ROZHOVOR | Pam Rabbit: Nebaví mě psát veselé texty

Na scéně působíš zhruba od roku 2018, debutové album ale vydáváš až nyní. Proč to tak dlouho trvalo?
Album by měl podle mého názoru vydat umělec ve chvíli, kdy už trochu ví, co dělá. A to z toho důvodu, aby bylo z desky cítit, že je jednotná. Já sama jsem se dlouho hledala. Zkoušela jsem různé žánry, polohy svého hlasu… Až před rokem, dvěma jsem začala zjišťovat, co se snažím jako Pam Rabbit předávat lidem. V ten moment jsem si řekla: „Pojďme udělat desku.“ Věděla jsem už, o čem album má být, jak chci, aby vypadalo i jak já se chci prezentovat.

Minulý rok jsi vydala EP Mom, I'm Lost. Změnilo se u tebe jako u zpěvačky za tuto dobu něco?
U EP šlo trochu o pokus-omyl, kdežto u alba jsem už věděla, za čím si jdu. Chtěla jsem, aby na něm posluchač našel věci, které by ode mě čekal, ale zároveň aby ho něco také překvapilo. V pár písních jsem proto experimentovala, zkusila jsem si jiný žánr…

ROZHOVOR | Pam Rabbit: Až s EP mám pocit, že jsem to fakt já

Deska se jmenuje I Love The Internet. Proč jsi zvolila tento název?
Kamarád mi jednou poslal opravdu bizarní video a ze mě hned vypadla věta „I Love the Internet“. Byl to ten typ videa, které je tak hloupé, až je vtipné, a ty si řekneš, že ho vlastně miluješ. Větu jsem hned napsala kamarádovi, a protože se mi líbilo, jak vizuálně vypadá, rozhodla jsem se po ní pojmenovat i album. Na té bázi jsem si potom sestavila různé názvy týkající se internetu. Ať už se týkaly pocitů, trendujících věcí, slov, prostě čehokoliv, a následně jsem podle toho pojmenovala písně.

Sociální sítě, respektive internet jakýmsi způsobem zasahuje do každé skladby. V dnešní době se jim vlastně nejde ani vyhnout. Jaký máš na tyhle věci pohled?
Upřímně, negativně se na sociální sítě nedívám. Do tohoto světa jsem se už narodila, jsem zvyklá používat internet. Mluví se hodně o tom, jak je všechno kvůli němu zrychlené a že to pro lidi není zdravé. Jasně, to je pravda. Zároveň si ale myslím, že internet není problém. My – lidi – jsme ten problém. Člověk nemusí trávit tolik času na sociálních sítích.

Album vydáváš pouze na streamovacích platformách. Nemrzí tě, že nevyjde také fyzický nosič?
Momentálně ne. Je to hezké, sama mám doma zarámované a pověšené vinyly. Každopádně v tomhle směru velmi naslouchám fanouškům. Například jsem dlouho neměla merch. A protože se mě na něj pořád ptali, začala jsem na něm pracovat. A když mi lidi začnou ve velkém psát, že by album rádi měli na CD nebo vinylu, tak okey, vydáme ho.

Zmínila jsi merch… Navrhuješ si ho sama?
Ano! Vždycky jsem něco tvořila. Když jsem byla na střední, živila jsem se vyšíváním šatů. Z toho vzešlo, že jsem si koupila šicí stroj a doposud ráda něco šiju. Odreagovávám se tím. Když jsem si navrhovala svůj merch, hodně jsem řešila, z jakého materiálu bude vyrobený. Chtěla jsem, aby byla kvalitní, zároveň ale ne drahá, aby si ji mohli fanoušci dovolit. S tímhle jsem opravdu hodně bojovala. Dost mi záleželo na tom, aby – když fanouškům tričko dorazí domů – byli nadšení.
Řešila jsem proto hodně i potisk… Vycházela jsem v tomhle z vlastní zkušenosti, kdy jsem si objednala merch oblíbené kapely a bylo z něj znát, že jde „jen“ o tričko na prodej, které by si člověk mohl dát vyrobit někde sám. Je pro mě důležité, aby moji příznivci byli spokojení. Jsou to jejich peníze, které si vydělaly a rozhodly se mě koupí merche podpořit, proto mi tolik záleží na tom, aby byl kvalitní. Kdyby to tak nebylo, cítila bych se vůči nim hrozně… Merch je součástí tvorby umělce.

Spousta lidí ve vašem věku píše skladby o milostných vztazích. Když o tom tak přemýšlím, tak na tvém albu moc takových skladeb není, jestli vlastně vůbec… Nemáš potřebu o těchto věcech zpívat?
Je pravda, že asi jedinou milostnou písní na albu je Stuck in the cloud a když jsem ji psala, říkala jsem si: „Tohle je úplně off my character.“ Vlastně mi nedělá problém napsat písničku o tom, že byl někdo hrozný ve vztahu, ale naopak psát navíc ještě o tom, jak byl skvělý! To byla výzva! Každopádně zamilovaných písniček už je tolik, že je těžké napsat takovou, která tady ještě není. A mě vlastně baví psát o tématech, o kterých jiní tolik nepíší. 

Svým způsobem se mi album zdá až temné. Ať už po textové, tak po hudební stránce. Byl to záměr?
Už od EP mám takový zvuk. A i když napíšu po hudební stránce veselou písničku, jakou je například Anxiety, tak má melancholický, smutný text. Nebaví mě psát veselé texty. Baví mě je poslouchat, ale psát, to vůbec! Vlastně ani nevím, proč to tak je. Možná je to něco, co bych měla probrat s terapeutem. (smích)

Je pravda, že i v minulém rozhovoru pro iREPORT jsi zmínila, že tě v tomhle ovlivnily tvé kořeny, protože arménská hudba bývá melancholická…
Melancholická hudba mě strašně baví! Mám ráda francouzského zpěváka Stromae, který v písních používá klubový beat, máš na jeho songy chuť tančit, bavit se, přitom kdyby sis přeložila jeho texty, tak jsou až extrémně smutné.

Umíš francouzsky, nebo sis texty hodila do překladače?
Do překladače. On je opravdu šílený umělec. Na dlouhou dobu zmizel ze scény, vrátil se asi před půl rokem a zase funguje a když víš, jak píše, musíš si ty texty přeložit.

Máš ještě někoho, koho ráda posloucháš?
Miluju Taylor Swift! Strašně jsem chtěla jít na nějaký koncert v rámci jejího turné. Jelikož ses kvůli lístku musela vždy v dané zemi registrovat, poslala jsem těch registrací takhle asi deset. A vyšla mi jenom jedna! Lístek mám někam za pódium, ale budu součástí historie! (smích) Musím tam jet. Nezajímá mě, co by mi do toho mohlo skočit, já jedu na Taylor Swift do Vídně a nikdo mě nezastaví. (smích)

Co tě na ní baví?
Je obrovská poetička. Umí používat složitá slovní spojení, která ale dávají smysl. Řekne věci, které bys chtěla říct, ale nevíš jak. Každé její album má trochu jiný žánr a co je důležité – od začátku své kariéry doposud píše o svém životě. Jde o její vlastní výpovědi, a i proto si myslím, že je tak slavná. Lidi se dokážou do jejích příběhů vžít. S věkem se navíc témata jejích písní mění, rosteš s ní. Je krásné vidět, jak byla na prvních albech nejistá sama sebou, a s každou další deskou se stávala sebevědomější. Zároveň mě baví v tom, že si režíruje sama videoklipy, zbytečně nerozhazuje peníze, naopak podporuje různé charity a také má krásný vztah se svými fanoušky. Inspiruje mě tím a myslím, že podobně jako ona by se měli chovat všichni umělci.

Když jsi zmínila režírování klipů… Ty si taky ty svoje režíruješ…
Ano, a vytvářím si také scénář, mám na starosti produkci, set design, kostýmy, make-up… Dělám v podstatě všechno od A do Z a jakmile je natočeno, na pár dní se odmlčím a odpočívám.

Před chvílí jsme se bavili o tom, že tvé písně jsou temné. Podobně jsou na tom i videoklipy. Jsou tvou výpovědí o tom, jaká jsi?
To je můj svět, moje estetika, řeč. Když to řeknu hodně chladně, je to můj brand. Já ale taková doopravdy jsem. Písně a videoklipy jsou mou výpovědí o tom, kdo jsem. Mám ráda fantasy filmy a upíry, ráda se v tomhle světě „patlám“. I proto se spousta mých klipů neodehrává v reálném světě.

Zpíváš v angličtině i v češtině. Jakým způsobem určuješ, který song bude v angličtině, a který v češtině? Respektive přemýšlíš vůbec nad tím, v jakém jazyce píšeš?
Čím jsem starší, tím víc se snažím nad těmito věcmi nepřemýšlet. Nejlepší nápady totiž vzniknout, když necháš svůj mozek volně tvořit. Většinou si do písničky začnu brumlat, zkusím to v češtině, vidím, že se to k danému beatu nehodí, zkusím proto angličtinu a zjistím: „Jo, to je ono.“ Anebo obráceně. Následuju to, co po mně určitý projekt chce. Párkrát jsem zkusila udělat český text do beatu, kde jsem to ale necítila na tisíc procent, a dopadlo to hrozně. Bylo to na písničce strašně znát.

V jakém jazyce se ti píše a zpívá líp?
Určitě se mi píše líp v angličtině, a to z toho důvodu, že je mnohem jednoduší být v tomto jazyce poetická. Spousta věcí, které řekneš v angličtině, nevyzní divně, zatímco v češtině jo. A s tímhle konstantně bojuju. Věci jako „možná když prohraju, tak znovu najdu sama sebe“ zní v češtině naprosto „cringe“ a já musím neustále hledat jiná slova, kterými bych popsala, co chci říct, a přitom jsem se během zpívání necítila trapně. Za svými texty si chci stát.

Za pár dní vyrážíš na turné Mirai. Jak se na něj těšíš? Jak bude vypadat tvůj setlist?
Velmi si cením, že mě Mirai s sebou beru na turné a určitě ho využiji k promu I Love the Internet. S kapelou se těšíme, že si konečně zahrajeme nové písničky. Když hraješ v jednom týdnu potřetí ten stejný set, začneš ztrácet pozornost. A i fanoušci by se nudili, kdybychom hráli pořád stejné songy.

Na leden pak chystáte křest desky. Můžou se fanoušci těšit také na turné?
Turné zatím nechystáme. V Lucerna Music Baru to bude můj první větší koncert, uvidíme, kolik lidí nás bude chtít slyšet. A pokud budou chtít a bude poptávka, ráda na šňůru vyrazím.

A už víš, jak zhruba bude koncert v Lucerně vypadat?
Protože miluji vizuální věci, určitě tam chci LEDku. Chtěla bych, aby se na každou písničku promítaly jiné vizuály. Přemýšlím také, že bych si jednoho nebo dva hosty přizvala na feat. a chtěla bych i předkapelu. 

Text: Andrea Štipčáková, foto: Samuel Alex
Témata: Pam Rabbit, I Love the Internet, rozhovor