ROZHOVOR | Martin Zeller (Cocotte Minute): Mění se jenom forma, ale rock je nesmrtelnej

Za pár dní začne vaše Best Off Kha Tour 2024. Na co speciálního se mohou fanoušci těšit?
Spektakulární show, drtivý balet, vnitřní ucho drtící playback, sítnice vypalující projekce (pokud nám to tedy zase neklekne jako skoro vždycky (smích)) a k tomu poprvé a asi i naposled kompletní track list Best Off Khy, protože pár písní z ní skoro nehrajeme a jednu, myslím, jsme hráli dokonce jenom jednou jedinkrát. A samozřejmě i zbytek těch našich vražednejch šlágrů!

Mnohokrát jsi v rozhovorech říkal, že se vám nevyplatí produkovat a vydávat kompletní album. Místo toho se už nějakou dobu zaměřujete na vydávání singlů ve spojení s kvalitními videoklipy. Máte v plánu v tomto režimu pracovat i nadále, nebo, přeci jen, neláká vás nahrát nějaké nové regulérní album?
Je to tak a stále to platí. My se fakt opravdu s každou skladbou neskutečně sereme, jako kdyby to v tem moment byla poslední písnička, co v životě vydáme. Je to extrémně časově a vlastně i finančně náročný.  A my v první řadě nemáme bohužel ten čas na to, abychom to celý absolvovali desetkrát za sebou. Snažíme se šlapat se vším na krk  velkejm českejm kapelám a myslím, že kvalitativně jim na záda fakt dýcháme, ale naše tržby jsou třeba desetkrát menší. Takže to všechno děláme až po naší normální práci. Do toho máme rodiny, děti, hypotéky a psy. Není to fakt prdel. Mrzí mě, že tomu  nemůžeme dát tolik, co by jsme si přáli, ale nějak se s tím prostě perem. A věříme, že jednou to konečně přelomíme...

Jak se žije na šňůře | Martin Zeller (Cocotte Minute): Měl jsem v puse pistoli od nácků

Pracujete aktuálně na nové tvorbě, ať už jde singly nebo album?
Tak začínáme se o tom bavit. Ale teď spíš řešíme, kde na to právě sehnat čas a jakou technologii skládání zvolíme. Nejradši jsme zalezlý ve zkušebně a tam to spolu drtíme, ale půlka kapely může dopoledne a druhá odpoledne. By mi z toho jeblo dávat ty naše diáře dohromady. To je vždycky bojovka na tři měsíce předem. (smích)

Váš poslední cover Milujem se čím dál víc vzbudil poměrně velké kontroverze. Vypadá to, že to bylo přesně vaším úmyslem, je to tak?
Přesně tak a klaplo to parádně. Vlastně to i ty moje očekávání předčilo.  A zároveň mě to fakt strašně baví hrát. Je to vlastně pro nás samotný takovej výjimečnej moment v koncertě. Asi proto, jak jsme to nesložili, a prostě nás to baví, tak z tebe spadne ten pocit „zodpovědnosti“ za tu pecku, a prostě to tam jenom najebeš s čirou radostí. Je to takový guilty pleasure.

Kdysi jsi říkal, že bys nikdy nezpíval o lásce, ale najednou máte EP triptych Zllá láska a cover Milujem se čím dál víc. Vnímáš na sobě nějaký posun v tématech, o kterých zpíváš?
Já jsem ale neříkal, že nebudu psát nebo zpívat o lásce. Jenom, že nikdy neřeknu to slovo „láska“, ale už se mi to jednou stalo. Fuj! (smích) Normálně jsme to jednou řekl v nějaký televizi, a pak jsem si za to dal sám pohlavek! (smích) Ty vole, a teď jsem to vlastně řekl nebo spíš napsal znovu! By mi jeblo. Ale jako že, když se budem bavit o věci jako o tématu, tak jo. Přijmul jsem výzvu, a to téma jsem za sebe tak nějak veřejně otevřel víc a rovnou i zase uzavřel. Už mi přišlo, že si s tím dokážu poradit tak, jak sám od sebe očekávám. Ale máš samozřejmě pravdu. Zrajeme. Témata se mění. Není vtipný mít třicet let sepraný kapsáče a zamrznout v modelu „fuck the system“. To je vtipný, když je ti dvacet. V pětačtyřiceti, pokud si s tím systémem fakt už reálně nevyjebal, byl bys už jen směšnej blb.

Co říkáš na teorie, které říkají, že rocková či kytarová muzika je i z globálního pohledu již dlouho v úpadku a je postupně nahrazována jinými hudebními žánry?
Tak zrovna teď mi přijde, že se velká část jinejch žánrů k rockový muzice zase vrací. Třeba českej rap je teď plnej kytar a půlka raperů si staví živý kapely. Takže za mě ten pocit nemám. Jo je to často spíš formou samplů. Hodně teď jedou takový ty divný kapely, že tam stojí jedna holka nebo kluk s mikrofonem a třeba bubeník a zbytek jede z playbacku, ale v tom playbacku jsou násery od kytar. Napadá mě třeba Poppy, Deathbyromy, Bob Vylan, Ashnikko. To jsou vlastně strašný metal násery občas a kapela to není... Takže za mě se spíš jenom mění forma. Ale rock je nesmrtelnej.

Jak vnímáš v tomto ohledu to, kam se ubírá česká rocková či alternativní scéna? Vnímáš třeba nějaké nové nadějné kapely?
Mladý jako že rockový kapely, co sem tak nějak poslední dobou viděl, mě teď moc nebavěj. Přijde mi, že nemaj nadhled a originalitu. Čest výjimkám. Buď je to blbej agrometal, nebo nějakej devadesátkovej zámrz nebo total vokopčenej metal core nebo prostě nějakej žánrovej metal bez ambice to nějak zásadně posunout, což mi přijde velká škoda. Nějakej novej vítr je pro mě Pam Rabbit, protože je skutečně osobitá a má vlastně mnohem větší koule než kdejaká metal parta. Zajímavej je i třeba John Wolfhooker. Je to moderní, hudebně i producentský zábavný, i když mi tam bohužel dost chybí vnitřní obsah. Byt číslo 4 je taky osvěžující zjevení. Ale asi tomu rozumím, proč je to tady takový, jaký to je. Dokud bude jediná opravdu obchodně funkční rocková scéna agrometal nebo dejme tomu zábavovej model, tak tady prostě žádný nový Faith No More v češtině nevzniknou. Festivaly točej furt dokola ty samý kapely, ale to není chyba festivalů, to si udělalo publikum samo svoji rigidností a nezájmem o nový věci. Ale na druhou stranu všichni ty mladý můžou dobýt rovnou celej svět a na Česko se prostě vysrat. Těším se, až se to stane.

ROZHOVOR | Zeller (Cocotte Minute): My hrát prostě musíme, nebo by nám jeblo

Plánujete i vy změny či další posun v hudebním stylu?
Nevím. Já v tomhle ohledu nic neplánuju. Prostě to děláme tak, abychom tomu věřili a bavilo nás to. Primárně neřešíme, jestli z toho vypadne náser nebo balada. A když zjistíme, že pro to, co chceme sdělit, bude nejlepší šanson, tak to bude šanson. My na naší formě nelpíme. Máme ji rádi, ale není to pro nás dogma.

Hodně jste zapracovali i na stage prezentaci, choreografii apod. Je to něco, kde se chcete i nadále posouvat dál?
Jak by řekl běžný hokejista... Tak určitě! (smích) Kdo nejde dopředu, hnije. Nás hnít nebaví. Jsme trochu pacienti a děláme si to těžší, než je asi nutný ale nás by to prostě bez těch výzev nebavilo. Takže už loni jsme to upgradnuli o projekci, choreo, kostýmy jsme vlastně taky trochu refrešli. Je to show. Musí tě to bavit a v ideálním případě i ustřelit hlavu. A to je to, vo co se snažíme. Chceme bejt nejlepší a největší inteligentní náser, co tady najdeš. Jediný, co mě na tom sere, je, že to všechno furt děláme fakt na koleni, a vidím, jak moc nás to omezuje. Nemáme na to žádnej team, žadný sponzory, management je DYI, takže to jde všechno pomalejc, než bychom si přáli...

Logická následující otázka je, zdali v dohledné době plánujete i nějaký větší samostatný koncert, například v prostoru typu Forum Karlín?
Karlín jsem řešil. Pak přišel covid, tak jsem to posouval, a pak kvůli různejm fuck-upům znovu a znovu, až jsem si řekl, že je to prostě znamení a máme se na Forum vykašlat. Je to krásnej barák, ale pro nás teď ne. Ale neboj, něco se chystá...

Celkově, nechcete se budoucna posunout víc z klubové scény do hal, nebo vám vyhovuje aktuální hodně dobrá forma nadprůměrné klubové kapely, která v podstatě v této velikosti a žánru v podstatě nemá relevantní konkurenci?
To se hezky poslouchá s tou konkurencí. Dík za chválu. Věřím, že je to výsledek toho, že to děláme fakt poctivě a fakt na plno. Ale taky bohužel je to i tím, že ta naše eventuální konkurence je tak špatná. Těším se, až nám bude někdo dejchat na záda, ale zatím to tak není. A mrzí mě to. I za tu konkurenci. Ale k věci. My nikdy nebudeme halová kapela. My nehrajeme pro masy a ani nechceme. Nemáme ani vohňostroj ani konfety a nezpíváme lidem, že za jejich posraný životy může někdo jinej. (smích) Já jsem rád, že se k nám skrz naší práci dostanou převážně jenom lidi, co jsou s námi mentálně na stejným levelu. A to nikdy nebude masa. Ale zase nemusíš nic moc nikomu vysvětlovat. Víš, že ty lidi chápou i to, co jsi nemusel ani říct. Někdy stačí jenom malý gesto a všichni vědí, co se děje. To jsou naprosto výjimečný okamžiky! 

Můžeš nějak svými slovy popsat, co vlastně přesně znamená ten název či zkratka Zllo Inside?
To se nedá moc popsat. To se musí zažít. Je to prostě ten pocit, že ty víš, že neexistuje nic a nikdo, kdo by tě v ten moment, kdy se to děje, dokázal zastavit. A dokonce ani ty sám se nedokážeš zastavit. Je to taková esence čirýho (naštěstí pozitivního) šílenství který si ale budeš pamatovat celej život. A celej život budeš rád, že jsi to udělal, i když si to třeba pak pekelně odsral. Ale stálo to za to. Každej by měl v sobě opečovávat tohle zllo, protože to je uplná podstata vlastní existence. Kdo nemá zllo inside, je lama a nudnej patron!

Text: Michal Ivanega, foto: Tom Black, archiv Cocotte Minute
Témata: Cocotte Minute, Martin Zeller, Best Off Kha, Zllo Inside, rock, nu-metal, metal, best off