ROZHOVOR | Mig 21: Za největší plus naší nové desky Džus noci považujeme pestrost

Nové album se bude jmenovat Džus noci. Co má název symbolizovat?
JM: Je to v podstatě pocit. Myslím si, že to nic symbolizovat nemá, jde jen o jakýsi rámec, který má zahrnovat všechny písničky na albu. Tento titulní song vznikl paradoxně jako poslední, a tak se zalíbil, že jsme si řekli, že by to byl krásný název alba, pod kterým si každý může udělat svou vlastní představu o těch písničkách.
TP: Ta první sloka navíc perfektně funguje jako otvírák desky.

Mig 21 rozparádili fanoušky, kalhotky létaly v plzeňském Leháru vzduchem

Na albu máte celou řadu hostů, jejich seznam je velice různorodý. Kdo tedy na desce hostuje?
TP: Na desce zpívají Matěj Ruppert z Monkey Business, Radek Škarohlíd, což je úžasný atomový hlas z kapely Hentai Corporation, dále Erika Stárková, nebo Marta Issová, pro kterou to byla pěvecká premiéra.
JM: V písničce Tykej mi tvořím já s Matějem Ruppertem a Radkem Škarohlídem trojku, která se navzájem láká z průseru do průseru. (smích) A písnička, ve které zpívají Erika a Marta, to je v podstatě duet ve třech o svádění.

Spolupracovali jste i s Matyášem Vordou. Já ho viděl před týdnem v Plzni na Žebříku, kde doprovázel Mekyho Žbirku, viděl jsem ho hrát i v kapele s Pauliem Garrandem.
HH: Ten teď hraje s každým. (smích) Původně hrál v kapele Mandrage. Co vím, tak s Mekym Žbirkou bubnuje už rok.

Vy jste s ním ale nespolupracovali po hudební stránce. Jaká tedy byla jeho role na vašem albu?
JM: On je velice talentovaný, tvořivý, skvěle kreslí, takže jsme ho oslovili kvůli jeho vizuálům. On to dělá velice dynamicky a hravě a nám se jeho přístup líbí. Nyní  tedy pracuje na animovaném klipu pro naši písničku Hádej, co žena žádá.

Bude vám také připravovat pódiovou prezentaci?
JM: To vše je zatím ve stádiu zrodu. Hodně toho u nás vymýšlí Pavel Hrdlička.
HH: Ano, Pavel teď přišel s tím, že by právě s Matyášem chtěl pro pódiovou prezentaci podzimního turné použít některé jeho nápady. Takže my budeme s Matyášem rádi spolupracovat dál, hlavně Pavel, který je u nás zodpovědný za scénografii a pozadí, a vymýšlí i všechny rekvizity, které při pódiové show používáme.

Již víte, kolik písniček z nové desky budete hrát na turné?
JM: To se uvidí postupně, jak to všechno stihneme po tomto rozhovoru. (smích) My totiž za chvíli odjíždíme do zkušebny, a tam se hodně ukáže.
TP: V tomhle máme výhodu, že čtyři nebo pět písniček z té nové desky na koncertech pravidelně hrajeme, takže podle mě to zase takové dilema nebude.

Chystáte nějaké překvapení pro fanoušky, kteří přijdou na vaše podzimní turné k novému albu?
JM: Chystáme celou řadu překvapení, ale od toho to jsou překvapení...
TP: ...aby zůstala překvapením...
HH: ... a zahalena tajemstvím. (smích)

Mě třeba napadlo, zda nebudete nějak inovovat váš legendární pokřik „I love you...fuck you“? (smích)
JM: Tak řekni - v co bys to ty tak nejraději přetvořil? (smích)

Co třeba v nějakém jiném jazyce?
JM: No, mohli bychom to zkusit v němčině. (smích)
HH: Já myslím, že když to funguje, tak bych tomu zbytečně nohy nepodrážel.

Mig 21 zahráli v Lucerna Music Baru, sledovali je fanoušci z celého světa

Jak dlouho vůbec tenhle legendární pokřik používáte?
JM: Dlouho. Slouží k výchově punkového publika, protože někteří již trochu zapomněli, že punková kapela, když lidem přináší lásku, tak má být potrestána, a když lidem nadává, tak má být odměněna. Takže tenhle odkaz učíme lidi, hlavně ty mladé. (smích)

Desku jste nahrávali ve více studiích, podílelo se na ní více producentů. Nebylo problémem, aby měla nějaký jednotící zvuk?
HH: Máš pravdu, že to nebylo úplně jednoduché s masteringem, sjednotit to všechno tak, aby to chytlo stejný kabát. Mastering dělal Matouš Godík a udělal ho skvěle. Naopak ta pestrost, že každá písnička má jiný zvuk a je jakoby z jiné dílny, to považujeme za velké plus té desky.

Kdo je autorem hudby a textů?
JM: Jedenáct písniček napsal Tomáš Polák a jednu Matěj Benko, texty jsem všechny napsal já.

Všichni tři jste zakládající členové kapely...
JM: Ještě s Pavlem Hrdličkou.
TP: U nás se mění jenom basáci. (smích)
HH: Asi pět šest basistů, jinak jsme pořád ve stejné sestavě.

Adam Stivín byl poslední, kdo od vás odešel… Nebo byl takzvaně odejít?
JM: Adam odešel v roce 2020 a nějak to tak samo vyplynulo. Zůstali jsme přátelé. Řekli jsme si, že jsme si dali to nejlepší, co jsme si mohli dát, a naše hudební cesty se rozešly. Ale nechci to pojmenovávat nijak fatálně, vlastně to nechci pojmenovávat vůbec.

Nastal v procesu tvorby či v průběhu nahrávání nějaký zádrhel?
TP: Zádrhel je u nás kontinuální. Naše tvorba je jeden kontinuální zádrhel, který se pořád snažíme rozmotat.
JM: Pořád hledáme, když se nám něco nelíbí nebo to nefunguje, čím to je - zda je to dost dlouhé, nebo příliš dlouhé, či naopak krátké, zda změnit sloku, či vyhodit text a nahradit ho jiným a podobně. To je v podstatě každodenní otázka.

Mají ostatní v kapele například právo veta?
TP: Právo veta nepoužíváme.
JM: Vždycky se dohodneme.
HH: My máme na většinu věcí podobný názor, takže když někdo s něčím přijde, že se mu něco nelíbí, tak se dokážeme nějak shodnout.
JM: Co si pamatuju, tak když se objeví něco, na čem se neshodneme, tak se to odloží a děláme na něčem jiném.

Na novém albu budou čtyři starší písničky a osm úplně nových. U těch nových – vybírali jste z nějakého většího počtu? Zbyly vám nějaké písničky, které se na desku nedostaly?
TP: Vždycky nejprve takzvaně předvybereme písničky podle tématu, námětu či přibližného tvaru, například tahle písnička je pomalá, pomalých tam už máme dost, tu už tam nedáme a podobně. A pak se na ty vybrané songy píšou texty. A během psaní textů a dotváření písniček se to ještě třeba pětkrát převrátí. (smích)

Narazili jste v průběhu let ve vašem hudebním směřování na nějakou slepou cestu? Pokud vím, tak jednou jste se vydali jazzovým směrem a tuto cestu jste pak opustili.
TP: Jednou? Kdyby jednou… (smích)
HH: Mnohokrát. To je bloudění...
JM: To je prostě normální houbařina. (smích) Najdeš nějakou houbu, která je nádherná, ale není jedlá.

Kolik ocenění a sošek Žebřík v souvislosti s novou deskou v příštím roce očekáváte? Za Album roku, Skladbu roku, Videoklip roku? (smích)
JM: Při vší úctě k vašim cenám a vůbec ke všem hudebním cenám, tak ocenění nejsou důvodem, naší tvorby.
TP: Ale očekáváme všechny. (smích)

K novému albu vyjíždíte na podzimnímu turné. Vypadá to, že máte raději menší či větší kluby, než velké haly…
HH: Je pravda, že máme slabost pro některé kluby, jako je Lucerna Music Bar nebo Fléda v Brně. A tam zahrajeme třeba i vícekrát, zároveň se ale nevyhýbáme i větším sálům. Na ten start po koronavirové pauze nám přišlo vhodnější začít kluby, první koncert bude 8. října ve Svitavách a podzimní část zakončíme koncem listopadu třemi koncerty za sebou v pražském Lucerna Music Baru.

Budete mít nějakou předkapelu? A hosté, kteří se podíleli na desce, vystoupí na některém z koncertů?
JM: My už tradičně předkapelu nemáme. Co se týká hostů, my bychom strašně rádi, aby na některých koncertech vystoupili, budeme se snažit je oslovit, protože ty dvě písničky, ve kterých učinkovali, jsou bez nich nehratelné. (smích)

Na závěr mě zajímají vaše koncertní zážitky z posledního roku. Já pracuji v letecké firmě, a tak mě zaujalo, že jste vystupovali ve zkušebně leteckých motorů naší firmy v Hradci Králové. Kvůli covidu to ale byl pouze online koncert. To muselo být i pro vás zvláštní…
JM: Ano, to bylo krásné a velice zajímavé. Koncert se konal u příležitosti uvedení do provozu nového leteckého motoru, na kterém spolupracovala vaše firma s ČVUT. Ten motor jsme měli nad sebou, ale lidé byli za stěnou, takže tak čistý online koncert to nebyl, my jsme věděli, že tam nějací lidé jsou. (smích)
TP: Co bylo skvělý, byla neuvěřitelně úžasná akustika. Ta zkušebna, což je vlastně velký hangár, byla vytlumená kvůli vibracím a hluku, takže technicky to bylo jedinečné.

Asi znáte jména Mikojan a Gurevič (konstruktéři letounu Mig 21, po nichž je pojmenován, pozn. red.). Zřejmě jste ale neměli možnost se s nimi setkat, třeba abyste jim poděkovali za ten název vaší kapely… (smích)
JM: No s Gurevičem jsme se potkali, s Mikojanem ne. (smích)

Já se možná vracím až moc zpátky do minulosti, ale zajímá mě ta inspirace a proč jste si zvolili tento název.
JM: No to se vracíš správně. Tehdy nám to připadalo vtipný, jmenovat se po letadlu, který každý týden padá a je v troskách, ale zároveň budí hrůzu. Vzniklo to spíše z takovýho žertu, který byl tenkrát srozumitelný, dnes už není.

V minulosti jste hráli také například v Saudské Arábii pro Araby...
HH: No, pro Araby to asi ani nebylo. (smích)
JM: Tam bylo spousta Čechů. My když hrajeme v zahraničí, tak tam je vždycky spousta Čechů, mnohem více než cizinců.

Měli jste hrát i v Londýně, koncert byl kvůli covidu zrušen, nebo jen odložen?
JM: My jsme ho nakonec odehráli po streamu, ale v Londýně už jsme v minulosti hráli třikrát a vznikla z toho tradice, tam na nás chodilo vždy hodně Čechů, kteří tam žili a pracovali. Tak věříme, že se tam opět vrátíme.

Zpracoval: Aleš Materna, foto: Stanislav Merhout, Jarda Hudec
Témata: Mig 21, Jiří Macháček, Tomáš Polák, Honza Hladík, Džus noci