ROZHOVOR | Martin Zeller (Cocotte Minute): Neděláme fastfood music, na stage si na nic nehrajeme

Proč padla volba právě na Velký sál Lucerny? Máte k českému hudebnímu svatostánku nějaký specifický vztah, nebo to byl jednoduše váš sen si zde zahrát největší koncert?
Tak trochu se to seběhlo samo. Původní plán bylo Forum Karlín, ale trefil jsem to přesně do prvního covidu. Pak přišel druhej covid, pak válka na Ukrajině, a tak jsem to pořád posunoval. Když jsem to měl posunovat počtvrté, řekl jsem si, že už je to asi znamení, že to Forum je pro nás zakletý, a hodil jsem to do Velký Lucerny. Shodou okolností jsem tam před třiceti lety pracoval a slíbil jsem jim, že se tam vrátím, a že to vyprodám. Ale myslím, že všichni, co si ten slib tam pamatují, jsou již dávno mrtví, takže žádnej kruh se neuzavřel. (smích)

Příběh českého hitu: Cocotte Minute – Králům koruny

Jak pokračují přípravy na váš největší koncert? Máte na to nějakou agenturu nebo si to celé připravujete jako kapela v podstatě sami?
Dělám to já. Pouze technickou produkci a částečně PR jsem outsorcoval. Rád bych to celý na někoho hodil, ale nikdo, kdo to fakt umí, to udělat nechce. A asi bychom to stejně ani nedokázali zaplatit. Rozpočet je sice velkej, ale všechno jde do show. Chceme to prostě skvělý. Kapela a já v tom jedeme víceméně za symbolický honoráře. Jsme prostě magoři.

Jaké hosty či předkapely si do Lucerny pozvete?
Zatím nechceme ty lidi jmenovat. A ani nevím, jestli je vůbec před show jmenovat budeme. Nechceme to prodávat na hostech. Chceme to vyprodat sami na sebe. Neznamená to, že máme nějaký béčkový hosty. To ani náhodou, ale asi chceme, aby to bylo překvapení pro lidi na místě. Ty jsou pro nás důležitý. To jsou ty lidi, kvůli kterým to budeme dělat.

RECENZE: Cocotte Minute natočili strhující a hudebně poctivou výběrovou desku

V minulosti jste vytvořili projekt Metal Dětem. Ty sám máš děti, spousta vašich fanoušků už dávno taky. Je to možná nezvyklá otázka, ale budou i děti vítanými hosty v Lucerně?
Jo, děcka všech velikostí jsou vítaný. A zadarmo. Pokud přijdou v doprovodu rodičů, co maj lupeny! Ještě jsme nerozhodli, do kolika let věku to budou mít zadax. Ale asi do patnácti to necháme free. Ale možná se budou muset zahlásit předem kvůli kapacitě... Teď nějak v nejbližší době to musíme definitivně rozseknout a zveřejnit.

Na sítích jsi napsal, že v diáři máš víc tanečních zkoušek než hudebních. Takže choreografii přikládáte asi velkou váhu?
Ty vole, Backstreet Boys se z nás poserou! (smích) Je to z jedný strany strašná prdel, do čeho jsme se pustili, a z druhý reálně vostrá dřina to tam dostat. Jsme punkáči a naše taneční skills jsou tragický, nicméně naše choreografka Lucka nám nakládá strašně, a snaží se z nás dostat maximum. Těším se, co z toho vyleze, protože to bude peklo. To je jasný už teď. Jediná otázka je, jestli to bude peklo z ostudy nebo úspěchu! 

Mohou se fanoušci těšit na něco speciálního na stagi, jako třeba projekce, světla?
Choreo, projekce, světla, piano, smyčce, vokalisti, listí, mlha a decibely zllásky!

Nechceme hrát třicet let to samý

Mnohokrát jsi v rozhovorech říkal, že se vám nevyplatí produkovat a vydávat kompletní album. Místo toho se už nějakou dobu zaměřujete na vydávání singlů ve spojení s kvalitními videoklipy, jako naposledy triptych Zllá láska. Máte v plánu v tomto režimu pracovat i nadále, nebo, přeci jen, neláká vás nahrát nějaké nové regulérní album?
Doba je fakt rychlá. Nedává smysl dělat třeba dva roky album, aby za dva měsíce všichni pindali, že chtěj novou muziku. My navíc pracujeme fakt extrémně pomalu. Neděláme fastfood music. My se s tím fakt sereme do úplně poslední noty. Jo, je to asi k ničemu přístup, ale my to prostě jinak neumíme. A ani to jinak dělat nechceme. Ale daň za to je, že uděláme jednu totálně vymazlenou věc za mnoho měsíců.  Ale konečně jsme po několika letech dokázali vytvořit prostor a tým pro nový věci a začneme od ledna 2026 chystat nějakou novou muziku. Celá deska to ale nebude. Budem to pouštět asi zase po částech a až na konci té cesty to zkompletujeme a vydáme finálně celý. Ale CD je mrtvý a vinyl je strašnej voser. Takže nevím, na čem to vlastně vydáme.

Jak se žije na šňůře | Martin Zeller (Cocotte Minute): Měl jsem v puse pistoli od nácků

Plánujete nějaké změny či další posun v hudebním stylu? Vyjádřil jsi se, že plánujete do budoucna něco jako Cocotte Minute 3.0 – co si pod tím představit?
Rád bych začal tam, kde Zllá láska skončila. Bejt furt Cocotte, ale nehrát žádný zámrzy jako ko*ot. Takže moderní songwriting, moderní zvuk, nebát se experimentovat a přesahovat žánr. A když to navíc budou i dobrý šlágry, budu spokojenej. Nechceme hrát třicet let to samý. I když to je pro tuhle zemi bohužel dost často úspěšná strategie. Nicméně my se týhle hry účastnit nechceme. A věřím, že i proto jsme tam, kde jsme. V dobrým i zlým. A pak samozřejmě stage show. A tam myslím, že jsme už teď nasadili laťku vysoko a chcem to ještě kopnout vejš. Takže projekce, choreo, kostýmy a jízda jako prase.

Kde bereš inspiraci k textům, mnohdy velmi hlubokým, inteligentním a s velkým přesahem?
Ou je. Dík za slova chvály. Ne každej to dokáže ocenit. Mám za sebou ne uplně jednoduchou životní cestu a mám dar vnímat věci do hloubky, a pak to nějak pojmenovat. Takze vlastní zkušenosti, pozorování okolí a vysledování skrytejch souvislostí. To jsou asi ty hlavní zdroje. A pak taky potřeba nějaký věci nahlas pojmenovat a tím se vůči nim nějak vymezit anebo donutit lidi se nad nimi zamyslet. Ale samozřejmě to občas proložímě nějakou totální "cocottinou", protože se chceme občas i zcela nefilozoficky zhulákat a zařvat si.

ROZHOVOR | Martin Zeller (Cocotte Minute): Mění se jenom forma, ale rock je nesmrtelnej

Mohou se fanoušci těšit opět na nějaký další vydařený cover?
Teď máme zase na několik let nacoverováno. Máme za těch pětadvacet let tak tři covery, čili něco zase tak nejdřív za pět až deset let.

Během vašich koncertů máte energie na stagi na rozdávání, rozhodně jste jedna z nejvíc autentických metalových zjevení v republice. Kde na to všechno berete dlouhodobě sílu?
Ou je. Tož dík za slova chvály podruhý. My si na té stage na nic nehrajeme. Jdeme tam všichni to tam prostě rozjebat. Odžít. To není jakože divadlo, že tam jdeme hrát zešílevší metaláky. My jsme tam šílený zcela reálně. V těch momentech na stage jsme totiž úplně čistě šťastný. Nemůžu mluvit za ostatní, ale pro mě je to momentum skutečnýho štěstí v životě. To se nedá vysvětlit někomu, kdo to nezažil. A to je asi to, co nás stále pohání dál a dál. Je to droga i terapie v jednom momentě.

Ve světle turbulentních událostí posledních let ve světě, ale i aktuálně v České republice, máte chuť se trochu víc politicky angažovat, tak jako to někteří hudebníci dělají? Myslím, že zrovna váš hlas by v českém, nejen hudebním prostoru, mohl rezonovat celkem silně.
Myslím, že já dlouhodobě a dost výrazně komunikuju, co si myslím, a nakládám veřejně všem dezolátům a podobnejm nulám, co se do nich vejde. A považuju to samozřejmě za svoji povinnost právě proto, že můj hlas je do určitý míry slyšet. Vyloženě politickou funkci zatím neplánuju, protože já osobně nesnáším kompromisy, což není pro politiku úplně vhodnej set up. Ale do budoucna to nevylučuju. Když budu mít pocit, že je to potřeba udělat, tak to udělám. Demokracie a svoboda jsou pro mě absolutní hodnota a za ni jsem ochotnej bojovat i za cenu života. Nemám s tím problém. A nemám problém se těm, co demokracii a svobodě škoděj, postavit i se zbraní v ruce. Myslím, že od roku 1948 jsme nebyli v tak blbý bezpečnostní situaci, jako jsme teď. A já tady nechci žádnou mentální bídu jako na Slovensku, v Maďarsku, Bělorusku nebo Rusku...

Text: Michal Ivanega, foto: archiv Cocotte Minute
Témata: Cocotte Minute, Martin Zeller, Zllo Inside, rock, nu-metal, metal