít a vrátit se za dlouho jakoby nic. Hledal jsem pak nějakou kontinuitu své výtvarné práce a snad jí zase nalezl. V současnosti těch sedm podlaží bez výtahu zdolávám po většinu týdne. Je to vlastně fajn, že na rozdíl od rockové hudby, která je ve finále dílem kolektivním, je malířství taková samotářská činnost. Ta jinakost mě baví. Jo, a při práci na hudbě přemýšlím o malování stejně málo (tedy vůbec) jako o hudbě při práci v ateliéru. Jsou to dvě profese a ani jedno není koníčkem, kde bych od jedné té činnosti trochu odpočíval a trochu o ní přemýšlel. V ateliéru jsem malíř a na pódiu, nebo ve studiu, muzikant.

Jsi zároveň skladatel, textař, ale také literát a autor filmových scénářů. Cítíš se jako renesanční umělec?
To fakt ne! (smích) Cítím se spíš jako věčný puberťák, který rád zkouší různé věci a neví přesně co je vlastně zač. Ale na druhou stranu – ono od textů písní k povídkám (vyšly mi tři knížky) zase není tak strašně daleko a od povídky ke scénáři už vůbec. Stejně jsem je psal zejména proto, že jsem chtěl dělat filmovou hudbu, takže jsem s nadsázkou chtěl ten film nejdřív vymyslet. Realizovaly se vlastně dva mé scénáře Perníková věž Milana Šteindlera a T.M.A. v režii Juraje Herze. Z obou těch celovečeráků jsem byl samozřejmě zklamaný, ale to je ten typický a klasický jev – scénárista má pocit, že by to líp natočil a režisér zas, že by to líp napsal. K oběma filmům jsem dělal hudbu a to bylo moc fajn, samozřejmě. Když mě Juraj Herz po poslechu té ke T.M.A. dlouze, pevně a beze slova objal, tak to byla velká satisfakce! Sakra, mě tady tě objímá režisér Spalovače mrtvol, protože se mu líbí moje hudba k jeho filmu? To je přece krásná chvíle – to za to stálo.

Precedens s Ivou Marešovou rozehřáli publikum na palubě Cargo Gallery

Na novém albu Precedens jsi autorem hudby i textů, kde po tolika letech hudební kariéry bereš inspiraci?
Já myslím, že inspirace se bere někde sama. Je to spíš nějaký vnitřní úkaz, nežli vnější. Není to nějaký motýl co létá umělci kolem hlavy – tedy v mém případě ani noční můra. (smích) Myslím, že zatím to soužití s ní (inspirací) není zlé. Jsme oba tolerantní. (smích) Člověk musí být přesvědčený hlavně sám před sebou o tom co dělá. Jak se začne myslet moc na diváka, nebo posluchače, tak je to trochu nebezpečné – mělo by to mít jiný důvod. A stejně tak musí mít tvůrce pochyby. Já mám teda pochyb někdy na rozdávání. Považuju za velké štěstí, že tu mládež (40+), kterou mám v kapele baví mou hudbu hrát. A jsou to opravdu skvělí muzikanti! Ostatně k čemu by byly mé nápady, kdyby je se mnou nesdíleli, nerozvíjeli a neposílili je. To je na rockové hudbě skvělé a já tu soudržnost v současném složení Precedens považuju za hodně výjimečnou.

Jak bys charakterizoval Odstíny černé ve srovnání se slavnými nahrávkami Precedens, jakými jsou třeba Doba ledová, Věž z písku, Pompeje nebo Aurora?
No, každá ta věc měla své ukotvení v nějaké době, v nějakém konkrétním kontextu. Doba ledová odrážela to mrazivé období pozdní normalizace. A to už začínaly ledy lehce tát – jinak by to nikdy nemohlo oficiálně vyjít, že? Myslím si, možná trochu zpozdile a naivně, že hudba a text mají spoluvytvářet nějaké poselství. Že to má mít obsah. Věřím, že Odstíny černé tohle obsahují a navíc si myslím, že se nám podařilo, stejně jako na koncertech, zúročit tu novou energii Precedens. I díky finální spolupráci na zvuku s autorem elektronické hudby Moimirem Papalescu se to na novém albu snad zdařilo. Díky všem, kdo se na tom podíleli!

Podílel jsi se na úspěšném albu Michala Prokopa Ostraka. I na jeho předchozím albu je tvoje píseň Hoří Notre-Dame. Jaká je spolupráce s legendou českého bigbítu?
S Michalem se známe mnoho desítek let. Před pár lety jsme se potkali po nějakém koncertě někde a já jsem se mu zmínil, že mám písničku, která by mu možná dobře seděla. Po čase mi to připomněl a já mu Hoří Notre-Dame poslal v podání Lili Marlene. On jí samozřejmě natočil zcela po svém a výborně. A protože taková skladba nevznikne každý den, tak jí hrajeme s oběma kapelami v hodně odlišném pojetí a je i součástí Odstínů černé v podání Daniely.
Po čase jsem pracoval na nějakém textu a protože nebyl „precedensovský“ ani „lilimarlenovský“, tak jsem si vzpomněl na Michala, protože byl trochu „prokopovský“. S tím pomyšlením jsem do něj ještě sáhl a poslal mu ho. Netušil jsem, že ho zhudební mladý a moc šikovný klávesista Framus Five Andy Čermák a už vůbec mě nenapadlo, že skladbou A přece ráno bude začínat to veleúspěšné Michalovo album Ostraka a bude k ní natočen i první videoklip k němu. Někdy se věci přihodí jakoby snadno a jindy zas holt dají zabrat. To neplatí jen v hudbě.

Příští rok Precedens oslaví čtyřicet pět let od svého vzniku. Jak vidíš jeho budoucnost?
Velmi nerad bilancuju. Rád bych snad dal konečně dohromady knížečku všech svých textů a jinak budu šťastný, když budeme, se stejným nasazením jako doposud, hrát koncerty. Ale číslo je to šílený! Šííílenýýý!!!

Pozoruhodnou kariéru Martina Němce připomene 27. února na ČT art pořad Ikony Kamila Střihavky a v ten samý den bude hrát Precedens v ostravské hale Gong před britskou legendou Nazareth.

Zpracoval: Roman Jireš, foto: Jindřich Buxbaum, Tomáš Rožkovec, Jiří Pimas, Tereza z Davle
Témata: Martin Němec, Precedens, Lili Marlene, Odstíny černé, rock