ROZHOVOR | Pam Rabbit: Až s EP mám pocit, že jsem to fakt já

Zaregistrovala jsem, že sis dříve říkala Pamela. Proč sis jméno změnila na Pam Rabbit?
Pam je zkratka z mého opravdového jména Pamela Narimanian a Rabbit proto, že jsem si osm let zpátky pořídila králíčka. Kámoši mi říkali z toho důvodu Rabbite, pak přišel moment, kdy jsem si musela vymyslet umělecké jméno, tak jsem spojila dvě přezdívky do jedné.

Osm let máš stejného králíčka? A jak se jmenuje?
Je to ten samý a jmenuje se Bibi.

TOP 6 videoklipů týdne: Thom Artway vydává první český singl a Ben Cristovao s Pam Rabbit zbourali posh párty

Pokud se nepletu, tak se otiskla i do vizuálu alba.
S grafikem jsem tak dlouho vymýšlela profesionální covery, až jsem do prostoru modrého čtverce hodila její fotku a bylo to ono. Celý EP stojí totiž na ročníkové fotce. Na instagramu mi vyběhlo, jak umělci dělají fan arty, zkoušela jsem ji taky udělat. Používám ji taky v rámci propagace, ale na EP mě to nebavilo, nemělo to dušičku.

Jak se otiskává tvůj arménsko-ruský původ do tvé hudby?
Čím jsem starší, tak to víc vnímám. Arménská hudba je hodně arabská, taková meditační. Když jsem vyrůstala, tak mi děda pouštěl takovéto písničky. Sám byl muzikant, hrál na kytaru. Když si poslechneš EP od začátku do konce, tak tam často slyšíš, že používám hodně půltóny a melancholický stupnice, které mám v sobě zabudované z arménských zvuků. Člověk to neslyší na první dobrou, ale určitý melodický postup, který by se v tom dal rozklíčovat, tam je.

Ty máš v oblibě motto: „Jednou umřeš." To nezní zrovna pozitivně? Ale chápu, že tohle jediné je jistota, která potká všechny a je netřeba trápit se některými věcmi…
Je to pozitivní message. Spoustu věcí samozřejmě musíš hrotit. Jak si zaplatíš nájem, jídlo a další normální věci. Ale kolikrát se ocitám v situaci, kdy vydeptám samu sebe za úplnou hloupost, kdy se  třeba mám rozhodnout, a to mi dělá problém. Když si tohle motto řekneš v těžké fázi života, tak je najednou vše lehčí a není to tak důležitý, jak se na první pohled zdá. Uvědomím si, jak některý věci moc hrotím, a že třeba netrávíme čas s lidmi, s kterými bychom měli, protože furt pracujeme a máme pocit, že jsme nesmrtelní. Čím jsem starší, tak se snažím víc času trávit s rodinou, to je ten reálný život.

Ty ani nerada plánuješ, že? Spíš žiješ okamžikem?
Baví mě kreativně plánovat, projekty a podobně, ale že bych si plánovala život, to ne.

Vím, že jsi měla v plánu odstěhovat se na půl roku do Berlína. Povedlo se?
Nedopadlo to, protože jsem se tam chtěla odstěhovat v době, kdy přišla druhá vlna covidu. Bydlela jsem s kámoškou, se kterou jsme se tam chtěly odstěhovat. Předtím jsem do Berlína jezdila furt. Pracovala jsem tam s jednou skupinou Vietnamců, kteří byli Češi, ale žili v Berlíně. Každý druhý týden asi rok v kuse jsem tam jezdila dělat hudbu. Byla jsem tam jak doma. Tehdy jsem si říkala, že kdybych měla label, tak je to ideální příležitost, jak globálně prorazit, Němci mají v tomto delší ruce. Tenkrát jsme se museli stěhovat jinam a celý se to rozpadlo, teď jsem se sesstěhovala s přítelem. Změnila jsem celkově plán. Chci tvořit a je jedno kde a uvidím, kam mě to dostane.

Přítel je taky z muzikantské sféry?
Je bubeník z kapely.

Takže máš kapelu? Ani nevím, popravdě jsem tě naživo neviděla.
Měla jsem pár koncertů jako Pam Rabbit. Akorát tvorbu, co jsem vydávala předtím, zpětně už tak necítím. Až s EP mám pocit, že jsem to fakt já, co chci představovat a s čím chci koncertovat. Předtím jsem byla mladší, učila jsem se, nechala jsem se ovlivňovat lidmi. Vydala jsem muziku a neměla jsem pocit, že ji všichni musí slyšet, ale že to prostě je správný. Takže mě nebavilo ani s písničkami chodit hrát. Ale jinak hraju furt. Vydělávala jsem si jako eventová zpěvačka. Když zrovna neřádí korona, tak jsem třikrát týdně vystupovala, ale ne se svými věcmi.

To tě bavilo?
Bavilo, mám dvě super kapely, ve kterých jsou super kluci, kámoši. Některé akce byly vopruz, protože lidi u toho třeba jedli a kolikrát mi to bylo nepříjemný. Brali jsme to jako veřejnou zkoušku. Na druhou stranu akce typu svateb byly příjemné, kdy vidíš lidi v jejich nejšťastnějším momentu. Byla to jediná možnost, jak si vydělat peníze, abych mohla dělat svoji hudbu. Kdybych měla normální práci, tak nemám šanci si zaplatit klip, producenta. I když mě to umělecky vysávalo, protože jsem zpívala největší vypalovačky, tak na druhou stranu mi to dovolalo dělat, co chci. Hudební průmysl je prostě takový. Musíš umět balancovat, naučit se fungovat v tom, když ti je nepříjemně v nepříjemných situacích, jinak to neustojíš.

Helenu Vondráčkovou jsi asi nezpívala, že?
Kluci mi zakázali zpívat zahraniční písničky česky. Když zpívám svoje songy česky, tak je "pomačkám", takže ve výsledku nezní česky. Ale když zpívám klasiky, tak češtinu "pomačkat" nejde. Bylo by to divný, ani já bych to nezkousla.

Rozumím. Jak jste se potkali s Filipem Vlčkem, který ti produkoval desku?
Na konzervatoři. Jeho tehdejší holka byla moje spolužačka. Dali jsme se do řeči, zajímalo ho, co dělám. Pomáhal mi s mojí první vydanou písničkou Animal Power.

O EP se mluvilo už v roce 2018. Proč vyšlo až nyní? Bylo to tím, že ses žánrově hledala?
Bylo to dost o hledání, pořád jsem ho přetvářela. Zrovna nedávno mi posílal kamarád písničky, které jsme tvořili před deseti lety, když nám bylo kolem patnácti. Všimla jsem si, že podobně jak píšu teď, jsem psala i tenkrát. Prošla jsem si mezitím obdobím, kdy jsem měla chuť měnit, zohýbat. Není to vina lidí, se kterými jsem spolupracovala, ale moje, protože jsem se neuměla sama rozhodovat. Poslední dva roky jsem nechtěla přemýšlet, co dělat. Prostě dělám, co mám ráda. Musela jsem se trochu odstřihnout od lidí a uvědomit si pár věcí. Například režíruju klipy. A i když jsem to dělala už předtím, tak mě nikdy nenapadlo říct, že režíruju klip. Samu sebe bych režisérkou nikdy nenazvala. Až nyní jsem získala sebevědomí, že i když ti řeknou lidí, že je to divný, tak to neznamená, že to je špatný. Když mi říkali, že něco nezní dobře, tak jsem jim věřila. Neuvědomila jsem si, že moje hudba jen není jejich vkus. Neznamená to nic. Musí mě to bavit tak, že se za to nebudu stydět, což jsem u předchozích písniček měla, a to je nanic.

O tobě je známo, že máš ráda sarkasmus. Jak se to projevuje při skládání?
V posledních dvou klipech se projevuje poměrně hodně tak, že si vizuálu dělám ze všeho srandu. I v textech se občas shodím. Je to to nejlepší na zpracování emocí. Když jsi tak nastavená, tak z každé tragédie může být po letech vtip.

Všimla jsem si, že určitým pojítkem v tvých klipech je duch. Oč se jedná?
Popravdě nevím, jak to vzniklo. S kamarádem Michalem Nováčkem, který se mnou dělá klipy, jsme zahlídli v nějaké obrázkové galerii ducha, tak jsme si řekli, že kamkoliv ho dáme, tak to bude vtipný.

Jsi rebelka?
Nemyslím si, že bych byla. Nikdy jsem neměla koule udělat něco proti systému, pravidlům, co mají smysl. Ve škole jsem měla dobré známky, ale spíš jsem nikdy neřešila, co řeknu nahlas. Neřeším autority, mám respekt k lidem, tkeří se někam vypracovali, ale že bych jim nemohla říct, co normálnímu člověku, to ne. Ale mám slušné vychování. Jen mi přijde normální říkat věci tak, jak je cítím.

Singl Ve starým domě v sobě odráží českou hudební scénu?
V podstatě jo. Mám ráda fantasy a sci-fi, baví mě tak vykládat svět. Jsem ráda, že jsi to pochopila. Nejsem moc pařící typ, ale jednou za čas musíš jít mezi lidi. Uvědomila jsem si, že se s tebou sice baví hodně lidí, ale cítíš z nich, že jsou falešní a umí se přetvařovat ve svůj prospěch. Pro mě je to šílený koncept, neumím takto přemýšlet. Tak mi přišlo, že jsem jak v nějakém filmu a lidi kolem mě jsou zombíci.

Česká scéna je taková stojatá. Jak se v dnešním přívalu nové muziky, která zní stejně, odlišit?
Nesnažím se koukat na to, co teď lidi na české scéně dělají, jinak bych to nevědomky začala kopírovat. Česká scéna je ještě dost neprobádaná. Nesmíš přemýšlet, jak vyniknout, protože to pak nevynikneš, možná na chvilku.

Na EP máš duet We're All Gonna Fly s Benem Cristovaem, pak tu samou píseň v závěru alba, ale už bez Bena a cenzury. Proč ses tak rozhodla?
Původně byla vydaná, než jsme ji udělali s Benem pro komerční kampaň, pro kterou jsme ji vycenzurovali. Ale hodně lidí mi psalo, že by chtěli slyšet původní verzi, tak jsme ji tam dali. Mám ráda easter eggs, o kterých ví jen lidi, co mě poslouchají delší dobu.

Někde jsem vyčetla, že projekt Pam Rabbit jsi měla rozdělený na anglickou a českou část. Je to tak?
Udělala jsem s partičkou Vietnamců dva české songy, ale v té době jsem je neuměla žánrově zabalit a nedávalo mi to moc smysl. Už tak jsem žánrově byla rozhozená, že by nikdo neměl šanci mě pochopit. Udělala jsem projekt Rabbit, který jsem teď zahodila, protože Ve starým domě je žánrově dost podobný anglickým věcem, co dělám. Do budoucna chci dělat věci půl na půl, budu dělat songy české  anglické, budu si držet svůj žánr, který si vytvořím, a pak mi to dává smysl. Jazyk není bariéra, ale žánr je.

Angličtina je lehčí?
Je, protože tak skládám deset let, ještě tak dva roky potrvá, než se do češtiny pořádně dostanu. Udělala jsem si koncept alba, názvy, od kterých se chci odpinkávat. Největší problém mi dělá vymyslet, o čem písnička bude.

Zúčastnila ses Eurovize, v roce 2018 jako vokalistka Mikolase Josefa, poté ses dva ročníky pokoušela dostat do semifinálových kol se svým vlastním sólovým projektem. Jednou jsi byla i druhá. Jak na to celé vzpomínáš?
Pokaždé jsem udělala maximum a dřela jsem. V 2018 jsem byla na Eurovizi s Mikolasem, což byl brutální zážitek. Najednou jsi na stejném místě, jako x dalších muzikantů z celé Evropy. Fanoušci Eurovize jsou šílení. Pro Arménce je to velká věc, jak v Americe SuperBowl.

Potkala ses díky Eurovizi s někým zajímavým?
V roce 2018 jsem potkala jednoho producenta, za kterým jsem rok jezdila do Portugalska.

Jezdíš třeba na songwritting kempy?
Byla jsem na prvním a bylo to super. Hrozně ráda píšu písničky nejenom sobě, ale i jiným. Tohle byl ráj na tři dny.

Komu jsi složila píseň?
Teď třeba Lenny. Dřív jsem psala hodně holkám ze školy, plus Lucce Vondráčkové. Písnička byla v angličtině, ale pak k ní někdo dopsal český text Jizva křížem krážem.

Co je jednodušší, skládat pro sebe, nebo pro někoho jiného?
Pro někoho jiného. Je to jednoduchý, použiješ vědomosti tak, jak je máš použít.

Ale ještě zpět k Eurovizi a našemu lokálnímu finále. Co na něj říkáš?
Letos jsem se chtěla Eurovizi vyhnout, šla jsem na jednodenní kemp. Večer tam měla přednášku Ewa Farna a najednou tam přišel Kryštof z Eurovize s tím, že za půl hodiny bude vyhlášení. Letos tam byly skvělý písně. Jsem fanoušek kamarádky Elis Mraz. Brečela jsem za ni, že jí to nevyšlo. Kdo chce uspět v mezinárodním klání, tak musí mít brutální stage presents, musí to vypadat jak živý videoklip. Tady máš tři minuty, musíš být perfektní a zároveň nepůsobit strojeně. Bojím se, aby se nepřestalo pořádat české kolo. Byla by to škoda, protože by se nám umělcům zavřela cesta, jak se dostat dál. Sledovanost 300 milionů je šílená.

Když jsme u té sledovanosti, ujíždíš si na TikToku, který vnímáš jako možnost se zviditelnit. Popravdě já se bez něho obejdu. Vysvětli mi, v čem je jeho kouzlo.
Když mi někdo řekne, že podniká nebo dělá muziku a nepoužívá TikTok, tak mi to zní stejně, jako kdyby neměl Instagram. To je stejný, jako kdybys v restauraci neměla meníčko a měla sis ho vycucat z prstu. Doba je nějaká a je to nutnost. Chápu, když TikTok někdo nechce mít jako uživatel, čím míň platforem, tím líp. Ale když chceš mít business, tak je to arogance ho nemít, když chceš někomu konkurovat.

Budeš na únorovém coveru equal playlistu a tvoje tvář se objeví na boardu na Times Square. Jaký to je pocit? Co to pro tebe znamená? Je to svým způsobem dosažení mety?
Je to koncept, který nečekáš. Měla jsem mega radost, že tam můžu být. Co se týká met, tak se mi priority změnily. Teď jsem ráda, že jsem vydala EP a dělám hudbu, co mě baví a dává mi to jako celek smysl. Tohle je produkt, potvrzení toho, že to dělám dobře. Je to zahřatí u srdíčka, že ti víc lidí začíná věřit.

Už tu byla zmínka, že krom skládání hudby i režíruješ a stříháš klipy.
Střih mě tak nebaví, je to časově náročný. Teď hlavně režíruju. Jednou mi Michal Nováček, se kterým spolupracuju, řekl, že jsem klip zrežírovala, aniž bych si to uvědomovala. Hudbu prostě dělám vizuálně, neumím to roztrhnout, bez toho mě to nebaví. Kdybych nerežírovala svůj klip, tak bych se s ním necítila na 100 % propojená. Pro mě je to další část písničky a když ji neodinterpretuju, tak to není ono. Do budoucna nenechám nikoho mě režírovat. Můj cíl je vytvořit značku tak pochopitelnou, aby, až se mnou někdo bude chtít pracovat, věděl a nemusel se ptát, jak to bude vypadat, protože si to sám vyvodí z toho, co jsem dělala předtím. Doteď lidi neměli z čeho čerpat, protože jsem byla všude a zároveň nikde.

Ale nerežíruješ jenom sebe, naposled ses třeba postarala o klip Singularity pro John Wolfhooker.
V ten moment pracuju jen pro ně. Cílem bylo pochopit, co mě na nich baví a dát to do klipu. Je to jiný, než co dělám a to mě baví. Mohla jsem si osahat zase něco jiného.

Jsi ženou mnoha profesí. Mimo jiné jsi vyšívala pro módní značku PONER. Jak ses k tomu dostala?
Byla jsem na Ježkárně, hledala jsem brigádu, kde bych si přivydělala a objevila jsem inzerát. Vždy jsem ráda šila, tak jsem si říkala, proč to nezkusit. Dělala jsem pro ně dva, tři roky. Tenkrát ještě měli firmu na bytě, dnes na Pařížské. Doteď neví, jak se jmenuju, tehdy mi říkali Adino.

Miluješ sekáče, vždy si nakoupíš a pak předěláš oblečení. Co je tvůj poslední výtvor? A kde jsou nejlepší sekáče?
Mikinu, co mám na sobě, jsem si dělala. Mám oblíbený sekáč v Ruzyni, kde je kus třeba za pět, deset korun. Najdeš tam krásný kousky plný zajímavých střihů… A když to pokazím, tak to vyhodím, těch pár kaček mě netrápí.

Vlastní kolekce tě neláká? Jak by případně vypadala?
Musím odhadovat, na co mám "talent'' a co je jen hobby. Baví mě to, ale spíš chci dělat hudbu. Bavilo by mě mít kreativní merch, ale asi bych to nechtěla prezentovat jako návrhářka. Nechci to mít jako pokus-omyl.

Hraní ve filmu tě neláká? Typově mě připomínáš Lady Gagu a ta už má na svém kontě dva filmy.
Lákalo by mě to, ale nevím, zda bych to svedla. V klipech umím zahrát situace a role, které si vymyslím. Kdyby mě někdo něco zajímavého nabídl a líbilo by se mi to, tak bych si určitě ráda dala hodiny herectví, abych se v tom cítila a pochopila víc řemeslo. Ale bála bych se režie, která může vše změnit. Můžeš přečíst dobrý scénář, ale pak se to špatně natočí a je z toho jeden velký cringe. Všichni se ti budou smát, že jsi v tom hrála a ty za to nemůžeš, protože za to může rejža. Do budoucnosti se tomu neuzavírám, uvidíme.

Text: Hana Bukáčková,  foto: Pavla Hartmanová (rozhovor), archiv (promo fotky)
Témata: Pam Rabbit, Mom, I´m Lost, Ben Cristovao, John Wolfhooker, Filip Vlček, Ve starým domě