ROZHOVOR | O5 a Radeček: Jsme nositeli nejpitomějšího názvu kapely v republice

Vydáváte EP BRA3, spolu s ním pak přicházíte se stejnojmenným projektem. Jaký je jeho původ?
Tomáš: Spouštěčem všeho byla naše bratrská hádka. Píseň je vlastně takovým naším usmířením. Uvědomili jsme si, že sourozenectví je dar a nemá smysl si ho kazit, protože ne každý má takové štěstí.
Ondřej: Napřed vznikla písnička, později se nabalily další věci, a pak i charita. Dlouho spolupracujeme se sbírkou Pomozte dětem, od jejíž organizátorů jsme se dozvěděli, že budou vybírat peníze pro zdravé sourozence postižených dětí. A tak nás napadlo se připojit.

TOP 6 videoklipů týdne: O5 a Radeček si do klipu pozvali slavné sourozence, Ben Cristovao představil píseň pro Eurovizi

Hádáte se často?
Tomáš: To záleží na tom, jak moc se vídáme. Když jedeme osmdesát koncertů od dubna do října a sedíme spolu často v dodávce, naskýtá se mnoho situací a příležitostí se pohádat. Hádáme se samozřejmě kvůli nejpitomějším věcem. Třeba proč jsme nezastavili na této pumpě, ale až o pár kilometrů dál… Ale nevyhýbáme se tomu, hádky čistí atmosféru, vzduch. Umíme se pořádně pohádat, ale za pět minut to neřešit a jet dál.

Platí u vás pravidlo, že brácha je nejlepší kámoš?
Tomáš: Asi jo. Od dvanácti let spolu hrajeme ve skupině, takže jsem na kamarády moc času neměl. Každý víkend jsem trávil s kapelou.
Ondřej: Když vidím, jak k sobě jiní sourozenci nemají tak blízko, musím uznat, že máme s bráchou nadstandardní vztah.

Jaký máte spolu nejlepší bratrský zážitek?
Tomáš: Baví mě cestování, bylo super, když jsem byl s bráchou kdysi poprvé na exotické dovolené v Dominikánské republice. A zopakovali jsme si to před třemi lety, kdy nás pustily ženy do Egypta. To byly super zážitky. Ale jinak to je o kapele. Vzpomínám, jak jsem tenkrát přišel za bráchou, že bych chtěl založit kapelu, a že bychom potřebovali, aby hrál na basu. Šel do toho a naučil se na ni. Přitom měl v té době úžasnou nabídku od Slavie, kam mohl jít hrát. Ale dal přednost kapele.

Z jakého největšího průšvihu jste dostali jeden druhého?
Ondřej: V dětství jsme byli hrozní grázlové. Bydleli jsme v Šumperku na Hlavní třídě. Kolem chodila spousta lidí, po kterých jsme pořád něco házeli - pytlíky s vodou, flusačky... A taky bylo potřeba si navzájem krýt záda.
Tomáš: Když jsme koupili cestu do zmíněné Dominikánské republiky, krátce na to mi Ondra řekl, že se mu vlastně nechce. Sprdnul jsem ho za to. Řekl jsem mu, že mě do toho uvrtal a kolik to stálo peněz. Poradil mi, abych zavolal do cestovky a řekl, že mám postiženýho bráchu, který všechno takhle objednává. Ledničky, dovolený, televize, a že je žádám, aby zájezd zrušili, protože je bratr nesvéprávný. Nakonec jsem to ale neudělal a to bylo dobře.

VIDEO: O5 a Radeček jsou rádi ve Špindlu. Vydávají oficiální klip k titulní písni

K písničce BRA3 jste natočili klip, v němž vystoupila spousta známých osobností. Na koho jste nejvíc hrdí, že na nabídku kývl?
Ondřej: Na spolupráci nám kývly i opravdové legendy a my si moc vážíme, že s námi do toho šly. Už také proto, že někteří jako důvod uvedly, že se jim líbí písnička, ne že je někdo ukecal ze známosti. Vážíme si hlavně těch prvních, kteří souhlasili se svou účastí v klipu. Pak už se přidávali další, ale na začátku se každý ptal: "A kdo tam všechno bude?" Proto bylo důležité, že hned na začátku poslali video Lucie Bílá, No Name, Lucie Borhyová a Wohnouti. Je pro nás obrovská čest, že se do projektu zapojili Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou nebo bratři Neckářovi. Když jsem jim volal s tím, že nás asi neznají, ale že něco po nich chceme, tak byli z legrace uražený, protože si mysleli, že si myslíme, že jsou tak blbí, že nás neznají. Ale znají. (smích)
Tomáš: Měli jsme takovej sen dostat do klipu i bratry Liama a Noela Gallagherovi, že je spolu usmíříme po letech. Ale ani taková úžasná nabídka od kluků ze Šumperka na ně nezabrala. (smích) Takovou šanci od nás měli, se znovu dát dohromady a promarnili to. (smích)
Ondřej: No, obnovení Oasis bylo na prahu. (smích)
Tomáš: Aktuálně chystáme v této souvislosti úplně stejný sourozenecký videoklip, který bude ale složený ze záběrů našich fanoušků. Už nám jich poslali spoustu.

Stejně jako fotek.
Ondřej: Těch přišlo přes sto. Fanoušci posílali sourozenecký snímky a soutěžili o lístky na koncerty. To už je uzavřený a teď běží možnost stát se součástí fanouškovské verze klipu BRA3.
Tomáš: Tím chci znovu apelovat na bratry Gallagherovi, že maj ještě pořád šanci být v našem klipu. (smích)

V názvu projektu BRA3 je vtipně zakomponovaná číslovka. Má odkazovat na pětku v názvu kapely?
Ondřej: Jsme nositeli nejpitomějšího názvu kapely v republice, ale už to nemůžeme změnit. Je to prostě divný název, už jen třeba proto, že na nás ve čtyřiceti letech všichni volaj "Radečci", což zní trochu jako blbečci. (smích) O5 je taky komplikovaný, když nám hodně lidí říká Ou Fajf, Nula Pět a tak dále.
Tomáš: Můj tchán se až před nedávnem s překvapením dozvěděl, že nehraju v kapele Ou Tú.
Ondřej: Navíc nám nechodí maily, protože pořadatelé píšou místo óčka nulu. Nebo to tak někteří novináři napíší v médiích a organizátoři na plakáty, a pak už je to nedohledatelný. Proto si i v názvu projektu BRA3 hrajeme s číslovkou, abychom podpořili pochopitelnost názvu. Dokonce jsme všechno přizpůsobili pětce v názvu a snažili si s tím vyhrát. V kapele je nás pět členů, na EP je pět songů a turné má pět koncertů. Stává se nám často, že lidé znají naše písničky, ale nedokáží si to spojit s názvem kapely, tak na tom teď zkoušíme pracovat.
Tomáš: Písnička BRA3 není jen o sourozenectví, ale je i oslavou parťáctví a toho, jak dlouho jsme jako kapela vydrželi v jedné sestavě. Jsme už taková rodina, i když to může znít jako klišé.

Jak už bylo zmíněno, projekt BRA3 pomáhá sourozencům postižených dětí, na které jejich rodinám často nezbývá kvůli péči o nemocné dítě tolik času, energie a peněz. Jakou měrou přispějete?
Ondřej: Na sbírku Pomozte dětem, která se tímto projektem zabývá, dáme konkrétní částku z prodeje EP, vstupenek na turné, merche, dále peníze z přehrání singlu v rádiích i na Youtube. Když se to sečte, tak to nebudou miliony, ale věříme že nějakou zajímavou částku dětem pošleme.

Na nové desce je slyšet méně houslí, než u vás bylo dříve zvykem. Není to škoda?
Tomáš: Dostali jsme se do bodu, kdy bylo přehouslováno. Vše se vyvíjí, objevují se nové zvuky a možnosti, teď jsme v této fázi a možná se v budoucnosti k houslím zase vrátíme.
Ondřej: Na koncerty housle vozíme a minimálně tři čtyři písně s houslemi hrajeme. Já jsem tím, kdo housle do písniček prosazuje, protože byly pro naši kapelu typické.
Tomáš: J těžké udělat moderní popovou písničku s houslemi, aby to nebyl kýč.

Produkce se ujal Honza Balcárek?
Ondřej: Ano. Jen singl Doufám, což je společný feat s Poetikou, produkoval Ondřej Žatkuliak. Zbytek právě Honza Balcárek. Písničky dělal postupně. Zhruba jednou za čtvrt roku mu pošleme song, o kterém si myslíme, že je dobrý. On ho zprodukuje a zatím musím říct, že jsme moc spokojeni. Přijde nám, že každá skladba zní trochu jinak a má nápady.
Tomáš: Ale zrovna u písničky s Laco Deczim jsem měl tendenci tam dát housličky, ale ne za každou cenu. Nakonec se nám tam hodil jiný nástroj, trumpeta, a díky tomu došlo ke spolupráci s Lacem.

Pokud se nepletu, tak Laco Déczi bydlí v New Yorku. Jednalo se o spolupráci na dálku?
Ondřej: Do skladby Všechno, nebo noc jsme potřebovali trubku. Oslovili jsme pár muzikantů, ale nikdo se na spolupráci s námi netvářil. Říkali, že to není jejich umělecký směr. Pak jsme cestou z jednoho koncertu, kdy jsme byli v náladě, přemýšleli, koho dalšího oslovit. A přišel odvážný nápad na Laca Decziho. Říkali jsme si, že je určitě na Facebooku, a že mu napíšeme hned z dodávky. Napsali jsme mu tím jeho stylem: "Pane Deczi, asi nás pošlete do prdele, ale my jsme taková kapela, kterou asi neznáte, ale pár lidí v Česku nás zná a potřebujeme trubku…" Odepsal nám za dva dny, že si song zkoušel zahrát v garáži a až to nahraje ve studiu, pošle nám to. Potkali jsme se s ním i osobně, byli jsme u něj doma.
Tomáš: Přijel na turné do Česka a mezi koncerty jsme se s ním potkali.
Ondřej: Je to pro nás čest a důkaz toho, že člověk nemá mít zábrany, když o někoho stojí a chce s ním spolupracovat. Za pokus člověk nic nedá a jak se říká, líná huba holý neštěstí.

Když jste zmínili garáž. Teď jste vydali garážový song Díky, že jste zpátky na oslavu otevření zahrádek. To jste měli takovou chuť na čerstvě čepované pivo, nebo je za tím ve skutečnosti něco jiného?
Ondřej: Na tuto píseň nás oslovil Plzeňský Prazdroj. Už dávají i reklamní spot, kde hostinští zdraví z celé republiky, že jsou zpátky, a na konci vyjede naše písnička. Naprosto s tím souzníme. Není to něco, co by nešlo z nás a složili jsme to pouze na objednávku. Je to poděkování hostinským, že vydrželi rok, všichni vzdávají právem hold sestřičkám, lékařům, hasičům, ale na podnikatele myslí málokdo. Jsme rádi, že ten song má virální úspěch. Hospodští to vzali za své.

Nebude Holba, což je místní pivo od vás ze Šumperka, žárlit, že spolupracujete s Plzní?
Ondřej: Jen ať žárlí. (smích)

Pivovar Holba má slogan "Ryzí pivo z hor". Vy zase používáte "Ryzí pop z hor". Jak se hory odráží do vaší tvorby?
Tomáš: Atmosféra, kde se nacházíš, tě ovlivní. Ovlivňuje naše nálady a ty pak naše písničky. Jsme s horami hodně spjatí. Nikdo z kapely neodešel žít jinam. I přes jisté pokusy a tendence jsme se vždy vrátili. Samotný Šumperk, kterému se říká brána do Jeseníků, má atmosféru, na které jsme závislí, a určitě se to na naší tvorbě podepisuje.

V Šumperku jste před časem udělali výzvu Toaleťáková challenge (soutěžilo se o to, kdo udělá nejvíc nožiček toaletním papírem, pozn. red.). Šlo v ní především o to, aby děti neseděly u počítačů a začaly se hýbat. Jakou měla challange odezvu?
Ondřej: Překvapilo nás, jak jsou malí prckové šikovní, někteří jich dali i čtyřicet pět. Při natáčení spotu jsme to zkoušeli a dal jsem maximálně šest. Takže fakt klobouk dolů. DOkazuje to, že mladí lidé, jak se do něčeho pustí, tak umí.

A co vy a sport?
Ondřej: Jsme fandové do sportu, hrajeme nohejbal, fotbal, tenis.
Tomáš: Než jsme měli rodiny, chodili jsme spolu vždy v neděli po obědě zahrát si na tři čtyři hodiny nohejbal, pořádali jsme turnaje...
Ondřej: V této souvislosti bych připomněl naše slavné vítězství na 10. ročníku Festondy. (smích)

To asi nehráli Post-It, častí vítězové, že?
Tomáš: Asi hráli, ale já tehdy zrovna nehrál, proto naši kluci vyhráli. (smích)
Ondřej: My sice machrujeme, že jsme turnaj vyhráli, ale myslím si, že Festondu nevyhrává ten nejlepší tým, ale ten nejmíň vožralý. (smích)
Tomáš: Je pravda, že jsem na jednom ročníku Festondy dostal neoficiální cenu "nejožralejší účastník". I tak jsme se dostali do finále. Akorát jsem byl víc na zemi než na nohou.
Ondřej: Ano, do té doby jsem nevěděl, že se dá oběsit na nohejbalový síti, ale Tomáš se tam málem oběsil.
Tomáš: Hrozný je, jak tam máš hodně prostoru mezi zápasy, tak ostatní soupeři tě opíjí.
Ondřej: A to jsme si mysleli, že se chtějí seznamovat a že nás zvou na panáky z kamarádství. Teprve pak nám došlo, že za námi vždy chodí s flaškou soupeř, se kterým hrajeme příští zápas.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv O5 a Radeček
Témata: O5 a Radeček, BRA3, Laco Deczi, Dobrý zprávy, Poetika