ROZHOVOR | MYDY: Cítíme teď neuvěřitelný zápal

Když jsme spolu dělali loni v únoru rozhovor, označila Žofie rok 2020 za velmi magický. To sice byl, ale asi v jiném smyslu, než čekala. Jak vás pauza ovlivnila?
Nèro: Docela solidně. Po našem největším koncertě ve Foru Karlín se nám začalo plnit to, co jsme zaseli – booking našich show na hlavních stagích největších českejch fesťáků, o kterých se nám asi nesnilo. A najednou "bum". Začaly se rušit nebo přesouvat koncerty včetně zmiňovaných velkých akcí a my najednou nevěděli, co bude dál. Jestli se nám veškerá snaha ještě někdy zúročí, nebo to přišlo vniveč. Ale snažíme se dělat maximum pro první variantu.

Publikum žádné, energie plno. Mydy zahráli v Rock Café

Miky: Nikdo si v nejmenším nedokázal představit, co nás čeká. Zpětně mi ale přijde, že celej svět potřeboval trochu přibrzdit. Zastavit, zamyslet se. Když je tu nová nemoc a vaše starosti se smrsknou na to, že vy a vaši blízcí jste zdraví a nehoníte se ve všudypřítomným shonu týden za týdnem a koncert za koncertem, můžete získat tolik potřebný odstup. Myslím, že po nonstop osmi letech na turné bychom si nějaký odpočinek stejně museli dopřát, abychom vyvětrali, nasáli čestvý vzduch a mohli jet naplno, tak, jak si přejeme!

Stejné je to i v kontextu alba Numbers, které je o digitální době, sociálních sítí a podobě. A o tom, že vás to svým způsobem štve. To šlo pak posléze do kontrastu s atmosférou, kterou nastavil nečekaný lockdown. Udržovali jste nějak speciálně kontakt s fanoušky, nebo jste si udržovali distanc?
Nèro: Už během prvního lockdownu jsme se začali scházet ve zkušebně a pravidelně začali lidem točit videa, kde živě hrajeme takový jamy různých žánrů na naše písničky. Později jsme výsledek vydali jako EP Covid Sessions: Live in Quarantine. A hned na to, když jsme zjistili, že hrát se jen tak nebude, začali jsme dávat dohromady film z našeho už zmiňovaného koncertu ve Foru Karlín. Snažili jsme se dát lidem trochu zábavy do doby gaučový.
Žofie: Mimo to ale myslím, že jsme se na nějakou dobu i pěkně odmlčeli. Ono to vlastně ani nešlo moc jinak, když jediným prostředkem, jak o sobě dát vědět, najednou byly právě jen sociální sítě. Nejsem velkým fanouškem sdílení neaktuálních věcí. Bylo mi trochu proti srsti sdílet pořád dokola jen staré koncertní fotky nebo kapelní život, který se v tu dobu odehrával vážně jen na obrazovkách. Působí to na mě trochu lživě. Speciálně v určitý moment, kdy opravdu nebylo vidět světlo na konci tunelu a nikdo si netroufal ani odhadovat, kdy se hudební svět vrátí zase do normálu. Tak jsme se každý odebrali ku své momentální práci a jen se čekalo.

Vše zlé je k něčemu dobré. Poslední rok kapelou silně rezonoval. Co vám lockdown dal?
Nèro: Pro mě osobně hrozně moc stran osobního rozvoje. Člověk měl opravdu hodně času na sebe a na přemýšlení o životě, co v něm vlastně chce a co ne.
Žofie: Já jsem bohužel člověk, který zatím neumí trávit příliš času sám se sebou. Vyhýbala jsem se tomu, jak jen to šlo. Pravda, že mi v tom trochu zamíchalo kartama mých celkem pět karantén. (smích) Paradoxně se mi ale později dostalo práce kolikrát ještě víc než normálně, až jsem tomu sama nemohla uvěřit. Byla to pak právě práce a všichni moji noví drazí kolegové a kamarádi, kteří mě z toho všeho většinou nevědomky léčili. I v takovým pracovním shonu člověka občas trknou věci, na který by jinak nepřišel. Patří jim za to můj velkej dík, který jim tímto posílám!
Honza: Já jsem obecně dost introvertní člověk, takže mi nějakým způsobem lockdown i vyhovoval. Ale pro mě osobně to byl strašnej stereotyp. Od "normální" práce nemám odpočinek v podobě víkendu s kapelou, to bylo docela utrpení. Náš způsob života, kdy jezdíš po celým Česku nebo i Evropě a světě, zažíváš skvělý věci s partou nejbližších lidí, to prostě chybí. A strašně se těšim, až to bude zpátky.
Miky: Odstup a možnost odpočinout si, čas k bilancování. V neposlední řadě taky třeba volný víkendy.

Za ten rok a půl, co jsme se neviděli,  u vás došlo k několika změnám. Odešli od vás dlouholetí spolupracovníci Tomáš Konůpka a manažer Petr "Kužel" Blažek. Proč došlo k ukončení vzájemné spolupráce? Nyní jsou u 7krát3, sledujete je i nadále?
Nèro: Myslím si, že Tomáš odešel proto, že je od přírody budovatel a potřeboval zase čerstvej vzduch u něčeho novýho. V době, kdy odešel, pokud vím, se formovala Štěpánova (7krát3) živá kapela a bylo tam zkrátka co stavět. S MYDY už jsme byli dobře zajetá parta, která měla určitý pravidla a cestu vytyčenou. Z mýho pohledu jsme se s Kuželem rozešli, protože už se naše spolupráce, jak se říká, vyčerpala.

Neuvažovali jste tenkrát, že to třeba zabalíte?
Nèro: Určitě ne. Stejně jako oni, i my jsme potřebovali trochu změnu.
Honza: Že bychom o tom vyloženě uvažovali, to se říct nedá. Ale samozřejmě ve chvíli, kdy jsme s kapelou nehráli a věnovali se primárně jiným aktivitám, abychom se uživili, tak z nás nadšenost do kapely trochu vyprchávala. Bylo to dost znát, rok jsme se prakticky neviděli, a to jsme byli zvyklí spolu trávit každej víkend v dodávce.
Žofie: Teď, když se ale všechno zase vrací k životu, stýkáme se o to víc. Není to tak dávno, co jsme spolu seděli na dvorečku před novou zkušebnou, byl čtvrtek a já si uvědomila, že se ten týden vidíme už počtvrtý. To se nám nepodařilo ani nějakej čas před covidem. Cítíme teď neuvěřitelný zápal a myslím, že to opravdu není jen post-lockdownovým stavem. Prostě krásný.
Miky: Nevěděli jsme, jaká bude situace obecně, ale pořád jsme parta a tu kvůli lockdownu zkrátka nezabalíš.

Kdo ale zůstal, je Ondra Slánský, kterého jste přijali oficiálně jako stálého člena. Po kolika letech hraní s vámi si to zasloužil?
Nèro: Hraje s námi od roku 2014, takže po sedmi letech. Celou dobu jsme ho brali jako pevnou součást kapely. Ale když se začal projevovat víc i skladatelsky a my už dávno věděli, že nikoho jinýho stejně nechceme, řekli jsme si, proč ho vlastně nevzít? Upřímně, pro nás to byla spíš formalita, pro něj velká radost, kterou štěstím oplakal. (smích)
Honza: Už nějakou dobu jsme o tom v rámci nás čtyř "zakládajících členů" mluvili, ale nějak nebyl čas a nebyla příležitost pobavit se o tom se Soltym. Pak jsme se náhodou po skončení focení fotek k singlu sešli ve zkušebně, trochu jsme popíjeli a najednou tak nějak přišlo to, že bychom tuhle záležitost měli dotáhnout. Takže jsme mu oznámili, že je oficiálně součástí kapely a strašně nás překvapilo, že ho to úplně dojalo. (smích)

Prý Nèro zastoupil Tomáše Konůpku na bubny. K jakým dalším škatulatům za nástroji došlo?
Nèro: Je to tak, začal jsem po dlouhý době zase hrát naplno na bubny. Honzík vystřídal mě za synťákama.
Žofie: No a samozřejmě Solty čerstvě v první lajně, nazýváme ho tak novým frontmanem! Myslím, že i to je celkem slušný přesun. (smích)

MYDY do každé domácnosti, lhůta dodání: dnes

V posledním rozhovoru jste mi také prozradili, že zkrácením názvu jste se rozloučili s bezstarostným dětstvím. Stále to platí?
Nèro: Ano, uzavřeli jsme tím jednu kapitolu naší kapely. Pozitivita a "zmrdí vokály" - terminus technikus pro naše tehdejší nápěvy, co cítíte z našich prvních desek, to bylo maximálně opravdový. Kam jsme přišli, jsme si vážně začali dělat z lidí prdel těmahle falsetovejma hláskama a měli z toho "very good times". Klipy, koncerty, rozhovory. Všude jsme si dělali ze všeho tralalá. Čas strávený s náma musel být parádně zábavný i z tý druhý strany. (smích) Později jsme z toho nějakou přirozenou cestou vyrostli, což se odrazilo i na muzice. V roce 2019 jsme si uvědomili, že už jsme fakt jinde. Tak jsme udělali za předchozí tvorbou pomyslnou tečku. Ale zase ne, že bychom se od ní chtěli úplně odstřihnout. Vzhledem k již zmíněnému na ni máme skvělý vzpomínky.
Miky: Změny člověk musí v životě přijmout s otevřenou náručí, jinak se stane akorát postavičkou nebo karikaturou. Myslím, že se pořád chceme posouvat do polohy, která je z našeho pohledu opravdová a aktuální.

Dlouho o vás nebylo slyšet. Po dvou letech přicházíte s písní deafening silence, která je o bezvýchodnosti, uzavření se do sebe, hledání nové motivace a jde také o jistou duševní hygienu… Nèro k písni prozradil, že šlo o to uvědomit si lásku, kterou k sobě a ke kapele chováte, zase se na sebe napojit. Vyprchalo to z vás před lety? Nucená pauza tedy přišla vhod?
Nèro: Je něco, co si vlastně za normálního chodu ani neuvědomíte. Ale jeli jsme vlastně bez přestávek sedm let v kuse. Teď zpětně si uvědomuju, že jsme byli vším hodně unavení a můžu říct už teď, že ve výsledku ta nucená pauza měla skvělej dopad na další směřování kapely a na novou muziku. Když jsi neustále v procesu, začneš si utvářet tak trochu mantinely. Utvoříš si představu o tom, co je a co není MYDY a začneš se částečně cenzurovat. Pauzou jsme měli možnost restartovat naše představy o kapele a zase začít s čistou hlavou.

Nový singl má trochu jiný zvuk, než jsou fanoušci zvyklí. Budete se i nadále ubírat tímto směrem, kdy vstupujete do experimentálních vod?
Nèro: Je to možná trochu experiment v rámci naší tvorby. Ale obecně, když si singl člověk nezaujatě poslechne, se nedá úplně mluvit o "experimentální hudbě". Každopádně se nehodláme rozloučit s naší taneční stránkou, ta rozhodně v další nový tvorbě nebude chybět.

Prý jste spontánnější a autentičtější. Jak se to projevuje? Předtím vás něco svazovalo? Nebyli jste přirození?
Nèro: Nesvazovalo nás nic jinýho, než naše hlavy a jak už jsem psal, představy o tom, co je a co není vhodný pro MYDY. To ti hrozně zavře mysl.

Klip doprovázel vizuál vany. Na co má odkazovat? 
Žofie: Téma tohodle artworku jsme vymysleli společně s Martym Svobodou z Napa Records, kde spolu teď často nad hudbou trávíme večery. Voda znázorňuje všechny ty trable, kterýma jsme se tak nějak snažili proplout. Pohodička ve vaně je naopak takovým ztělesněním pozitivity, kterou jsme v tom všem nakonec našli. Důkaz nějaké rovnováhy. Fakt, že i v takových časech ji opravdu lze najít. Autorem samotné fotky je pak právě Marty. Jednoho krásného večera nás všechny zdrchaný po práci v deseti stupních a největším lijáku vytáhl ke zdibské Vltavě a "hodil" nás do ní. Byl to dokonalý útěk sám o sobě, přesně jako na té fotce.

Byli jste známí i tím, že jste jezdili po světě, hráli koncerty na festivalech, showcasech. Nyní to asi moc nejde, že?
Nèro: Nejde. I v zahraničí je covidová situace pořád nahoru dolu. Ale jsme v kontaktu s našimi agenty a alespoň jsme vymysleli novou koncepci našeho zahraničního fungování a směřování.

Krom kapely se věnujete ještě svým sólovým projektům – jak to s nimi teď vypadá?
Nèro: Žofa akorát nedávno přišla s tím, že už začíná slyšet, jak by mohla znít její nová sólovka. Ale do ničeho ji netlačíme, teď jsou prioritou MYDY. A co se týče mýho sólo projektu, tak tomu nechávám trochu volnej průběh. Mám spoustu nový muziky, kterou stačí jen "doklepnout", ale čekám na správnej okamžik. Jde o velmi silný songy a chci je dělat, až bude čas a energie na to, aby ve výsledku nezapadly. Doufám, že něco zvládnu tenhle rok, už hrozně dlouho si to dlužím.

Nedalo se na sociálních sítích nevšimnout, že Žofka začala dělat u koní. Kde se nachází tak fantastické místo, které zavání divočinou?
Žofie: U koní vyloženě nepracuju, tak jak by si každý představoval, ale jsou mojí vášní už odmala. Tohle krásný místo, který jsi viděla, je Farma Hucul v krkonošských Vítkovicích. S partou kamarádek, kterou jsme tam za ta léta daly do kupy, se na farmu pravidelně jezdíme odreagovat nejen přírodou a koňmi, ale právě i prací. Je to nádherné místo, výlet tam všem doporučuju. Kus mýho srdce tam zůstal. Lupínek!

Text: Hana Bukáčková, foto. archiv
Témata: MYDY, Žofie Dařbujánová, Forum Karlín