ROZHOVOR | Nelly: Vracím se po šesti letech na pódia. Když se někdo v mé písni najde, je to ten nejhezčí pocit

Po šesti letech se vracíte na pódia. Co vás k tomu motivovalo?
Hudba je se mnou odmalička. Myslím, že sen stát se zpěvačkou má spousta malých holek a já jsem nebyla výjimkou. Když mi bylo asi dvanáct, přihlásila jsem se do soutěže Česko zpívá, kde jsem získala cenu internetu. To mi tehdy otevřelo spoustu nových dveří.

Nelly už nechce být neviditelná. Mladá zpěvačka vydává singl Duch

Později přišla malá role ve filmu Babovřesky, začala jsem natáčet covery na YouTube a postupně se to celé přirozeně překlopilo k vlastní tvorbě. Už to nebylo jen o zpívání, ale i o psaní, emocích a příbězích, které do hudby vkládám. Když mi pak někdo napíše, že se v některé písni našel, nebo že mu zlepšila den, je to pro mě jeden z nejhezčích pocitů.
Ve studiu jsem s hudbou nikdy nepřestala, i když se moje tvorba během let vyvíjela. Nějakou dobu jsem zpívala česky, potom jsem tvořila v angličtině a teď jsem se zase vrátila k češtině. Živé hraní mi ale opravdu chybělo. Energie koncertu a kontakt s lidmi se ve studiu nahradit nedají.

Jak se to stalo, že jste tolik let nekoncertovala?
Na několik let jsem přestala hrát živě hlavně proto, že se mi rozpadla kapela. Předtím jsem jezdila jako předskokanka Michala Hrůzy nebo Ewy Farne a měla jsem za sebou několik koncertních zkušeností. Bylo mi tehdy kolem osmnácti, dnes je mi pětadvacet, takže od té doby uběhlo už hodně času. Nebylo to tak, že bych hrát nechtěla. Naopak mě mrzelo, že se kapela rozpadla. Ale věřím, že některé věci se v životě stanou proto, aby se člověk mohl posunout jinam. Dnes se k živému hraní vracím s větší zkušeností, pokorou a radostí.

Jak vůbec vzniká taková kapela?
V našem případě to vzniklo hodně přirozeně. Jsme spíš parta lidí, kteří mají rádi hudbu, a zároveň si lidsky sedli. Dali jsme se dohromady přes společné známé a přátele z hudebního prostředí. Před časem jsem vydala album Lovestories a chtěli jsme s kapelou natočit live sessions na YouTube, aby posluchači mohli slyšet, jak mohou moje písně fungovat naživo. Ve studiu vznikne určitá atmosféra, ale živé provedení má zase úplně jinou energii. Právě to jsme chtěli zachytit.

LIVE: Ewa Farna v Edenu dojímala a předvedla prvotřídní show. Publikum vzala do svého dětského pokoje, skvěle zpívala i tančila

Jak vypadal proces vzniku vaší desky Lovestories?
Album vznikalo opravdu dlouho, trvalo to šest let. Bylo to hlavně tím, že jsem na něm začala pracovat velmi mladá a během té doby jsem se sama hodně měnila. Dospívala jsem, měnil se můj pohled na hudbu, na vztahy i na to, co vlastně chci říkat.
V jednu chvíli jsme měli připravenou celou desku v angličtině. Měla název, vizuál i hotové písně. Postupně jsme ale došli k tomu, že pro mě dává větší smysl tvořit pro české publikum a vyprávět svoje příběhy v češtině. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale zpětně ho vnímám jako správné.
Začali jsme tedy psát písně znovu, protože český text nešlo jen jednoduše převést na původní anglické skladby. Chtěla jsem, aby to bylo přirozené, osobní, a aby to mělo v češtině vlastní výraz. Nakonec jsme se dostali do bodu, kdy album opravdu vyšlo, a já mám radost, že už je venku. Zároveň cítím, že jsem se tím hodně naučila a další tvorbu bych chtěla posouvat zase dál.

A co se stalo s tou anglickou deskou? Můžeme si ji někde poslechnout?
Zatím zůstala nevydaná. Nevím, jestli se k ní někdy vrátím, ale úplně to nevylučuji. Některé písně mám pořád ráda a myslím, že by si možná zasloužily dostat šanci. Angličtina mi byla při psaní v něčem přirozenější, protože v ní některé věci znějí měkčeji a jednodušeji. Čeština je krásná, ale zároveň náročná, člověk musí víc hledat, aby text zněl dobře, nebyl krkolomný a zároveň dával smysl. Právě proto mě ale baví. Je to větší výzva a je v ní větší pravdivost.

A nemrzí vás, že jste tu desku nevydala?
Zezačátku mi to líto bylo, protože jsme na těch písních strávili hodně času a některé jsem měla opravdu ráda. Ale dnes to beru jako součást cesty. Možná se k některým skladbám jednou vrátím, možná ne. Teď ale cítím, že chci pokračovat hlavně v češtině.

LIVE: Marcell není žádný Zrádce. Spolu s fiedlerskim do Roxy přivezli poctivou italskou show

Je pro vás těžší skládat hudbu, nebo psát texty?
Obojí má svoje. Texty jsou pro mě hodně osobní a někdy je náročné najít správná slova, aby člověk řekl přesně to, co cítí, ale nepůsobil přitom příliš doslovně. Hudební stránka je pro mě zase technicky těžší.  Na všech písních jsem spolupracovala s Marcellem, který je producent, zpěvák a zároveň spoluautor mých skladeb. Hudebně měl velký podíl hlavně on, textově jsme se potkávali zhruba napůl. Je pro mě důležité mít vedle sebe člověka, kterému věřím a který dokáže moje nápady posunout dál.

Plánujete po téhle vaší koncertní premiéře další vystoupení, nebo jaké jsou vaše plány?
Ráda bych, aby živé hraní pokračovalo, ale nechci nic uspěchat. Teď bychom chtěli hlavně dostat písně z alba Lovestories víc mezi lidi a postupně na tom stavět. Pracovně mě čeká hodně věcí i mimo hudbu. Na podzim bych měla točit dva filmy, z toho jeden v zahraničí, a od února mě čeká muzikál Kleopatra, kde budu hrát přímo Kleopatru. Na to se moc těším. Zároveň bych ale byla ráda, aby hudba zůstala silnou součástí mé práce.

Jak se vám daří dostávat vaši hudbu mezi lidi?
Dnes je to náročné. Hudby i obsahu je všude obrovské množství a není jednoduché lidi zaujmout. Sociální sítě jsou velký nástroj, ale zároveň tam cítím velký tlak a očekávání a člověk někdy neví, jak se v tom všem neztratit. Snažím se ale soustředit hlavně na to, proč hudbu dělám. Když věřím tomu, co zpívám, a když to někoho opravdu osloví, má to pro mě smysl. Hudbu miluji natolik, že ji nechci vzdát jen proto, že cesta k lidem není jednoduchá.

Co se změnilo za ty roky, co jste na scéně?
Určitě já sama. Dnes se do tvorby zapojuji mnohem víc než na začátku. Víc přemýšlím nad tím, co chci říct, jak chci znít a kam se chci posouvat. Když se ohlédnu zpátky, byly tam různé fáze. Některé věci se dařily, jiné se na čas zastavily. Ale myslím, že i to k tomu patří. Člověk se učí, získává zkušenosti a znovu hledá cestu. Teď mám pocit, že začínám novou kapitolu. Jsem za ni vděčná a těším se, co přinese. Nejdůležitější pro mě je, že mi hudba pořád přináší radost. A sdílet ji s lidmi naživo je pro mě něco, co se nedá ničím nahradit.

Text: Gabriela Zárubová, foto: Vojtěch Mervart
Témata: Nelly, Nelly Řehořová, Lovestories, Kleopatra