Vydáno 15.02.2023 | autor: Aleš Materna
Šumperská pop-rocková partička O5 a Radeček si za téměř třicet let působení na hudební scéně získala řadu fanoušků, i přes několik výrazných hitů však stále zůstává ve stínu mnohem známějších skupin a interpretů. Ačkoliv zřejmě skalní a zamilovaní fanoušci odcházeli z koncertu spokojeni, koncert O5 a Radeček odhalil i nedostatky, kvůli nimž zůstává tato sympatická pětice stále ve středních patrech české pop music.
LIVE: O5 a Radeček se smyčcovým kvartetem představili valentýnskou show v pražském Paláci Žofín, příliš však nepřesvědčili
Fanoušci zaplnili nádherné prostory Paláce Žofín již před sedmou hodinou večerní a ačkoliv se v jeho zadní části našlo několik desítek volných míst k sezení, sál vypadal, tak jak samotná kapela avizovala, téměř vyprodaný. Pódium působilo skromně, ale velice vkusně, pouze hudební nástroje, modrá opona a na něm světle modré logo O5, což bylo jen dobře, do prostor velkého sálu novorenesančního Paláce by se žádná výraznější dekorace příliš nehodila.
ROZHOVOR | O5 a Radeček: Vyprodané turné nebereme jako samozřejmost. Tohle si žádná kapela nekoupí
Samotná kapela zahájila svou produkci zhruba patnáct minut po 19. hodině a ihned od úvodních tónů bylo jasné, o co tady půjde – velice slušně zahrané poprockové písničky o lásce, které v mnoha z nich velmi citlivě a promyšleně doprovázelo smyčcové kvarteto z Olomouce. Právě aranže, zapojující tu více, tu méně organicky smyčce do samotných písniček, byly jedním z největších bonusů celého koncertu. K dalším plusům zhruba hodinu a čtvrt trvajícího vystoupení patřilo civilní vystupování kapely a občas vtipné průpovídky zpěváka Tomáše Poláka („psala mi máma, že vlak ze Zábřeha má zpoždění a že neví, jestli to do Žofína stihne... Je tady? Jsi tady mami?“ „Ano, tady, tady, vzadu...“) a velmi dobrý a přehledný zvuk linoucí se z reprobeden, kde bylo možné rozeznat každý jednotlivý nástroj včetně smyčců.
Skupina, která se do většího povědomí fanoušků dostala v roce 2004 díky úspěchu písničky Praha, vyprodukovala za svou dlouholetou pouť pár dalších zajímavých a chytlavých písniček a jeden megahit Vloupám se, na který čekal asi úplně každý a jenž zazněl v úplném závěru vystoupení. Nicméně pravdou je, že větší část hudební produkce působila tak trochu jako vata a vesměs nehitově, což je asi největší problém této jinak sympatické kapely – za tak dlouho dobu trvání jen s opravdu jediným výrazným hitem těžko uděláte díru do světa. Samozřejmě skalní a letití fanoušci sestavy budou s mým názorem polemizovat a protestovat, ale to je tak jediné, co s tím mohou udělat. Bohužel většina písniček nemá tu osobitost a nápaditost, aby z kapely udělala skutečně „velkou“ skupinu, mezi opravdu dobré a na adepty na hit aspirující lze zařadit snad už jen songy Bra3 či Romantické smyčce.
Bohužel aranže většiny písní kapely se pohybují v ústáleném a jednoduchém vzorci sloka-refrén, chybí výraznější nadstavba, druhý refrén, nebo jakýkoliv bridge, most, případně moment překvapení, který by z písniček udělal onu výjimečnou záležitost, která by měla šanci zaujmout a oslovit širší spektrum posluchačů. Podobné je to s texty, kterým chybí větší nápaditost a jsou často plné klišé o lásce, což ovšem mnoha posluchačům a fanouškům kapely nevadí. Koncert ukázal i limity v pěveckém projevu zpěváka, jehož hlas ze studiových nahrávek zní velice kvalitně, nicméně naživo bylo až příliš zřetelné, že některé pasáže ve vyšších tónech má problém vyzpívat, až to zkrátka znělo trochu falešně, což nejvíce dokreslovala sladkobolná Máš mě na svědomí. A určitým handikepem je pro kapelu docela velká podobnost s výraznějšími a etablovanějšími kapelami Kryštof a Mirai, jejichž tvorba je mnohem nápaditější a originálnější.
Abych nebyl až příliš kritický, musím uznat, že kapela je jako celek sehraná, působí hudebně i vizuálně zajímavě, a v průběhu koncertu se objevily i velice povedené momenty, jako třeba zařazení staršího songu Kristián či výborně doaranžované smyčce v písničce Zůstaň (který v originále zpívá s kapelou Klára Vytisková). Bohužel docela velkým přešlapem bylo zařazení coveru písničky Viva La Vida od britské skupiny Coldplay, kterou na koncertě zazpíval Radeček, čili kytarista Radek Sekyra – tento moment hodil kapelu do ranku až téměř amatérských zábavových skupin a byl jasným signálem k odchodu na pivo do předsálí.
Koncert skupiny O5 a Radeček ukázal, že kapela umí vytvořit silné písničky s hitovým potenciálem, bohužel je jich velice pomálu. Další songy s hitovými ambicemi pak neumí příliš dobře prodat, udělat z nich výjimečný zážitek, který by fanoušky přitáhl k dalším poslechům a prokázal jejich schopnost probojovat si cestu k výraznějšímu úspěchu až na výsluní české pop-music. Ovšem většina fanoušků valentýnského koncertu odcházela z koncertu spokojená a dobře naladěná, zřejmě i z důvodů, že se jednalo o páry, které se přišly na svátek zamilovaných pobavit a znají kapelu a její produkci delší dobu. Pravdou nicméně je, že O5 a Radeček s tak velkým potenciálem a silnou vydavatelskou společností v zádech má rozhodně na víc.
Text: Aleš Materna, foto: FB O5 a Radeček
Témata: O5 a Radeček, Tomáš Polák, Ondřej Polák, Palác Žofín, symfonické kvarteto, Praha
0,00
čtenáři
hlasuj
